Hrabě Monte Cristo

Tlustej a starej G. Depardieu hraje romantického hrdinu? Nepokoušejte se mě rozesmát, ano jeho adaptace bídníků ujde, ale celé dílo právě jím samým trpí. e to rozvláčné a roztahané, možná delší než kniha. A navíc to celé sráží televizní kamera. Mám rád Gérarda, francouzský romantismus i francouzskou kinematografii, ale tohle nemělonikdy vzniknout! (29.08.2007)

Skvělý příběh, skvělé herecké představení a v českém znění neuvěřitelně skvělý Miroslav Donutil. Tohle zpracování se mi opravdu moc líbilo a seděl sem u něj po všechny ty čtyři večery se zatajeným dechem. Myslím že těch pár nedostatků jako krátká doba ve vězení nebo sladký šťastný konec naprosto překonává Depardieho herectví a to jak si díky němu Monte Christo vychutnává pomstu je geniální. Navíc velice oceňuju nápad, kdy mladého Dantese s Mercedes hráli potomkové Depardiueho a Mutiové Guillame Depardiue a Naike Rivelli. Nejlepší zpracování Monte Christa (14.10.2008)

Rozměrný a druhý nejslavnější Dumasův román dostal prostor, jaký si zaslouží, otázka je, jak toho využil. Mutiová a Rochefort se pro své role nesporně hodí, větší problém jsem měla se svým jinak velkým - v každém smyslu toho slova - oblíbencem GD, ale i on se snaží ze všech sil a těch rozhodně není málo. Ocenila jsem i nápad nechat hrát mladé Dantese a Mercedes potomky hlavních představitelů, ale z toho pramení jeden z problémů díla - pasáž Dantesova návratu do Marseille, obvinění, zatčení, věznění a útěku je zkrouhnuta na pár minut, přitom se podle knihy odehrává v průběhu čtrnácti let. Zápletka Dantesova "zmrtvýchvstání" a pomsty je provedena důkladně, ale narušuje ji nepůvodní a naprosto zbytečná dějová linie s Dantesovou milenkou. Když už to vypadá slušně, přijde konec, který staví hlavní myšlenku knižní předlohy na hlavu, nebo ji spíše bez velkých cavyků vygumuje. (22.06.2007)

Výborná televizní adaptace skvělého románu, která mě prostě dostala. Gérard Depardieu je skvělý herec a tady to dokazuje na plné čáře a většinu ostatních herců snadno předčí, a to jsou zde další legendy evropského filmu. Skvělý příběh, který nestárne a který ukazuje, že pomsta je spravedlností, která je mnohdy spravedlivější než zákon. (12.05.2015)

Jsou filmy (především knižní adaptace, a ještě především seriálové verze), u nichž je hlavní hrdina tak výrazný a dominantní, že splývá s hercem, kterého posléze lze od jeho role jen obtížně oddělit, případně nahradit někým jiným. Myslím tím třeba Gérarda Barraye jako D´Artagnana, Güntera Lamprechta jako Franze Bieberkopfa, anebo Jeana Maraise jako "kapitána a hraběte". V posledním případě se však Gérard Depardieu zhostil své role (i přes svůj zřejmý vizuální hendikep) velmi dobře - ale co naplat i Hrabě Monte Cristo může být jen jeden... Druhou podnětnou událostí tohoto zpracování byl přesun tematického těžiště z infantilně romantické potřeby "spravedlivé odplaty" v dobrém i ve zlém na "korupční řešení" téhož, které už není tak infantilní a vůbec ne romantické, a přebývá spíš v srdci dospělých. Kvalita jednotlivých dílů má sestupnou tendenci, poslední je nejhorší, závěr neodpustitelný, protože staví celou Dumasovskou filosofii, se kterou celé toto dílo budováno, na hlavu. A jaká je to filosofie? Edmond byl postižen zlem, které se usídlilo i v něm. Doufal, že když odstraní prvotní zlo, bude takový jako byl dříve. Ale kdo je infikován zlem, se po vyléčení nevrací do původního stavu dobra. (14.07.2016)