Chvilky

Děkuji tvůrcům festivalu 3Kino za zpestření předpremiéry tohoto filmu v podobě pěkné diskuze po filmu s Jenovéfou Bokovou a Beatou Pokornou. Škoda, že takových diskuzí tu není víc a český divák na ně není tolik zvyklý. Hodně věcí mi to ohledně filmu vysvětlilo a donutilo mě to nad ním víc zapřemýšlet. Technicky film není vůbec špatně zvládnutý. Jenovéfa nejenom, že předvedla naprosto bombastický, na české poměry, neobvykle depresivní výkon, ale ještě k tomu ukázala, jak fajnový člověk je. Stejně tak i Beata, která se o filmu velice pěkně rozpovídala. Škoda ale, že příběh otvírá psychologickou schránku Jenovéfy postavy, ale tak nějak nehledá odpovědi. S divákem v podstatě nediskutuje. Jen poukazuje a to mě v závěrečném kontextu filmu trošku mrzelo. Dialogy tu ale místy byly vysloveně skvělé a rozesmály tam, kde to dovede opravdu snad jen český film. Po ironické stránce jsme fakt mistři humoru. U hodnocení jsem tedy hodně přemýšlel nad třemi a čtyřmi hvězdami. Závěr mě ale utvrdil v tom, že mi to duševní prozření tak nějak nestačí a skončil jsem u hodně pěkných třech hvězd. Celkově se ale spolu s diskuzí jednal o moc hezký zážitek, kterých bych do budoucna s tvůrci zažil víc. Není totiž nic lepšího, než když si na tvůrce uděláte obrázek přímo během diskuze, než z plátku pochybných časopisů a novin. A to mi u našeho českého filmu trošku chybí… (08.11.2018)

Kvalitný výkon Bokovej, ale film nie je žiadny feel good snímkom, ako to tu niektorí chcú označiť. Naopak, skôr z takého neutrálu je to film typu feel bad, keď sa ocitneme v koži hlavnej postavy. Dievča, ktoré nevie povedať nikomu nie a každému je jedno, ako sa má vlastne ona. Film v podstate artovejšieho-filozofickejšieho štýlu o nedocenenej existencii. (06.05.2019)

Civilní chvilky, které se pokoušejí pečlivě skrývat své emoce, když se točí v nekonečném bludném kruhu a zdánlivě nikam nesměřují. Přesto mají destruktivní sílu hurikánu, který se právě rodí kdesi nad neproniknutelnými hlubinami oceánu ... a dost možná vám budou v některých momentech blíž, než budete ochotni si přiznat. (11.11.2020)

„Tak co? Je to tady hezčí, ne?“ - „No…ani moc ne.“ - „Tak paráda.“ Už u rozmluv vnučky s babičkou jsem vytušil, že by mě film mohl bavit. Ačkoliv každá Anežčina interakce s (nejen) rodinnými příslušníky je důležitá, aby si divák mohl složit jako puzzle obrázek její osobnosti a odhadovat, kdo se na ní jak podepsal. Zároveň začne chápat její uzavřenost, odtažitost a odsekávání. Je to důležité i proto, aby pak divák přežil pasáž u psycholožky, kdy má chuť zakřičet na Anežku, ať už konečně promluví. Ale krom tohoto „sezení“ ty situace moc nevyznívají jako vycucané z prstů, spoustou z nich jste si mohli projít (či teprve projdete) i vy sami. A příliš srandy si tu člověk dle očekávání neužije, občasný humor vyplývá jen z jisté hořkosti (i když u nesnesitelného „mravenečka“ jsem se začal smát nahlas). Každopádně už chápu toho Lva pro Bokovou, ta je největším kladem filmu. I díky ní to budou solidní 4*. „S váma je taky zábava.“ - „S náma už není zábava, to já moc dobře vím, nemůžeš si myslet, že s náma bude zábava, když sme voba s dědou skoro mrtví.“ (28.04.2019)

Film byl pro mne docela velkým zklamáním. Tři hvězdičky jen za pěknou Anežku (Jenoféfu Bokovou) a její herecký výkon. Ostatně i další představitelé podali dobré herecké výkony. Horší to v mých očích bylo s filmem samotným. V podstatě by se dalo říct, že se jedná o snůšku na sebe nenavazujících příběhů, které spojuje postava Anežky. Nejsmutnější na filmu je to, že k ničemu nesměřuje, není v něm žádné vyústění děje. Vůbec nesouhlasím s tvrzením ve zde uvedeném obsahu „Anežka je mladá žena, která si přeje, aby vztah s její rodinou i partnery byl dobrý a klidný, a to i za tu cenu, že ona sama ustoupí a bude se vyhýbat případným nedorozuměním, sporům.“ Já bych naopak řekl, že Anežka je silná osobnost, která si stojí za svými názory a rozhodnutími. Proto mě velice udivilo, když vyhledala pomoc psycholožky. Tato scéna mi nezapadala do děje filmu. Největším rozčarováním pro mě bylo, že děj nedošel k žádnému závěru. A dokonce to nevypadalo tak, že by konec byl „otevřený“; prostě film skončil, jako kdyby se přetrhl uprostřed děje. (09.11.2020)