Náruživost

ČESKOSLOVENSKÁ Pay-TV PREMIÉRA: MGM = 30.11.2010 - Uvedené pod podivuhodným originálnym názvom L 182 ("The film’s alternate title, L 182, refers to one of the neatly labeled, organized boxes that comprise Vergerus’s creepy photographic hobby."). (1.12.2010) (01.12.2010)

Náruživosť. Áno, to je vynikajúci titul..... Formálne známy a vysokopozoruhodný Bergman, avšak k vrcholnému ako obdivovateľka niečo postrádam. Najmä viac tej medziľudskej reakčnosti, s ktorou vie Bergman zachádzať ako nikto iný. Múdra a úvahy postáv valcujú praobyčajné, zato však intímne prejavy duší (Ullmannovej "Prišla som ťa požiadať o ospravedlnenie..." v závere napríklad) vždy, keď je im umožnené presiaknuť na povrch. Deje sa bohužiaľ len niekedy... Herecké kvarteto tieto momenty povyšuje na pôžitok, aký možno dosiahnuť len pri málo činnostiach, cez ktoré na Zemi prežívame.:) Môžem sebeviac chcieť, ale odporučiť En Passion lepšie ako Silas vo svojej poslednej vete proste nezvládam. Prezradím vám tajomstvo: ono to ani nejde. 90%. (08.12.2008)

Pět * spíš kvůli neskutečné kameře a dokonalé formě. Ta tam je NUTNOST vrcholných Bergmanů. Ale copak jsme tu na závodišti, ptá se to hned ve mně??? Každopádně mi u dřívějších Bergmanů nebývala dlouhá chvíle (snad je to redukcí, možná je jejím důsledkem i jistý nedostatek); nechyběly mi u nich ani expresionisticko/naturalistické gradace pomocí zachycení vraždění. V tom mi to evokuje úpadkového Triera. Poprvé jsem si uvědomil, kolik si Dogma95 z Bergmana tohoto stylu vzalo. (29.05.2022)

Místama tak nesnesitelně existenciální, že se nějaký lidi za mnou neudrželi a vyprskli smíchem, já ne. (09.12.2008)

S tímhle filmem mám problém - naprosto tezovité a vykonstruované postavy, které jsou rozebíráni na dřeň ale jakoby skoro vůbec nežily a jen každým záběrem dokládali to, co dokáží jejich herci vystihnout v pár větách. Je těžké se s nimi ztotožnit a je únavné je pozorovat. Výsledkem je nezvykle utahaný a odtažitý film, jenž nenabízí žádnou silnější scénu a který nejvíce zaujme vloženým snem, který přímo navazuje na Hanbu. To, co Bergmanovi s obdobnou tématikou vždycky vycházelo tady jaksi nefunguje. Alespoň že zůstává excelentní filmařská stránka a zajímavá, byť trochu samoúčelná reflexivita. (16.04.2010)

Tuhle temer odpadni nudu odmitam respektovat a nebudu tomu nadrzovat jen proto, ze to natocil Bergman. Naopak, reziser, ktery je schopny natocit vyborne umelecke filmy ala Sedma pecet, by se mel o to vice stydet za podobny trapas. Naruzivost je v porovnani s tim pouhym filmovym cvicenim nekde na vesnici. Vizualne je to osklive, zvukove amaterske a hudba? S tou se Bergman ani neobtezoval a pro jistotu zde vubec zadna neni. Elitni SWE herecke obsazeni v cele s Max Von Sydowem a blondynama, kterym oci zari az neprirozene modre je zbytecne, protoze scenar je o nicem a udajne skvely charakterovy rozbor vas nedokaze prinutit ke spetce zajmu ani kdyby vam za to Bergman zaplatil. Oficialni text distributora “Umění Ingmara Bergmana dosahuje svého vrcholu” je pomerne povedena parodie. Docela zacinam chapat tu nudu ve filmech Woodyho Allena - Bergman byl jeho vzorem a pokud Woody vzhlizi ke kusum jako tenhle, pak mozaika zacne zapadat a vse zacne davat vyssi smysl ultimatni nudy. Krome vtipneho zjisteni, ze "konec" se ve svedstine rekne "slut" vas na tomhle filmu nema sanci zaujmout vazne skoro nic. 1/10 (21.06.2011)

Standardní Bergman, který ničím neohromí (zvláště když jste viděli téměř 40 filmů a ne jednou, tento je 38.) ale díky osvědčeným postupům a obsazení, se jedná i tak o stále lepší průměr. Samoz. v rámci Bergman universa.;) Vnější srovnání si může připočísti klidně hvězdičku navíc. A pokud zde čekáte nějakou tu Anninu vášeň, můžete na to v klidu zapomenouti, páč jedinou vášeň zde projeví Eva v podání další Bergmanovy (i mé) oblíbenkyně, Bibi Anderssonové. Z té to vskutku sálalo. Vypíchnu asi 2 nejsilnější scény....Annino líčení oné autonehody, při které přišla o manžela a syna a Andreasovo čtení dopisu na rozloučenou, který napsal neprávem obviněný? (to se nikdy nedozvíte, což považuji za jednu z chyb tohoto filmu) jeho přítel. To je ale asi tak vše. A pokud čekáte postupný vývoj vztahu Anny a Andrease...e-e. Hlas vypravěče (Bergman) nám prostě zhruba v 60.min. sdělí, že žijí spolu. Zatímco před tím, se sotva parkráte setkali. Nic proti tomu, ale zdejší často vysoké hodnocení si vysvětluji tím, že dotyční buď viděli max. 10 Bergmanovek, nebo je to prostě uchvátilo, což asi chápu, ale při tom co mám doma o Bergmanovi a s Bergmanem, nemůžu tomuto dáti víc jak 3 jen proto, že je to jeho film. Před 15 lety asi ano. Dnes již ne. Na Hanbu (která se odehrává ve stejné lokaci a má totožně obsazený ústřední pár) to nemá ani omylem, což jsem si uvědomoval celý film, který sám Bergman při psaní scénáře, považoval v podstatě za sequel, což mě tak zvláště díky čb sequenci v podobě Annina snu/noční můry, napadlo velmi silně. To by taky byla ostuda, pokud ne, když jsem Hanbu viděl min. 20x. Není to zázrak, není to ani nějak extra hluboký propad. 1.barevný Bergman. Další budou/jsou už ve stoupající (většinou) quallitě. (16.05.2022)

"Náruživost" není o vášni, ale o krutosti - a to jak o chtěné, lidské, tak o té neovladatelné, kterou nám na krky vrhá náhoda, osud nebo Bůh (nehodící se škrtněte). Ústředním bodem filmu je postava Anny, která se sama utvrzuje v bolestné přetvářce, skrývá své mindráky a pocit viny za touhu po dokonalosti, odsunuje do podvědomí minulost, která se stále cpe všemi okny zpátky. Napětí eskaluje skrze opakující se obrazy smrti a násilí. Bergman ale operuje také mnohem jemnějšími symboly - motýl na skle, červený šátek na sněhu - čímž opět posouvá obyčejnou psychologickou až psychoanalytickou sondu mnohem dál. Naprostým vrcholem je pro mne Andreasův monolog po Johanově sebevraždě - při prvním shlédnutí před pár lety jsem si to neuvědomil, ale teď to na mne dolehlo s plnou tíhou. Je to jeden z nejlepších textů a nejsilnějších filmových okamžiků, jaké jsem měl tu čest vstřebat - syrový, zdrcující, beznadějně krásný. Dekadentní filmová poezie. (19.10.2012)

Jak v obecně filmařském, tak v bergmanovsky speciálním smyslu dokonalý film. Od oblíbeného (a velmi dobrého) filmu Léto s Monikou stále více zvniterňuje (po jungovsku introjikuje) erotické vztahy (obvykle až do rozpadu osobnosti). Ale to, že zákon příčiny a následku platí i pro tyto vztahy (a možná pro ně ještě neúprosněji) věděli už staří Indové. A tak co dál? Dívat se na ně z různých pohledů, jak si to vzal za úkol Ingmar Bergman? Nebo hledat jiná možná východiska a vyústění? Asi bych volil jinou možnost, i když dívat se Bergmana je jako hltat na poušti manu. Přidám čtvrtou hvězdu, i když velice nerad. (29.01.2015)

Je zvláštní vidět, jak je celá ostrovní trilogie dost depresivní a neustále se zabývající smrtí, různých strachů a démonů minulosti. Tady se hlavní postavy jen stěží dostávají z okov všeho zlého, co se jim dříve stalo a tak přežívají na místě, kde je to samá zloba a smrt ať už zvířat nebo lidí. Je to vlastně metafora pro jejich momentální psychický stav, který je drtivými zprávami minulosti i současnosti natolik poznamenaný, že se nikomu z nich nedaří posunout se dál. O tom je ve zkratce celý tento film, který mě sice z celé ostrovní trilogie odrovnal asi nejmíň, ale i tak mě nadchl jak naprosto dokonalými hereckými výkony (ale tak tady je to úplně hvězdná kombinace, Sydow, Ullman a Andersson, to prostě nemohlo dopadnout jinak - zvlášť Max von Sydow mě zdě opět naprosto nadchl a nejen při scéně poslechu cizího volání je dokonale vidět, jak geniálně umí hrát jen výrazy tváře) a promyšlenou filmařskou stránkou, tak i tím, jak skvěle dokázal zpracovat celý příběh a jak do něj Bergman dokázal dostat tolik psychologie. To mě prostě nemůže nepotěšit, když v současnosti vzniká tolik filmů, které si na psychologické jen trapně hrají. Proti tomuhle se fakt může jít takový Stoker vycpat. Teď jsem to ale asi až moc vychválil, takže abych to uvedl na pravou míru, ten film samozřejmě má své nedostatky, které mi v plném počtu brání. Samozřejmě, jak už jsem naznačil, mi to opravdu nepřišlo až tak silné a ani ten scénář se bez maličkých mezer neobejde (třeba ve vykreslení vztahu Anny a Andrease, sice chápu, že v tu chvíli měl zobrazovat hlavně něco jiného, než funkčnost jejich vztahu, ale mohlo to tam být trošku víc ukázané), ale co mi vadilo úplně nejvíc byly ty vysvětlovací vsuvky, kde herci rozebírají postavy. Kazilo to atmosféru, neviděl jsem v tom účel, bylo to tam vlastně úplně zbytečně a nepochopil jsem, proč. Že by se Bergman bál, že by to bylo až moc niterné na to, aby to i jeho obvyklí diváci pobrali? Nevím, osobně jsem neměl pocit, že by to bylo až tak složité. Tak jako tak, na ty čisté čtyři hvězdy to vidím určitě. Vyloženě v rámci Bergmana možná trochu na míň, ale v záplavě současných "artových" filmů by pro mě byla blbost nad nimi jen pochybovat. 4* (20.11.2022)

Moja analýza filmu na predmet "Typologie filmové tvorby" - http://rtds.wordpress.com/2009/01/08/marek-urban-analyza-filmu-ingmara-bergmana-naruzivost/ (02.01.2009)

Posledny diel Bergmanovej trilogie Vargtimmen - Skammen - En Passion. Rezisersky ide stale o vysoko nadpriemerny film, z ktoreho je poznat talentovanu reziu. Pokial dvoja - Skammen - bola dost politicky podfrabena, trojka sa opat odohrava na ostrove. Nabozenske otazky sa tu neriesia, skor ide o zobrazenie krehkeho mylostneho vztahu Maxa Von Sydowa a Liv Ullman a o to, ake je krehke a lahko narusitelne zobrazenie reality. 89 % (09.04.2016)

Nádherný film... Bergman s Nykvistem se obrazově neskutečně vyřádili (černobílý sen připomnající cosi jako pokračování Skammen, zpovědi herců, vůbec záběry krajiny, apod.), pohled Liv Ullman ještě nikdy nebyl uhrančivější a von Sydow málokdy zářil takovým charizmatem... No a o příběhu už psát nebudu, kdo chce, sežene si ten film, stojí za to !!! (31.08.2008)

Přepsáno v únoru 2019. Náruživost v proporcích existenciálně severské ponurosti upřela svůj všetečný pohled do niter lidské osamělosti a touhy jejich zaplnění. Bolest vzpomínek umí vystavět obranné systémy, vnitřní strach, pochybnosti a nejistota hledají záchranu v iluzi skutečnosti, či v jejím ohybu a přesvědčení. Realita se přizpůsobuje tichu mezi otočným zrcadlem a do něj upřeným vystrašeným pohledem z nálezu neschopnosti vzájemného pochopení i přejmutí bez přetvářek a bez předsudků. Obranné zdi jsou tichem, izolací a strachem z osamělosti. Maska je hledáním pevného bodu, nacházíme v ní jistotu a obhajobu představ vlastních nejvyšších hodnot a cílů. Psychoanalytické podvědomí nabízí možnosti méně tradičních postupů, obrazové kompozice mistrně kouzlí k podtržení pocitů odcizení lidské duše. Násilí je neochota nadále věřit v trvanlivost současných iluzí. Hlavní postavou lidské izolovanosti je Andreas Winkelman (pozoruhodný Max von Sydow). Život v osamělosti je bezpečným úkrytem i nepříjemnou vnitřní tísní. Kontakt je nutnou potřebou k přehlušení ticha samoty a pocitem úlevné jistoty. Vzájemná upřímnost je filtrována zkušeností a představou ideálu. Vzájemné přiblížení je deformováno nadějí i potřebou úlevy. Ale kde lze nalézt dlouhodobou úlevu vlastnímu nitru? Hlavním bodem zájmu je Anna Fromm (zajímavá Liv Ullmann), žena po životní tragédii. Upíná se k představě upřímnosti, za kterou se vydává víra ve známé naplnění, zuřivě ji brání i sama před sebou. Trhliny ideálu se v afektu třesou zlostí, samota je prokletým utrpením. Zdání upřímnosti prosí za odpuštění, samota je prázdnotou. Další osamělou postavou je Eva Vergérus (velmi zajímavá Bibi Andersson), Annina kamarádka a Andrasova sousedka. Osamělost je výsledkem přizpůsobení se pragmatickému kroku citové obrany partnerova cynického odstupu. Nedostatek zápalu touží po chvilce hřejivé náruče bez nároku na vlastní štěstí ve vědomí jeho prchavosti. Další pozorovanou postavou je Elis Vergérus (dobrý Erland Josephson), Evin úspěšný manžel. Nihilismus je jeho způsobem ochrany vlastního nitra. Strach před bolestí se bojí projevovat city a cynický odstup musí být zachován za každou cenu. Z dalších rolí: oběť lidské zloby i potřeby označit veřejného obětního beránka k uspokojení vlastních předsudků a strachu a Andreasův osamělý soused Johan Andersson (Erik Hell), Andreasův soused a oběť psychopatického násilníka na zvířatech Verner (Sigge Fürst), ve snu Annou za odpuštění prosící žena (Barbro Hiort af Ornäs), či Andreasova sladká vzpomínka Katarina (Annicka Kronberg). Náruživost nenabízí odpuštění, ani záchranu, pouze zkoumá daný stav. Psychologicky prokreslené i nesourodé ve svém přání klamat a mást. Násilí je výrazem frustrace, krutost je uspokojením vlastní malosti. Izolovanost se prohlubuje. (22.08.2011)

U Bergmana uz jsem v koncich, nejsem schopen napsat nic, cim bych se jiz neopakoval. Herci, kamera, rezie, vykresleni postav, atmosfera... Mam pocit, ze nikdo nikdy lidem nerozumel lepe nez tento nesmrtelny genius! Ja se proste na jeho filmy radeji divam nez je komentuji:-)! (12.01.2008)

Atmosféra zloby a nenávisti prostupuje celým ostrovem a je vyjádřena nesmyslným zabíjením zvířat. Postavy si uvědomují svůj životní krach, svoji emoční prázdnotu. Duše napadené rakovinou se snaží vyhrabat z prázdnoty, ale nakonec způsobují jen další tragédie. Apokalypsa dle Bergmana. (27.11.2008)

Je to jako při opalování, nic moc se neděje. Navíc nepřehledný, měl jsem pocit že jsem prošvihl první (neexistující) díl. Žádá o intro. 2,5/5 (01.06.2014)

Stejně vždycky nakonec jde o to, jestli vás osloví téma. Jelikož s ženami (a koneckonců i muži) volajícími po pravdě o to víc, oč větší lež samy (sami) žijí, mám několik trpkých zkušeností, tenhle kousek mě oslovil značně. Po ostatních stránkách standardní bergmanovská kvalita; vstupy herců mluvících o svých postavách – zajímavé formové ozvláštnění, ale v důsledku asi právě jejich zcizující efekt zabránil tomu, abych se do filmu ponořil naplno, takže nakonec jen za ****. (Jo a mimochodem, zajímalo by mě, jak se přišlo na český titul, protože i bez znalosti švédštiny bych se vsadil, že originální název odkazuje spíš k původnímu latinskému passio, čili pašije, utrpení – vášeň dejme tomu, ale náruživost? Kde?) (09.10.2011)

V Bergmanově bohaté filmografii spíše nenápadný filmek, který je zajímavý hlavně barevným provedením. Nicméně mne nejvíce nadchla snová černobílá sekvence, která podle mne patří k tomu nejlepšímu, co kdy Bergman s Nykvistem natočili... (15.05.2007)

dusná atmosféra ostrova Faro, neuveriteľne sugestívne herecké výkony a dokopy asi Bergmanov najmodernejší film. (28.05.2011)