Bratři Bluesovi

Amerika miluje rytmus a já také, z černošské hudby zde nezazněly snad jen spirituály. Tolik hudebních stylů, které spolu tak krásně ladí, to se potká málokdy. Pak již ani nepřekvapí, když se scatující Sam spolu s celým orchestrem promění v uhlazené gentlemany v bílém. Místo se najde i pro country cajdák, který dostane na frak mimořádně zdařilou choreografií. Vše úhledně zabalené do povedené komedie. Sekvenci v country clubu jsem považovala za nejvtipnější část filmu, ale pouze do návštěvy finančního úřadu, tam se hudební komedie proměnila v dokonalou crazy komedii. Z Blues Brothers se vyklubla výtečná směs nejen hudebních žánrů, ale vlastně i těch filmových. (21.01.2021)

Tak taký nářez jsem rozhodně nečekal. Blues Brothers je naprosto skvělá absurdní komedie, jakých je skutečně málo. Zatímco začátek mě moc nenadchl, postupem času jsem se čím dál tím víc bavil a pochopitelně se mi to i čím dál tím víc líbilo. Trochu mě děsila ta délka, ale nakonec jsem se nemusel ničeho obávat, snad jen to finále je zbytečně vleklé, ale jinak nemám co vyčítat, bavil jsem se skvěle a tak, jak už dlouho u filmu ne. Má to mnoho skvělých nápadů (nacisti), geniálních scén (country klub, vystoupení v Illinois), úžasnou hudbu, zábavné postavy, dobře se na to dívá... I po filmařské stránce je to slušně odvedená práce, takže fakt nemám moc co vyčítat. A rozhodně bych netvrdil, že je to dějově o ničem, protože o něčem to je a posouvá se to z bodu A do bodu B - a to některé filmy vůbec nemají. Blues Brothers jsem si fakt užil tolik, jako už dlouho žádný film. Btw, trochu mi to připomnělo Leningradské Kovboje, ale v takovém hodně americkém a extrovertním podání. 5* (13.11.2020)

Twist it! Shake it, shake it, shake it, shake it baby! Každý potřebuje milovat film, který je svým způsobem o ničem, ale má svoje vlastní kouzlo jemuž nelze odolat. The Blues Brothers mohli vyznít úplně do prázdna díky své dějové linii, ale chytlavé songy nadzvedávající diváky ze židle a duo hlavních bratří Aykroyd-Belushi, povyšují podívanou o pár desítek procent směrem nahoru. (01.03.2020)

Napriek kultovému statusu v USA sa jedná možno aj o nedocenenú klasiku. Asi žiadny iný film nespája svojím štýlom, obsahom a atmosférou 70-te a 80-te roky v americkej kinematografii. V 70-tych rokoch dominoval Nový Hollywood, experimenty, post-vietnamská depresia, skrátka veci, ktoré boli nejakým spôsobom "ťažké" alebo smutnejšie a umelecky ambicióznejšie - Apokalypsa, Taxikár, Krstný otec, Všetci prezidentovi muži, Rocky, Lovec jeleňov, Francúzska spojka, Vyháňač diabla, Činska štvrť, atď. V 80-tych rokoch naopak po úplnom komerčnom prepade Nebeskej brány v r. 1980 štúdiá experimentom, depresii a voľnej ruke umelcom zamávali a preorientovali sa na prístupnejšiu zábavu, odľahčený štýl, viac svetla, viac farieb, viac romantiky a energie po tej dekáde zmaru - E. T. Mimozemšťan, Návrat do budúcnosti, Spomienky na Afriku, Rain Man, Top Gun, Indiana Jones, Bláznivá strela, Ghostbusters, a pod. Nájdu sa v každej dekáde aj opačné príklady, ale celkový štýl či atmosféra vo filmoch prevažne zodpovedala tomuto rozdeleniu. Blues Brothers oba tieto štýly spájajú. Na jednej strane je film umelecky na pomerne vysokej úrovni (kamera, nasvietenie, hudobné čísla, kostýmy, koncept o dvoch bratoch v tmavých oblekoch s permanentne nasadenými okuliarmi) a nemá atmosféru len obyčajnej bláznivej komédie. Na druhú stranu sa jedná zjavne o zábavu, ktorá sa svojím obsahom nesnaží komunikovať nejaké ťažké pravdy o živote, získava si publikum aj známymi tvárami v malých úlohách a všeobecne chce baviť. Možno sa dá povedať, že forma a umeleckejšie uchopenie zodpovedá 70-tym rokom a obsah už rokom 80-tym. Film začína tým, že Jake (John Belushi) opúšťa väzenie, vracia sa do života a s bratom dávajú dokopy starú kapelu s cieľom, aby pomohli sirotincu, v ktorom vyrastali. Na začiatku je to obsahovo vlastne depresia a snaha vykúpiť vlastné hriechy niečím dobrým a na konci už sú zlé časy zažehnané. Tak ako Jake odchádza na začiatku z depresívneho väzenia, týmto filmom symbolicky opúšťa americká kinematografia depresívnejšie 70-te roky. Potom nasleduje divoká jazda plná zábavy s občasnou vážnosťou (80-te roky) a na konci sa zistí, že každá sranda niečo stojí a že tá nespútaná bžunda raz skončiť musí, ale to automaticky napriek tomu že životné problémy človeka skôr či neskôr dobehnú neznamená návrat k depresii (k 70-tym rokom), ale pokračovanie iným smerom (možno 90-te roky?). Pochybujem, že toto celé bol niekoho úmysel, ale podľa mňa neexistuje film, ktorý by formou a obsahom lepšie vystihoval akési oporné body, na ktorých bola kinematografia USA v 70-tyh a 80-tych rokoch postavená. A ono je to ešte k tomu aj sranda, kvalitne spravená (naháňačky), s nápaditými hudobnými výstupmi, dobrými hercami a vôbec podarená. Pre Aykroyda aj Belushiho asi umelecký, i keď nie komerčný, vrchol. (25.08.2021)

Pro někoho jde o jeden z kultů počátku (skvělých) osmdesátých let, pro mě spíš splnění letitého restu. Klobouky, spousta písniček a černé brýle. Blues Brothers jsou svoji atmosférou poplatní své době, cool dialogů jsem ale zase tolik nezaznamenal, přepálenou stopáž naopak ano. Legendární bratři se pokoušejí zachránit sirotčinec, který jim v dětství pomohl na nohy, a to pomocí znovuzrození své bluesové kapely, která má vydělat potřebné peníze. Samozřejmě do toho vstoupí řada nečekaných potíží. Nechybí množství slavných muzikantů a (všemi zmiňované) hromadné destrukce policejních vozů. Trvalo, než jsem se do toho dostal, a když už ano, v druhé polovině to bylo řekněme monotónní. (11.12.2021)