Na tý louce zelený

Rozverná komedie, která je známá jako často hraná opereta a přináší především vděčný part myslivce, který si vlastně tak trochu ukradne tento part pro sebe. Především Jára Kohout je skutečnou hvězdou tohoto snímku a téměř každá scéna s ním je velmi vtipná a je tu spousta skvělých hlášek, a to především mezi Kohoutem a jeho filmovou ženou Kysilkovou. Takový ten tradiční prvorepublikový film plný veselých, ale i poměrně hluchých míst. Hudba: Jára Beneš (04.01.2011)

Vedle soudobé české taneční hudby patřila k fenoménům třicátých let také opereta. Popěvky, které v nich zaznívaly, dosahovaly nepředstavitelné popularity u široké veřejnosti, ochotně sdílející prostou upřímnost interpretovaných textů. Mezi nejúspěšnější tituly náležel bezpochyby právě Benešův kus. Karel Lamač, pobývající od konce dvacátých let v Berlíně, se sice do Československa vracel pravidelně, ale jen obtížně věnoval svůj čas také české produkci, která hledala své nástupce v nových, mladých osobnostech. Pro zaneprázdněného Lamače připadala v úvahu další filmová práce jedině s podmínkou vlastní herecké účasti. Hravý i dravý žertovný příběh z českého venkova byl skutečně vyplněn plejádou líbivých písniček, z nichž dodnes některé přežily, a také se mohl pyšnit exkluzivní sestavou prvorepublikových komiků v čele s Járou Kohoutem, Oldřichem Novým, Theodorem Pištěkem, Věrou Ferbasovou či Růženou Šlemrovou. Film, pro mnohé patrně nepřijatelný, je i po více jak sedmdesáti letech cenným svědectvím o době a lidech. Esence podřadné zábavy, prýštící z nejednoho záběru, získává v konfrontaci se současným neumětelstvím pojednou toužebně očekávaný klíč k hledanému úniku. Psal se rok 1936, žízeň po nekomplikovaném humoru byla silnější než cokoli jiného a nebyl tedy nejmenší důvod hledat vady na kráse. (06.10.2008)

Děj filmu je naprosto stupidní a nemá smysl se jím zabývat. V podstatě jediné, co povyšuje toto dílo na kult, jsou hlášky hajného Štětivce. To, co z něho padá jsou perly českého humoru na úrovni nejlepších štípáků Buriana nebo Haase. Jára Kohout je prostě bůh a Betty Kysilková mu zdatně přihrává. Táto, ne abys dneska přišel až zejtra...žijeme spolu jako na dívadle, samej výstup...a další. Válele jsem se smíchu. Zapomenutá pecka. 85% (31.01.2014)

Velmi krasny, pohodovy filmek. Jedna se o dilo z roku 1936, neni mozne jej tedy hodnotit soucasnou kritikou a pouzivat slova o "klišé". Nektere vtipky a scenky mi samozrejme take nesedly, nicmene ve vysledku hodnotim film, jako zabavny. Film pouziva hodne exterieru, coz u prvorepublikovych, československých komedii neni zas az tak bezna vec. Pohledy na krasnou a naprosto neznicenou krajinu nasi zeme me vzdy potesi. Z hercu musim pochavlit Raoula Schranila. (22.07.2008)

"Já bych chtěl mííít tvé fotóó...!" Karel Lamač byl výborný režisér komedií Vlasty Buriana a i kdyby za celý život nenatočil nic víc než U pokladny stál, choval bych ho v hluboké úctě. Ale ani při své maximální toleranci k prvorepublikovému filmu ho NESNESU jako herce. Nevím, jestli ho snad nakazila Věra Ferbasová tou svou našpulenou pusou, koketním pomrkáváním a ušišlaným zpěvem "Venoušku, Venoušku, že dostaneš", ale Lamač je tady nekonečně trapný. Nemožný. Hrůza. Děs. Vyloučeno. Mimochodem, je obdivuhodné, že tuhle podbízivou stylizaci ustál a v podobných filmech tehdy ještě hrál i Oldřich Nový. Celou svou divadelní kariéru zasvětil boji proti tomuto druhu operet a jejich kultivaci do podoby hudebních komedií s důrazem na činohru. A pokud možno zcela prostých lyriky. Inu, potřeboval reklamu pro své divadlo a účast ve filmech nevalné úrovně k tomu patřila. 10% (08.02.2006)