Klid noci

Nedokázalo mě to udržet v napětí natolik, abych si ve střední části nehodila půlhodinového šlofíka. Meryl Streep jako mladší ještě neměla patřičné charisma, Roy Scheider mě kdovíjak nebere a mám za sebou tolik hororů, že mě hned tak nějaký film nevyděsí (ať je tam strašidelných holčiček či šílených zabijáků sebevíc). Nechyběla tomu sice atmosféra, ale... ale. Stručně shrnuto: být mladší a nemít nakoukáno plno podobných filmů, možná by to bylo za 4*, takhle jen mírný nadprůměr - 65%. (25.02.2009)

Na svou - i dnešní dobu - myslím velice solidní psychologický thriller, s dobrou atmosférou, napětím i lekačkami. EDIT - Docela jsem se bál po letech na to kouknout, ale i když je to typický thriller 80. let, tedy pozvolna a pomaličku vyprávěný, velmi dobře hraje obrazem, atmosférou, a pak samotným, ústředním snem, se kterým se dále pracuje. Původně jsem si říkal, že Meryl Streep je tady jen kvůli velkým, modrým očím a ochotě se svléknout, ale její vyprávění o jejím otci ke konci filmu, nakolik je to špalek textu, bylo poutavě a strhujícím způsobem podané. (26.02.2010)

Film mě bavil i po letech o to víc, že vraha jsem tak nějak pozapomněl. Když pominu skvělé duo Scheider (chvílemi ovšem na zabití) a Streepová (i tu bych v některých momentech umlátil plácačkou na mouchy), pak nejlepší byl, je a zůstává sen. Jakoby vypadl z italského gialla nebo mysteriózního snímku rovněž z Itálie a dodnes má své kouzlo. Několik napínavých scén (prohledávání stolu v pracovně Streepové či boj na balkóně) a poměrně rychlý spád potěšily. Dnes pro mne spíše slabé 4*, ale hodnocení ponechám. Tedy Streepová v sobě měla vskutku neuvěřitelné fluidum. (20.09.2020)

Výborný komorní thriller podle klasické šablony "vyšetřovatel se zamiluje do podezřelé z vraždy", viz. Moře lásky, Základní instinkt... A to je taky jediná věc, kterou bych filmu vyčetl - předvídatelnost. Jelikož je od začátku jediná podezřelá Streep, je jasné, že ona vrahem není (a zas tolik vedlejších postav tam není, abyste záhy neuhodli identitu vraha) a když v půlce filmu Schneider s matkou zanalyzuje sen zavražděného, je už jasné i pohlaví vraha a motiv. Zajímavý je přesah tohoto filmu do hororu, který to poněkud kompenzuje - nechybí tradiční rekvizity jako strašidelná holčička (snová scéna s ní se rozhodně zaryje do paměti) a scény typu "postava musí projít temným sklepením, ve kterém se ozývá šramot", přičemž do těchto klasických situací nejsou zasazeny ženy, jak tomu bývá zvykem, ale muži. A i ta zvláštní kráska Streep (která na konci předvede při vysvětlování své minulosti malý herecký koncert v jednom záběru) jakoby vypadla z nějakého italského hororu. (07.08.2009)

Bentonov Still of the Night je ďalšou snímkou, ktorá, podobne ako niektoré filmy Alfreda Hitchcocka (pre ilustráciu napríklad Dial M for Murder), ohrozuje autonómnosť filmového média komorným prostredím a pasážami úzko hraničiacimi s divadelnosťou. Hitchcock je však majstrom napätia, komplikovaných vzťahov a zábavných dialógov, takže mu to poľahky odpustíte. Bentonov problém tvoria z veľkej časti najmä scény čítania poznámok, ktoré zachádzajú, prisudzujúc rolu rozprávača Samovi, do detailnej popisnosti priamym vyobrazením situácie zo psychiatrických sedení s Vituccim (či dokonca ešte ďalej keď ilustrujú jeho sen či rozhovory s Brooke). Tieto pasáže by som si vedel dokonale predstaviť na divadelnom javisku, kam by náramne sedeli pri rozdelení scény na dve samostatné časti (v jednej by sa nachádzal Sam, v druhej Vitucci). Nie však vo filme, kde mi dramaturgia záberov polocelkov z rozprávania absolútne nesedí a nedbanlivosť pri práci s mizanscénou irituje. Priam sa tu núka paralela medzi hrdinovou ďalekozrakosťou a krátkozrakosťou filmovej perspektívy. Almendrosova kamera všeobecne nudne a nezaujímavo pracuje s väčšími celkami, no exceluje v záberovaní detailov dotvárajúcich atmosféru (sledovanie krokov v parku či plynových potrubí v potemnelých chodbách). Len škoda, že vedie k primitívnym nevzrušivým ľakačkám a rutinérskym dramatickým momentom, ktoré by som očakával skôr v béčkovej hororovej produkcii z tej doby. Tomu sú podružné často hlúpe dialógy a repliky, jednoduchý námet a slabý príbeh, ktorý sa v improvizovanej roli psychiatra snaží pohrávať s diváckou túžbou po odhalení vraha, no ľahkými zvratmi len trochu umelo zastiera konštrukciu vedúcu priamo z bodu A do bodu B, pričom tá najjednoduchšia teória je aj najsprávnejšia. Vlastne je omnoho zábavnejšie si počas filmu zostavovať psychologický a osobnostný profil Sama Ricea - je osamelý, má dobrý vzťah z matkou, kvôli svojej zjavnej ďalekozrakosti používa okuliare na čítanie, javí skutočný záujem o svojich pacientov (v úvode po prológu presviedča pacienta, aby si dobre rozmyslel, či chce prerušiť sedenia len kvôli strate práce - dobrá otázka je, či Samovi nejde len o ďalšie peniaze - tento výklad ponechám nerozvinutý, ale je zaujímavý a mohol by pozmeniť celé vnímanie filmu, keďže svoje služby ponúkal aj Brooke), má strach z vraha, dokáže si poskladať dieliky do výsledného obrazu, no vrhá sa do náručia prvej (podotýkam krásnej) žene, ktorá ho navštívi. Zodpovednosť za to, že to nie je úplne priemerný, či dokonca zlý film nesie hlavne iniciatívu preberajúci Roy Scheider a i pod zlým make-upom vždy skvele vyzerajúca Meryl Streep. 65% (23.11.2014)