Dvojníci

Za mě teda hodně povedená česká komedie. O. Sokola mám fakt rád a jeho postavy neměly chybu. Pobavil hodně asi poprvé záporný P. Nárožný. Ve srovnání k ostatním komediím jedna z nej posledních let. K 5* chybělo asi malinko více zapracovat na zápletce. Stálo to tady na výkonu O. Sokola, ale zapomnělo se, že by to mohlo mít trochu hlubší děj... škoda, ale bavil jsem se výborně. (26.01.2020)

Jedna hvězdička za Koháka, který tu ale nepředvádí (jako ostatně vždy) nic nového a po pár minutách se omrzí. Občas se film trochu předvede povedenou hláškou nebo zdařeným situačním gegem (ostatně autoři se snažili stavět hlavně na nich, ale takřka žádný se nepovedl). Jinak ale trapárna, co trvá neskutečně natahovaných a bolestivě dlouhých 100 minut. Ale tady je 58 procent, za což nejspíš může obliba Sokola, který je tím nejnudnějším na celém filmu. (08.01.2020)

Vypadá to, že jsem se dnes podíval na nefalšovaný, český, kontroverzní film, protože hodnocení mnou sledovaných uživatelů obsáhlo téměř celou hvězdičkovou škálu. Chybělo jen to jednohvězdičkové, to jsem ale hbitě napravil, a včil je to komplet. Což o to, ty humory tu byly, tvůrci s nimi ale, bohužel, tak tlačili na pilu, až jí vylámali zuby. Ale i tak se našel sem tam moment, který mě rozesmál, takže za mě snímek nebyl úplně na odpis, přestože se o to scénárista svým příběhem skutečně snažil. Jakub Kohák je pro mě už jakousi známkou nekvality, situaci ovšem vyrovnával Ondřej Sokol, kterého jsem donedávna vůbec nemusel, a jehož drzé ksichtění mi v současnosti velmi vyhovuje. No, a pak je tady dobrá zpráva pro Patryka Vegu; kdyby mu totiž z jakéhokoliv důvodu vypadl z natáčení Tomasz Oświeciński, nemusí propadat panice, protože mu bratrský český národ jistě zapůjčí na hostování jiného od pohledu myslitele. / "Kdo nepřinese zejtra, neuvidí Big Bang." / Poučení: Pokud toužíš vidět vítězství ducha nad hmotou, tento film tě potěší. (16.03.2023)

Mě už u českého filmu stačí opravdu málo. V tomto filmu je to existence toliko nevídaného jevu v české kinematografii a tím je příběh. Vše se točí kolem jednoduchého a vcelku předvídatelného příběhu, který je pro komedii jako dělaný, ovšem co pořád chybí je konstrukce vtipu a humoru kolem tohoto příběhu, který je laciný a zcela nevyužil potenciál příběhu. Ovšem jisté záblesky (vtipné scény i mimo hlavní záběry kamery) tu vidím a to je více než jsem čekal. (23.03.2016)

Mívám dny, kdy u filmů nechci myslet, kdy chci vypnout a nechat se bavit něčím lehkým, pokud možno vtipným. A Dvojníci šli tomuto mému očekávání dlouhou dobu celkem na ruku. Z hlediska žánru a výstavby měli sice zbytečně dlouhé intro, než se Rambousek protnul s Prospalem, byla půlka filmu pryč, ale nic mi tam nijak zvlášť nevadilo a notorické neherectví Simony Krainové se dalo přežít třeba i proto, že tady byl pro změnu o to lepší Miroslav Etzler. S přesunem darebáka Rambouska do Kostelce se dostavila pro mě nejlepší pasáž filmu, kterou jsem si pracovně pojmenoval jako Fakjú pane učiteli 3. V Praze se sice Rambousek tímto způsobem nechoval (do té doby se projevoval jako melancholik, najednou ho bylo všude plno), ale těch pár jeho lapsů na maloměstě působilo mile. Ve stejné době se režie (nebo produkce !?) rozhodla, že budou oba dvojníci vypadat naprosto, ale naprosto stejně (úspora produkčních nákladů nepředstavitelná). Film se ovšem v důsledku toho od té chvíle často stával zmatečným a konkrétně já (ať to nezobecňuji) jsem si několikrát v duchu pokládal otázku, komu že se to tam právě cosi děje. A musel jsem u toho myslet, což je velká chyba, protože u tohoto filmu se přece naopak nemělo myslet vůbec. Pak si totiž člověk může začít pokládat otázky typu: identičtí dvojníci narození půl roku a pár desítek kilometrů od sebe? se stejným hlasem? to byli i stejně cítit, že si je pustily k sobě jejich partnerky? Plus další podobně uštěpačný, pochybovačný otázky, na které neexistují uspokojivé odpovědi, místo toho, abych jen seděl, chroupal pop corn, řehnil se a cítil se fajn. Jo, a to je ten pocit, který se vyjma eskapád v Kostelci nedostavil prakticky vůbec! Ten film má mizernou atmosféru. Je celý nějak podivně prázdný a studený. Osobně bych si myslel, že je v něm málo ruchů a hudby. Možná to ale dělaly ty vulgarity, možná tu bylo jen moc existenciálního dusna, možná už jsem jen nesnesl všechno to pitvoření (Nárožný, Šteindler, Kohák,...). Všechny tyhle výtky padají na hlavu režiséra. Tam vidím v tomto případě největší problém. (26.10.2016)