Divoká řeka

Tahle řeka mě asi minula, sama jsem překvapená a netuším, proč vlastně.. Natočené je to hezky, příběh má co říct a v tom konfliktu staré ženy a mladého zaměstnance TVA jsem rozuměla oběma stranám.. Problém je zřejmě ve mně, nedokázala jsem stranit ani jednomu z nich a ta podivná „líbezná“ romance mě tak trochu obtěžovala.. K tomuto snímku se určitě ještě vrátím, mám pocit dluhu.. (13.01.2022)

Díky totožnému českému názvu jsem tento film považovala za originál filmu Divoká řeka z roku 1994. Chyba lávky! Tenhle film je totiž příbuzný s daleko slavnějšími filmy jako Na východ od ráje, Kočka na rozpálené plechové střeše nebo Sladký pták mládí. Úžasné, jak se Lee Reminck z ušlápnutého stvoření dokázala časem změnit v femme fatale ve filmu Sbohem buď, lásko má. O hereckém nadání Montyho Clifta netřeba mluvit. (17.02.2021)

"Berete lidem duše a nahrazujete je elektřinou." Osmdesátiletá Ella však o moderní kuchyni ani rádio nestojí. Přeje si dál vysedávat na verandě dřevěného domku a navždy zůstat v krajině divokého rákosí a černošských popěvků. V krajině, kam ji kdysi přivedl manžel a kterou považuje za součást svého života. Film Divoká řeka nás zavádí do chudé oblasti v povodí řeky Tennessee, kde se všichni navzájem znají a zaměstnávat černochy se stále ještě nesluší. A na pozadí rasové nesnášenlivosti a maloměstského individualismu se odehrává drama ženy, která toho navzdory své skromnosti chtěla příliš mnoho. Alespoň podle federální vlády. Venkované se zapojují do výstavby přehradní nádrže, což jim má v rámci Rooseveltova programu TVA přinést práci a elektřinu. Ve jménu pokroku všichni odprodali své pozemky, pouze stará vdova ne. Divák se stává svědkem konfliktu, kdy proti sobě stojí hrdá stařena, které dělá společnost jen několik negramotných černochů, a všemocná byrokracie. Veřejný zájem proti soukromému majetku a osobním hodnotám, kdy každý vnímá svůj užitek jinak. Na jedné straně existují argumenty, že přehrada zabrání smrtícím záplavám, které oblast sužují, a zlepší životní úroveň chudých Jižanů. Na druhé straně je láska k zemi, již nelze vyčíslit dolary, a odpor k moderní civilizaci. Ella nelpí na majetku, nebojí se povodní, nevadí jí, že zůstala ve svém boji sama. Tvrdí, že je proti přehradám jakéhokoliv druhu, a má ráda, když věci fungují přirozeně. "Můžete mne odsud dostat pomocí síly, nebudete jí potřebovat hodně. Je to ale jediná cesta, jak mne odstraníte, protože já proti přírodě nepůjdu." Ella působí křehce, přesto má každé její slovo autoritu. Diváka si získává především svým osamělým bojem a upřímností, která z ní na rozdíl od úřednického Chucka, jenž má za úkol ji z ostrova dostat, vyzařuje. (08.05.2012)

Vůči Kazanovi jsem měl dlouho předsudky, díky tomu, že přišel z divadla jsem ho nepovažoval za moc filmového režiséra a pak taky kvůli té jeho "práskačské" provařené aféře. Jenže v poslední době jsem viděl jeho dva výborné, u nás naprosto neznámé filmy (kromě Divoké řeky ještě "Tvář v davu"), kde nejen že z herců ždímá vrcholové výkony, ale perfektně zvládá i filmovou-vizuální řeč. Divoká řeka je film pomalý, melancholický (hudba - jednoduché kytarové brnkání a harmonika, žádný patos ; využití vizuální nálady podzimního období a přírodních prvků - listí, mlha, řeka), sepjatý s přírodou. Lidé tu mluví pomalu a o vážných věcech v dlouhých scénách, ale díky Kazanovu vedení z nich nespustíte oči. Na základní zápletku - Clift se snaží po dobrém přesvědčit poslední rodinu poblíž nově dostavené přehrady poblíž řeky Tennessee na amer. jihu, aby opustila/odprodala svůj pozemek, protože oblast bude brzy zaplavena - se elegantně nabaluje mnoho témat - předsudky, rasismus, láska, sepjetí s prostředím. Příjemný je antiheroismus hlavní postavy a nečekané, ale přirozené vyůstění některých situací. Mnohovrstevnatý, silný film. (10.02.2008)

Divoká řeka je americké drama z roku 1960. Natočil jej režisér řeckého původu Elia Kazan, který začínal jako divadelní režisér. Ve filmu je historicky zachyceno, jak vypadal v praxi soubor opatření a ekonomických a sociálních reforem zavedených v průběhu let 1933-37 během vlády prezidenta Franklina D. Roosevelta známý jako New Deal. Konkrétně vidíme činnost společnosti Tennessee Valley Authority (TVA). TVA zde tvoří přehrady. Ty měly sloužit jako obrana k záplavám, ke tvorbě elektřiny či k zemědělským potřebám. Byly tedy prospěšné širokému spektru obyvatel. Druhou stranou mince tohoto programu bylo to, že se musely vystěhovávat celé vesnice, které byly následně zaplaveny. Lidem bylo zprostředkováno nové bydliště. Z vesničky, která je ve snímku zobrazena, s přestěhováním souhlasili všichni obyvatelé vyjma jedné stařenky. Ta si stála za svou a odmítala jakkoliv opustit od svého přesvědčení. TVA za ní posílala různé lidi, aby ji přesvědčili. Po několika neúspěšných pokusech je za starou paní poslán úředník jménem Chuck. Tomu se sice nepovede paní přesvědčit, ale jako jakýsi vedlejší produkt získá lásku její vnučky Carol. Ani tato spřízněnost mu však nepomůže. Film balancuje s až filosofickou otázkou a to jak naložit s podobnými lidmi jako je paní Ella. Na tu jsou dvě prosté odpovědi, ale argumenty najít tu, která je morálně či společensky správnou je téměř nemožné. Manažeři TVA lidem nabízí finanční odškodnění a domy „stejné nebo lepší“ než měli. Ale ne vše se samozřejmě dá penězi ocenit. To, že lidé zde žili již od dětství a měli na místa spousty krásných vzpomínek se absolutně nedá nijak vykompenzovat. Na druhou stranu je tu obecně ekonomický prospěch pro celou oblast. To, že se pozvedne ekonomická úroveň díky lepšímu zemědělství či se sníží riziko záplav, lidi, kteří musí prakticky ze dne na den opustit svůj domov moc nezajímá. Na otázku zda vystěhovat takovéto lidi násilím nebo ne bych si netroufal odpovědět. Myslím si, že kdo něco podobného nezažil, nemá vůbec představu, jaké by to asi bylo. Stařenku nakonec proti její vůli vystěhovali. Ona vzápětí zemřela. Smrt byla ve snímku především symbolická. Nutno podotknout, že se podobná věc stala v minulém století i u nás. Komunisté se s tím při vystěhovávání obyvatel kolem Lipna „párali“ ještě méně než jejich kapitalističtí kolegové z TVA. (02.01.2013)