Legenda o lásce

Dětskýma očima je to příběh přes šťastný konec příliš smutný, než aby se mi mohl líbit. Dospělýma očima je to smutně krásný příběh se smutným i šťastným koncem. Dvě sestry, jeden muž, milostný trojúhelník a sourozenecká láska proti partnerské tam, kde na začátku je nezištná oběť; mateřská láska chůvy k synovi a její láska k panovnici a její sestře Širín, otcovská láska měnící se v prokletí, když Farad pro svou lásku zahodí své umění a jde do skal vydobýt vodu, aby mohl být se svou milovanou. Je mnoho druhů lásky a kromě lásky k čokoládě se tady objeví všechny. (21.07.2013)

Fialová s Rybářovou se zamilují do stejného Cikána a Krška z toho hned udělá pozdvižení. Moc pozdvižení to vlastně nebylo, spíše to byla nuda. Tak jsem si ji zpestřila tipováním, kdo ve výsledku bude nejvíce přehrávajícím. Vyhrál Karamitev. A že to byl skutečně drsný souboj, protože jediným solidně hrajícím byl Smolík. (19.05.2023)

Hovořil-li jsem v komentáři u filmu Labakan o jisté tvůrčí bezradnosti, pak tento fakt platí dvojnásobně u druhé pohádky Václava Kršky natočené v koprodukci s bulharskou kinematografií. Klasický motiv nenaplněné lásky a povinné zkoušky charakteru je rozehrán zcela nedostačujícími prostředky pro metráž dlouhého celovečerního filmu. Jediným uspokojivým kladem tak zůstávají vedle vděčných bulharských exteriérů pouze výkony Jany Rybářové a Vlasty Fialové v rolích dvou sester. Obě zmíněné umělkyně v tomto filmu docházejí na rozcestí svých kariér i životů. Rybářová nedlouho po dokončení spáchá sebevraždu z nenaplněné lásky ke kolegovi Přemyslu Kočímu (ve filmu hraje postavu vezíra), Fialová v příštích letech zasvětí své umění především divadelní Thálii. I takové bývaly konce nadějných osobností českého filmu. Můžeme jen litovat, jak nesmyslně a trestně bývalý režim zacházel s podobnými talenty. (12.02.2009)

Legendu o lásce jsem jako dítě neviděla (díkybohu), přijala jsem ji na upršené sobotní odpoledne a ještě jsem se při tom musela zabavit hledáním na čsfd, jestli je to opravdu pohádka, co je to zač a proč mě to nebaví... Jednak se mi zdálo nelogické, že tolik lidí strádá nedostatkem vody, ale prokopávat horu jde jen jeden, aby si vysloužil ruku princezny, která mu mezitím samozřejmě "stárne". Čekala jsem, jak bude děj ukončen, ale ani to mě nenaladilo.. celou dobu jsem si říkala- je to rok 1956, ale.. to mi nepomohlo, za 2*. (18.05.2014)

Takovéhle filmy se těžce hodnotí. Svým způsobem to na mě příjemně zapůsobilo, prostředí osmanského paláce, výzdoby a šaty hlavních představitelek, to všechno bylo nádherné. Na druhou stranu na mě film působil až příliš poeticky a spíš se blížil divadelnímu představení. Což ovšem, dle mého laického názoru, bylo pro československou kinematografii té doby výstižné. (17.10.2010)