Zaujetí

Příjemný teen film, který se věnuje syžetu vrcholně aktuálnímu, přesto opomíjenému a předkládanému typicky ve zvrácených interpretacích s berličkami feminismů, rasismů a dalších ismů: mezigeneračnímu pnutí. Pnutí, v němž je role mládí revoltovat a odhalovat problémy a role stáří ukazovat funkci hranic i řádu a předávat zkušenosti. Pnutí, teprve z jehož potýkání povstávají smysluplné krásné nové světy. Učením se. Jeho součástí je i schopnost přijmout zkušenost druhého a umět se před ní sklonit. Film schematický a stručný, ale se srdcem, čímž vystupuje nad jiné. Film o síle přátelství především, s poselstvím jednoduchým až primitivním, avšak silným a nedeformovaným. (18.07.2018)

Tak Yvan Attal to zobral čisto z toho komerčnejšieho, alebo ak chcete hollywoodskeho, respektíve internacionálneho rohu. Máme tu stokrát ohratú zápletku, body obratu so svojimi charakteristikami sú presne dodržiavané, hrdinka sa po octinutí na dne opäť vzchopí a hádajte, ako to dopadne. Jednoducho tento druh príbehu akoby nevyžadoval od tvorcov žiadne inovácie. Dialógy občas šuštia papierom, niekedy sú ale výborné. Auteuil a Jordana sú ale super a najmä vďaka nim neľutujem, že som film videl a nakoniec si z neho odnášam pozitívny zážitok. Ale s výhradami. (21.06.2019)

Je to vlastně ostuda, Daniela Auteuila mám nejen mezi svými oblíbenými herci; je dokonce na prvním místě, ale až při sledování Zaujetí jsem si uvědomil, že poslední film, který jsem s ním viděl, je starý deset let, a od té doby jeho pozdní tvorbu nemám zmapovanou vůbec. Mimochodem, stárne důstojně a stále z něj čiší charisma. Attalovu snímku se dá vyčíst využívání stereotypů a vede svůj příběh stárnoucího samolibého profesora a nadějné studentky z přistěhovalecké rodiny přesně tím směrem a zvraty, které byste očekávali, přičemž závěr nepřekvapí už vůbec ničím. Karty mezigeneračního a společenského střetu jsou rozdané tak, že žádné záludné eso z rukávu nevypadne. Navíc v tom souboji podle očekávání stojí sympatie tvůrce na straně Neily, když Auteuilův Mazard opakovaně přechází do karikatury a jeho postoje jsou tak říkajíc přepálené. Přesto to funguje a i tam, kde chce Attal citově manipulovat s divákem, nechám se rád dojímat. Ty emoce a pocity, které chtěl režisér vyvolat, se zkrátka dostavily a za ně i za setkání s Danielem Auteuilem se přikláním ke čtvrté hvězdičce. Celkový dojem: 70 %. (16.06.2019)

Francúzom z toho slniečkárstva tak prepína, že už nevedia, čo ešte do filmu strčiť. A liberálni diváci tlieskajú, pritom aplaudujú len svojej tuposti. Napríklad tu, keď vzdelaný profesor čo i len naznačí nejaký stereotyp, tak na neho celá sála študentov húka a kričí, že rasizmus. Ale keď o pár minút na to dievča prisťahovaleckého pôvodu si sama pre seba povie, že má ten profesor ksicht farby bidetu, tak to už nie je rasizmus, to už je vraj kulantný humor. Dvojaký kilometer v praxi a samozrejme čiernobiele videnie sveta, čo sa prejavuje aj v ďalšom deji, Ja mám rétoriku a slovnú zručnosť veľmi rád, ale prečo tu z belochov zas robia nadradené hovädá, ktorí aj na súťaži hovoria o opiciach tam, kde to vôbec nie je vhodné. Ja mám teda drvivú väčšinu známych belochov a nikto sa takto nespráva, no vo filmoch je každý beloch nadutý rasista a tí iní sú utlačovaní chudáčikovia a pritom takí talentovaní, len im nikto nechce dať šancu. Normálne mi vyhŕkla halal slzička. (19.03.2021)

Rasistický zádrhel hned na začátku mi příliš nesedl, ale bez něj by šlo o úplně jiný film, což by byla velká škoda. Yvan Attal mě navýsost příjemně překvapil, jak to celé vyváženě ukočíroval. Navíc se mu povedlo dobře zvolit tu ústřední „nepřátelsky přátelskou” dvojici. Daniel Auteuil (jeden z mých nejoblíbenějších francouzských herců) byl chvílemi na zabití, jak nesnesitelný ve svém jednání byl, ovšem Camélia Jordana (moje první setkání s ní a setsakramentsky zafungovalo) si s ním v ničem nezadala. Na druhou stranu oba dokázali být i velmi milí a musím konstatovat, že ve svých rolích se mi moc líbili. Tohle zpracování tématu o kráse a síle rétoriky sice nevyniká bůhvíjakou originalitou, ale během sledování jadrným humorem kořeněného příběhu, mi bylo tak nějak hezky u srdce... (05.04.2020)