Dekalog VII (E07)

Mě fascinuje, jak dokonale psychologicky umí Kieślowski vykreslit své postavy. Kde by mnohým režisérům stačila pro film (a v současnosti i klidně tříhodinový!) jen základní kostra, tak tam jde Kieślowski tak moc do hloubky a tak moc detailně své postavy a příběh na poli necelé hodiny (!!!) vyvíjí, že to nelze neobdivovat. Ten člověk byl geniální, naprosto geniální, mnoho současných režisérů by si z něj mělo vzít příklad v tom, jak mají vypadat psychologická dramata a hlavně je to oproti současným "psychologickým" dramatům příjemné zpestření a důkaz, že skutečně psychologické filmy existovaly. A klidně by mohly i nadále, kdyby se současní režiséři jen líně nepitvali ve strohém základu. Nedokázal jsem od toho odtrhnout oči a navíc mě těší, že Kieślowski dokázal natočit i thriller. Skvělé po všech stránkách, ačkoli předchozí přikázání pro mě stále vede. 5* (08.11.2023)

Další velmi povedený snímek v rámci celého desatera. Příběh o jedné ženě, která měla dítě možná až příliš brzy, ale myslela si, že je připravena. Zajímavá situace, která není dovedena ad absurdum, ale jako kdyby k tomu neměla daleko. Tady je ten závěr povedený a celkem s vámi dovede zamávat. Kieślowski natočil něco velkého, i když to ukazuje na malých příbězích. (09.02.2016)

Kieslowskému rozhodne nemožno upierať originalitu príbehov, ktorými ilustruje prikázania. Siedmy diel bo, toho príkladom. Aj keď celý príbeh je bizarný, dalo sa naň pozerať so záujmom, pretože nabádal k premýšľaniu o otázkach, ktoré si človek často nekladie, pretože sa s tak vyhranenými situáciami v živote nestretáva. Nebola to zďaleka najlepšia časť Dekalógu, ale ani nesťahovala jeho celkovú úroveň nižšie. (29.09.2018)

„Nepokradneš” / 6-ročná Aňa má mimoriadne zvláštny vzťah so svojou mamou Majkou, ale to ešte nie je nič v porovnaní s tým, ako na ňu vplýva samotná babka Ewa, a práve preto je teraz hádam najvyšší čas si vyraziť na spoločný výlet kamsi na vidiek, kde by sa predsa mohlo všetko uviesť na správnu mieru, skrátka ujasniť si niektoré veci, ktoré sa predtým zrejme len odsúvali na vedľajšiu koľaj, keď dokonca v nedeľu možno dorazí i samotný vlak, keďže by sa ním výletníci mohli z Jozefowa vrátiť (na)späť do Waršawy, ale čo na to povie neskoršie sám Wojtek? \ Ak som si trochu naivne myslel, že predchádzajúce epizódy sú v niektorých prípadoch kvalitou už viac neprekonateľné, t.j. minimálne "päťka" a "šestka", no ale aj "jednotka" stihla našťastie nastaviť úroveň hodne vysokým spôsobom, tak som sa jednoznačne veľmi škaredo (po)mýlil, pretože "sedmička" sa im kvalitatívne nielen celkovo vyrovnáva, ale zároveň sa emocionálna úroveň vyšplhala až do samých astronomických výšin, čo môže byť pre istú kategóriu divákov, obzvlášť zaťažkávajúcou skúškou, ak sa dajme tomu dokážu plne stotožniť s tým, v akom citovom rozpoložení, sa momentálne nachádza niekoľko zásadných postáv, medzi ktorými je ešte i jedna ďalšia, ktorú som doposiaľ nespomínal. / Zbigniew Preisner ma síce zakaždým príjemne prekvapí svojou najrôznejšou paletou tónov, no ako som už napísal na úvod, to „ešte nie je nič v porovnaní” so samotným hereckým obsadením, ktoré ma priam z epizódy na epizódu dokáže vždy prekvapiť, tentoraz najmä Boguslaw Linda a Anna Polonyová, čo je v konečnom dôsledku oveľa príjemnejším prekvapením, než zrovna vyššie recenzovaná zápletka. \ A na záver sa nad sebou intenzívnejšie zamyslím, že mám ponaučenie do budúcna, že nebudem "kričať hop, kým aspoň poriadne nepreskočím". (10.09.2022)

"V rodině nepokradeš žádné dítě", tak by mohlo znít 7. přikázání podle Kieślowského. Za krádež dítěte (uvnitř rodiny) můžeme považovat jeho zvýhodňování nebo naopak, ironizování, šikanování či přehlížení (což je nejhorší). Zde se však jedná přímo o krádež, a dokonce dvojnásobnou: nejprve babička "ukradne" dítě matce a potom matka babičce. Je zřejmé, že někdo ze tří musí scénu opustit; po dramatických zápletkách je to nakonec matka, která odjíždí (nejspíš navždy), aby se pokusila začít znovu (někde jinde). Pozn: Mám pocit, že právě v této epizodě se nás Kieślowski snaží vtáhnout do děje maximální měrou. Není zde žádná postava, která by se nás neptala: "Co si o mně myslíš?", "Udělal bys to přece také tak!?", přitom svoje vlastní jednání nijak nezpochybňuje. Tak, na čí straně jste - Evině, Majčině, Wojtkově nebo Štefanově? Samotná Aňa tu v podstatě nemá žádné vyhraněné místo, je pouze předmětem (sporu) - a právě to, je na celé záležitosti nejsmutnější. (28.05.2017)