Florenc 13,30

Kouzelná cesta autobusem z Prahy do Karlových Varů (potažmo Žatce) s řidičem panem Honzou, Barborkou, Karlem Koníčkem - milovníkem pasívním, hodinářem Kadetem, kouzelníkem, iluzionistou, eskamotérem a mistrem varieté Čusem a spousty dalšími pány, paními, soudruhy a soudružkami, tentononci Havrdy a fanoušky fotbalu. A všichni dohromady se účastní té nejoriginálnější jízdy autobusem na dvaapadesáté rovnoběžce. :D (29.12.2009)

Je mi moc líto, že zrovna tomuto úsměvnému snímku musím dát tak nízké ohodnocení. Celá plejáda elitních předních československých herců nevytrhla slabounký námět. Děj je přespříliš triviální, bez šťávy. Ani by mě nevadila agitka, spíš to, že celý děj je na jedno brdo. Možná právě to si autoři uvědomili, a tak najednou autobus začne létat, dělat lopingy... Což se sem vůbec nehodilo. (No a ani pan Filipovský, který zahrál skvěle se ve filmu nedostal do našeho Žatce :-D) (13.07.2011)

charizmatický Bek, nordická kráska Thielová a najkrajší autobus, aký sa v Česko-Slovensku vyrobil (naviac hovoriaci - sic!) plus príbeh plný metafor, životných ponaučení a ľudských prerodov - to je potenciál pomaly na miestneho Oscara...žiaľ, niektoré nudné a zdĺhavé pasáže ho zrážajú do priemeru...Hodnotenie: dobrý (trojka) (02.05.2018)

První československá road-movie. Naprostá klasika. Fascinující kolorit lidských vlastností, zvaný živočichopis. A tak slovo dá slovo a lidé ještě před chvílí zcela pokojní si vypovídají nesmiřitelné nepřátelství, jemuž se říká cestovní společenství. – Neříkejte mi člověče! Já u vás nejsem žádný člověk! – On mi řekl nebo! – To jste koupila v Tepu, madam? – Nelezou mě do malýho vápna, nemám to rád! – Komu se podaří převrhnout autobus, dostane diabetický párek a nanuka. Herecká sestava de luxe, každý má svůj přesně vymezený prostor i typ, přičemž Josef Bek se objevil konečně v roli, která byla po sérii prázdných šablon v politicky tendenčních filmech opravdovou příležitostí. Od písniček přes kouzelná tlačítka až po neodolatelného Karla Koníčka je tenhle film tak dokonalý, že mu člověk tu trochu socialistické agitace rád odpustí. (10.03.2012)

Budovatelská taškařice se zdatným driverem Pepíčkem Bekem, který veze cestující za Prahy do Varů Škodověnkou RTO 706 verze Brusel. Gagů tam moc nečekejte, spíše jen pár úsměvných momentů. Film těží především z obsazení známých herců a i z toho, že se celý prakticky odehrává na cestě. Jelikož jsem měl příbuzenstvo u Varů, několik cest z Florence tím směrem po staré karlovarské jsem absolvoval i s těmi přestávkami na limo :-). Bus byl sice o generaci škodověnek modernější a méně prosklený, ale i tak na člověka dýchly vzpomínky. Z celého snímku asi divákovi nejvíce utkví palubní deska škodověnky s kouzelnými tlačítky a úvodní chytlavá písnička řidiče Pepíčka Beků: ------------------------- Sedí motýl na patníku, odpočívá si, žádný vítr, milé slunko, krásné počasí- náhle ho to sfoukne dolů s velkým rámusem- a jenom ta píseň zbyla za autobusem: ----- Ta bílá dálka to je láska má- já jedu k ní a ona vstříc mi běží- náš cit má miliony HP- mezi námi všechno klape- v rytmu jediném- --ona mi voní benzínem! ------ Dálka je píseň kterou mám tak rád- má tisíc slok, má tisíc kilometrů- na plný plyn ji motor zpívá- ona ve mně rozehřívá - srdce mé, na velký výkon stavěné! ------ I kdybych měl maharadžu vozit na slonu- na tom vzácném - na bílém - o velkém výkonu- a kdybych i dvacet perel za tůru měl brát- - odmítl bych, vždyť já mám svou škodověnku rád! ------ Ta bílá dálka to je láska májá jedu k ní a ona vstříc mi běží- náš cit má miliony HP- mezi námi všechno klape- v rytmu jediném- -ona mi voní benzínem! ------- Dálka je píseň kterou mám tak rád- má tisíc slok, má tisíc kilometrů- na plný plyn ji motor zpívá- ona ve mně rozehřívá - srdce mé, na velký výkon stavěné! * * (09.07.2012)