Dekalog

Na začátku velkolepého románu Mistr a Markétka se v moskevském parku sejdou dva komunisté a cizinec (který je ve skutečnosti ďábel). Ďábel se s oběma pány dá do řeči a zjistí, že ani jeden nevěří v Boha. Je poměrně překvapený, ale má samozřejmě radost. Pak se jich zeptá, kdo tedy podle nich řídí lidský život a běh světa. Jeden z nich mu řekne, že samozřejmě sám člověk. Ďábel se zamyslí a opáčí, že přece k tomu, abychom mohli něco řídit, potřebujeme plán. A člověk nedokáže sestavit plán ani na tak směšnou dobu, jakou je třeba tisíc let. Ba co víc, nedokáže zaručit ani vlastní zítřek. Poté pošťouchne jednoho z mužů, aby si uvědomil, že ani on neví co bude dělat dnes večer. Ten mu odvětí, že to ví naprosto přesně – půjde předsedat na schůzi. Avšak ďábel mu řekne, že nikoli. Že dnes večer přijde o hlavu, neboť Annuška už rozlila olej. Muž samozřejmě považuje cizince za blázna, ale když večer spěchá po ulici, uklouzne na oleji, který tam rozlila spěchající mladá žena a rozjetá tramvaj mu usekne hlavu... No, a o tomhle je vlastně i první díl Dekalogu. Život je nepředvídatelný. Je to spletitý labyrint plný překvapujících zákrutů a slepých uliček. Jednou je to rakovina, podruhé rozvod, jindy smrt v rodině. A opravdu moudrý člověk je ten, který věčně hledá, tápe a pochybuje. Pochybuje o své moci a je vděčný za každý dar osudu a jedná s ním jako s věcí pomíjivou – je vděčný za zdraví, lásku, milované. Tyhle věci totiž nejsou samozřejmostí. Bohužel hodně často si svojí malost uvědomíme až při ztrátě. Smutný je pak pohled na někoho, kdo si myslí, že vše leží jen v jeho rukou a kdo věří v konstantnost současného bytí, jakoby všechno na světě mělo dojít změny, jen ne jeho život či jeho štěstí. Takový člověk bude dříve nebo později svědkem prudké změny počasí a poryvu větru, který převrátí a potopí všechny jeho směšné představy o vlastní síle nebo vědění. A pak se jeho život, o němž si myslel, že je tak pevný a nezlomný, rozsype jako ten příslovečný domeček z karet. (04.03.2018)

Takové hledání ztraceného času, marné chytání chvíle, která už odešla, momentu, který nám protekl mezi prsty - jako možnost většího štěstí, které se již nebude opakovat, jako okamžik, kterého jsme si málo vážili. Líbil se mi jednak výrazný časový rozměr, který se snad jako jediná věc opravdu vztahuje k třetímu přikázání. Stejně tak je zajímavé naznačení času jako určitého putování - cesty s různými zákruty, klidnějšími a hektičtějšími úseky, kdy se chvíli nic neděje a následně vše míjíte v závratné rychlosti a jde vám o život (případně o budoucnost). Celkově je to prozatím nejslabší díl seriálu, především proto, že se tam vlastně neřeší žádná skutečná morální dilemata - tím pádem přichází tak trochu nazmar celý koncept, který dekalog od začátku nastavuje a jež mě osobně v prvních dvou dílech drtivě zasáhl. Na druhou stranu stále oceňuji ten pomalý záhadný rozjezd – je to tak trochu obráceně, než první dva díly – ty probíhaly celkem transparentně, ale na konci obsahovaly moment záhadného. Jakéhosi zásahu shůry, tajemného zjevení, které posvětilo předchozí děj. Zde je to naopak – dlouhou dobu vůbec nevíte co se děje, jaká je vlastně milenčina motivace, avšak nakonec místo zjevení dostáváme poměrně banální rozuzlení a vyšumění do ztracena. U prvních dvou filmů (a u Krátkého filmu o lásce, který je rozšířenou verzí šestého dílu) jsem měl ihned po skončení chuť pustit si vše znovu, abych si znovu užil tu skvělou atmosféru a všímal si všemožných drobností a nuancí. Tady se nic takového bohužel nekonalo. Možná za ty mohli i poměrně nesympatické postavy, s kterými bych upřímně asi trávit štědrý den nechtěl... (02.06.2018)

"Pravá láska je v srdci a ne mezi nohama..." Tahle věta, pronesená na začátku nevěrnou manželkou ke svému impotentnímu partnerovi, vystihuje přesně celé téma i poselství Dekalogu IX. Strašně se mi líbí, jak mě Kieślowski dokázal vtáhnout do milostného trojúhelníku, jak se mu povedlo mě ponořit až po krk do všeho toho napětí, silných emocí, melancholie i pocitu bezmoci a dojetí, až jsem místy lapal po dechu a chtěl, aby už to konečně skončilo. Silný díl, ať už co se týče scénáře, skvělých hereckých výkonů, přesného načasování veškerých situací i výběru hudby. Vedle prvních dvou dílů a Krátkého filmu o lásce je pro mě tohle zatím nejlepší věc z Dekalogu. (29.09.2018)