Čtrnáctý u stolu

V roce 1943 se Oldřich Nový neobjevil ani v jediném českém filmu, částečně také proto, že byl neustále sledován štvavým nacistickým tiskem. Proto se načas uchýlil do poklidného a přátelského prostředí hostivařských ateliérů, kde společně s Antonínem Zelenkou a kameramanem Ferdinandem Pečenkou natáčel detektivní komedii podle námětu někdejší star německého němého filmu Ossi Oswaldy (1897 - 1947). Roli, na kterou by si dříve brousil zuby on sám, svěřil bez zaváhání Karlu Högerovi. I když se to nezdá, ti dva měli leccos společného - brněnské začátky, ale i jemné gentlemanské vystupování a nepředstíranou úctu a galantnost k ženám. Přímo z konzervatoře si Nový do filmu vyžádal dvě mladé adeptky herectví, osmnáctiletou Dagmar Frýbortovou a devatenáctiletou Libuši Zemkovou, z plzeňského divadla k nim záhy přibyla ještě dvacetiletá Jiřina Petrovická. Film plný nových dívčích tváří a rafinovaných zápletek, během nichž se na scéně objevuje důmyslný zločin, neměl tedy čím zklamat. Oldřich Nový si v něm alespoň zazpíval legendární píseň o náměsíčníkovi, vtipný song o pošetilém přání jednoho blouznivce. (09.03.2009)

I když se některé scény a detaily daly lépe vydojit (závěrečné odhalení, komorničení, odhalení zloděje), přece jen se stále pracuje s napětím, jak se věci ve skutečnosti mají, a více se přiklání k romantické než detektivní rovině tohoto odlehčeného snímku, jenž se bere s nadhledem. Režie Oldřicha Nového je lehká, netlačí na pilu, mnohé momenty připomenou pozdější Pytlákovu schovanku, kde se ona parodie povedla v sevřenějším útvaru. Zde je "jen" dobrá, ale veselý a lehkovážný mladý muž v podání Karla Högera a jeho protipartnerka v podání nedávno zesnulé Dagmar Frýbortové vše vyvažují. (23.02.2013)

Česká kriminální komedie o záhadném mladém muži (K. Höger), který se nečekaně objeví u starosty a doplní počet jeho hostů na čtrnáct, neboť třináct osob u stolu prý přináší neštěstí. Překvapení, které způsobil, když se představil jako Pavel Čtrnáctý, nebylo nic proti tomu, když bez okolků políbil starostovu dceru Emu (D. Frýbortová) a projevil ji tak před všemi hosty svou náklonnost. Höger získal místo jako knihovník u pana Linharta (záhřebský rodák Z. Rogoz), jehož trezor byl zanedlouho vykraden. Poté pracuje pod jiným jménem jako osobní sluha u továrníka Berseckého (K. Dostal), jemuž byly odcizeny šperky, a to se už jistě nejeden divák domnívá, že má s loupežemi něco společného. Nevyjasněná Högerova přítomnost u obou krádeží způsobí rozkol mezi Čtrnáctým a Emou, avšak v závěru bylo jeho podivné počínání, včetně jeho pravé totožnosti a povolání, smysluplně vyjasněno hledáním dodatku k závěti, v níž mu má být odkázán majetek. Snímek je výjimečný tím, že na režisérské židli seděl O. Nový (společně s A. Zelenkou) a jeho ojedinělé autorské dílo díky závěrečnému překvapivému vysvětlení přináší zajímavý filmový zážitek. Ve vedlejších rolích se objevil vykutálený hrabě R. Schránil, komický strýček Kilián v podání F. Filipovského či L. Zemková jako Berseckého dcera Lydie, která se prezentovala úvodním opileckým vystoupením a poté se na jedné společenské události objevila ve velmi extravagantních šatech. Ve filmu natočeném podle německé předlohy se K. Höger prezentoval elegantním hereckým výkonem, avšak kromě něho, smysluplného závěrečného rozuzlení a režiséra, který si poprvé a naposledy odskočil od svého hereckého povolání, v něm nespatřuji nic významného. (16.08.2019)

Rozhodně to není špatný film, to musím říct předem. Jenom totálně zabil svůj prvotní potenciál a to mu dost uškodilo. Celý film začne skvělou, až tajemnou scénou (kterou ale kazí přehrávání ze stran některých herců), kdy na jednu hostinu vejde tajemný Pavel Čtrnáctý a nikdo neví, kdo to vlastně je. Tajemný host se pak rozhodne zdržet ve městě, přičemž se sem tam stane nějaká vtipná situace. Rozjezd na slušnou krimikomedii byl fajn, bohužel se z toho pak stalo něco absolutně jiného - romantická komedie. A ta pak začala naprosto dominovat, tajemnost Čtrnáctého se naprosto upozadila a nějaké napětí po odhalení se úplně vypařilo. Zbyla z toho už jen romantická komedie, navíc ani ne moc vtipná, i když se našly světlé momenty. A i když posledních 15 minut už to zase bylo tím, co jsem od toho čekal, mé zklamání to moc nezměnilo. Sice to není špatné, něco mě pobavilo, ale bohužel se z toho stalo něco, co jsem zrovna nechtěl. Možná to docením někdy v budoucnu, až nebudu extrémně alergický na romantické komedie. Ale Höger tu byl skvělý, o tom žádná. 3* (20.09.2020)

Jak Oldřich Nový, tak i Antonín Zelenka natočili jediný film a tím je právě Čtrnáctý u stolu. Je to zajímavý snímek, který se pohybuje na pomezí komedie a detektivky a který mě bavil i díky Karlu Högerovi. Musím říct, že z jeho začátků je to zatím pro mě jeho nejpovedenější role, ve které se jistě i řádně vyřádil. Škoda jen toho závěru, který se mi nezdál příliš povedený ba naopak. I tak je ale závěrečná pointa minimálně neočekávaná. (09.08.2023)