Prosím, nebudit!

Josefa Macha zdobila jedna výjimečná lidská vlastnost - hravost. S ní se zapáleně pouštěl do vlastní filmové práce, s ní má mnoho jeho filmových výtvorů osobitou výtvarnou podobu obrazů, s ní předkládal různorodé možnosti filmování. Vynalézavě vykládal další a další výjevy a postupy. I v tomto filmovém díle je umělecký důvtip odtajněných obrazů tou nejvýraznější a nejkvalitnější složkou filmu. Střídmě a chytře se zhmotňují sny a představy a vnitřní myšlenkové pochody do pestrobarevné duhy romantického dobrodružství, které může prožívat každý se špetkou fantazie na velkolepé cestě dosud nepoznaných a netušených zážitků. Hlavní postavou je mladá květinářka Helenka (zajímavá Jana Hlaváčová). Díky nespokojenosti se soukromým životem se ke slovu dostává bohatá představivost. Ta posílá hrdinku do lákavých a do té doby nerozpoznaných alternativ barevnosti života s horizontální vertikálou splněných i nesplnitelných přání. Kolem mladé ženy se zákonitě musí ometat několik mužů a jejich životní nabídky. Mladý dělník ze smíchovské továrny Pepík (sympatický Jozef Adamovič s hlasem Karla Richtera) nabízí výstavu polovodičů, fotbalové zápasy a věčné trvání hřejivé náruče. Soused Sylaba (dobrý Vladimír Brabec) nabízí sluncem zalitou Berounku a mřenky a přitažlivost pokušení neznáma. Nevybitá sexuální touha má ale jiné a nečekané směřování. Helenčin nadřízený a vedoucí květinářství Karel Sirůček (dobrý Lubomír Lipský st.) nabízí trvalou serióznost jako vysvobození z vlastní samoty. A mladík Vojta Vališ (Petr Mach) nabízí všechny přednosti mládí a touhu po poznávání okolního světa lidí. Z dalších rolí: Helenčina kolegyně z práce s osobním cílem obsazení sajdkáry Věra (příjemná Milena Dvorská), Helenčina sousedka s vytrvalým tahem na sousedovu bránu paní Pínová (šarmantní Božena Obrová) a ochotný starý řidič nákladního vozidla (Jaroslav Vojta). Tato filmová komedie mapuje mysl a duši ženy na prahu dospělosti a zodpovědnosti. Jeho výpovědní hodnota je vyšší, než obdobné filmy dneška. Navíc ta barevná fantazie jasných tvarů velikých okamžiků vlastní osobnosti je jedinečná. Josef Mach dělal své výtvory s elegantní a nápaditou hravostí, se kterou přiváděl k životu nevšední svět volného spojení reality a umění. A opět je zde jeden ze stylových stylizovaných výtvorů k potěše očí i duší diváků! (16.09.2016)

Filmová revue předznamenávající jen o málo mladší, zato o hodně zralejší filmové muzikály Ladislava Rychmana, z nichž připomene především Dámu na kolejích – a to nejen svou snovou linkou (která vlastně – v obou případech – ospravedlňuje barvitou výtvarnou či výtvarně divadelní stylizaci), ale i přinejmenším příbuzně nahlíženou ústřední hrdinkou. Protože je Helena mladší než Marie, žije pochopitelně jinak a vyrovnává se s jinými životními danostmi, přesto však mají tolik společného, že se až zdá, že pozdější hrdinka – řidička tramvaje – z květinářky vyrostla. Jako ona se v životní krizi utíká do snu, v němž svou hledanou alternativu spojuje s hrátkami s módou a muži. Jana Hlaváčová (zde) nevládne tak bohatou výrazovou škálou jako Jiřina Bohdalová v Dámě, variuje vlastně jen jednu polohu rozpustilé dívky, kterou mnohem živěji a odstíněněji zahrála již v Podskalského komedii Kam čert nemůže a především ve Vávrově skvělém Nočním hostu. V Machově filmovém varieté ji v jakémkoliv prohloubení brání její sebeobranný nástroj – sen: v kostýmech, které si obléká, i za maskami, které si nasazuje, je pořád táž. – A dlužno dodat: stále půvabná. To ovšem nelze říct ani o Lipském ani o Brabci, ba ani o Adamovičovi, jenž ve srovnání se svou starší rolí ve Valčíku pro milión téhož režiséra působí až amatérsky. (05.09.2023)

„Voláme první astronautku (= hvězdoplavkyni) světa soudružku Helenu Novákovou.“ Podivné vesmírné plavidlo manévruje ve vakuu. Prudké zatáčky – žádný problém. 4:30 – levitující koule olepená vodou se točí nějak rychle. Naštěstí gravitace krotí odstředivou sílu! „Haló, dyť vy tam dole úplně ztrácíte barvu.“ – pak že ve vesmíru není dole a nahoře. Helenka cituje marxistické vědátory. Pepik také papouškuje: „Práce polidštila opici.“ Opice těžce pracovala a jednoho dnes se jí narodil zcela nový (živočišný?) druh – ČLOVĚK. 1:09:25 – vesmírná sekce č. 2. Tentokrát na Měsíci. Běhají tam nějak rychle. Elastické popruhy přišly do módy až později. Nejhezčí na filmu je ilustrovaná sekce na fotbale, kdy Helenka porazí Pepika 20:0. (27.12.2022)

Autory jsem pochopil, proto ta jedna hvězdička. Jinak je to ale absolutně nezajímavý film, hudební moc není, i když v něm pár písní zaznělo, smát se není čemu. Prostě mladá květinářka je obletovaná muži, Pepík se jí nezdá moc dobrý, a tak koketuje s jakýmsi ženatým asistentem na filozofii (mladý Vladimír Brabec), její vedoucí se jí moc nelíbí od začátku, pak tu jsou ještě dva nenápadní floutci, ale trvá jí vlastně celé sobotní odpoledne, než pochopí, že jen Pepík je ten pravý, přestože to začalo tím, že jí donutil jít na kopanou. Ne, komická role Hlaváčové opravdu nesedí, Vojta jako starý řidič je trapný, ještě že se tam mihl náš rodinný známý dr. Jan Pixa. (18.07.2018)

Bohužel Janě Hlaváčové komediální poloha nikdy moc nešla. Za zmínku stojí Lubomír Lipský jako mistr květinář a Vladimír Brabec jako machr s fárem a slunečními brýlemi. Celému filmu nelze upřít svižnost, moderní hravou - až klipovou stavbu a z dnešního pohledu zajímavé relikvie. Například když Vladimír Brabec hledá buzolou auto - jediné v ulici. Tehdy vtip k popukání, dnes na parkovištích supermarketů skutečnost. (06.05.2006)