Myslete na Henryho

Všechno špatné je k něčemu dobré. Tohle pořekadlo lze bez jakékoliv nadsázky aplikovat i na pointu tohoto filmu. Mike Nichols je znamenitý režisér a já jsem s jeho tvorbou již potřetí spokojen. Příběh není vůbec stereotypní, neustále se tu něco děje a hudební podkres je naprosto fantastický. Harrison Ford by si podle mě zasloužil nějakou nominaci. Emotivní stránka není nijak sentimentální a atmosféra je špičková. Spokojenost 80% (22.08.2011)

Úspěšný (avšak chladný) advokát, který po náhodném incidentu přichází o paměť. Hledá sám sebe, vlastní tvář i rodinu, nachází skutečné hodnoty života ve smyslu „mějme se všichni rádi“, které jsou na míle vzdálené honbou za úspěchem a vydělanými dolary. Dosud se neptal, neřešil, co druzí chtějí. Své rodině prostě dával to „nejlepší“. Teď dostal šanci začít znovu. A s pravými hodnotami. V případě předchozích řádků překvapí jméno režiséra. Na Mika Nicholse je to prostě docela učesané, přímočaré a plné morálních plků. Herci fajn, atmosféra fajn, ale celkově je to nevýrazné. Karty jsou velmi brzy jasně rozdané a někde od půlky se nemáme čeho chytit. Určitě překvapí jméno scénáristy! (15.09.2021)

Taková pohádka. Má asi hodinový a něco rozjezd a úvod (do 15 minut dojde k prostřelení hlavy a pak se věnujeme v detailu rehabilitaci zhruba hodinku), a když už tedy čekáme, že Henrymu docvakne, co dělal a začne dělat v právnické firmě pořádný bugr, tak k ničemu takovému nedojde. V podstatě je to celé takové uhlazené, bez větších konfliktů a konfrontací, k nimž to svádí a láká, ale nedojde na ně. Henryho "prozřením" je zde možnost krásné konfrontace dvou odlišných světů, ale tvůrci je trestuhodně nevyužita. Nebýt Harrisona Forda a hlavně jeho rehabilitačního bratra v podání Billa Nunna, tak tuhle báchorku není problém poslat do odpadu. A jak je u pohádek zvykem - nedozvíme se, z čeho budou dál žít, kde si vydělají na živobytí... hlavně že rodina je spolu. S tím vyzněním nemám problém. Ale až dolehne na rodinu tíže chudoby, pak bych chtěl vidět, jak jim budou držet dál jejich ideály. (18.02.2017)

Průměrný americký film se zajímavou myšlenkou.  Co byste dělali vy, kdybyste měli hodně peněz jako hlavní postava a mohli s tím dělat, že s tím nic nebudete dělat ? :D Zvláštní role pro Forda, Bening je kus - na tu se dá dívat v jakékoliv roli :) A taková životní situace, do které se kdykoliv kdokoliv může dostat. Jednou shlédnuto a již více není potřeba. (04.11.2023)

Utrpení bohatého Werthera. Dravý právník s tváří Harrisona Forda je postřelen, jeho mozek se zresetuje a on přichází na to, že chce žít jiný život než ten dosavadní. Naneštěstí pro  nás jako diváky nemá jeho volba  oporu v náhlém prozření, ale pouze v události a následcích, které nemůže nijak ovlivnit. Obvykle neřeším miscasty, ale v tomhle případě mi bylo Forda vyloženě líto – ve fázi žraločího právníka byl skvělý, když měl ale přepnout do dospělého člověka s čistou duší, narazil na své herecké limity. A rozhodně to není pěkný pohled. Ta bezradnost z něj totiž doslova sálá – a ne, tvůrčí záměr to nebyl. Podobně laděný příběh musí stavět na emocích - ty ale nepřicházejí. Těžko řešit existencionální otázky v prostředí exkluzivní adresy na horním Manhattanu v apartmánu o rozloze tří rodinných domů. Takto z pohledu Hollywoodu vypadá krize a skutečný život. Respektive si jej takto představoval tehdy třiadvacetiletý JJ Abrams. Buďme vděční za to, že časem dospěl. Jsou filmy, co s roky zrají. V tomto případě tomu tak skutečně není. Ten film možná počítá s tím, že jsme všichni jako hlavní hrdina: s kulkou v hlavě jsme přišli o některé funkce mozku.  Je mi líto. Nepřišli. (11.01.2022)