Jízda vysočinou

Proč miluji western? Protože víc než kterýkoli jiný žánr má v sobě cosi prastarého a mytického, co jakoby přímo vyvěrá z nedozírné americké krajiny: majestátní mračna plující nad opuštěnou prérií a vítr ženoucí se těsně nad zemí. Proč miluji filmy Sama Peckinpaha? Protože tento (nádherně neurčitý) dojem čehosi důvěrně známého, co nás přesahuje v čase i prostoru, obohacují o zvláštní stesk a nostalgii: poslední, smířlivé ohlédnutí k vrcholkům milovaných hor na konci cesty, na konci dobrodružství a dnů divokosti. (06.06.2011)

Velice zajímavý western. Sam Peckinpah svým druhým snímkem plně vystihl svůj pohled na western, zatím sice bez brutality, ale jeho úcta ke starým tradicím a pohrdání koncem Divokého Západu je tu jasně patrná. Soustředí se také více na mužské protagonisty, ženy jsou pouze na okraj. Slabou stránkou filmu je bohužel jeho krátká stopáž. V tomto případě 90 minut nestačí. Kdyby se film natáhl o dvacet minut, bylo by to jistě lepší. Ale i tak od ranných děl velkých géniů nelze čekat zázraky. Sam Peckinpah si zde teprve budoval formu na "Majora Dundeeho", "Divokou bandu" nebo "Pata Garetta a Billyho Kida". Zůstává nám atraktivní western o dvou vysloužilcích ve výtečném podání taktéž dvou westernových vysloužilců, Randolpha Scotta a Joela McCreay. (13.08.2006)

Snad mé tři hvězdičky zesnulého maestra neurazí, jsou dobře míněny. Nemám rád westerny, až na výjimky, jako je Divoká banda nebo Patt Garett a Billy the Kid. Jsou to spíš antiwesterny a Jízdou vysočinou to antitažení myslím začalo. Závěrečná showdown ještě ctila staré vzory žánru, ale samotný závěr, tak rychle střihlý, dá se říct postřelený, přišel jako hořký škleb. Sdělení je až bergmanovské: přežijí ti, kteří nejsou bez poskvrny a nelpí na tradičních hodnotách, ale přece jenom se o něco snaží: být lepší, než jsou. A zemřou ti, kteří se změnit nemůžou a něchtějí, přestože právo a morálka je na jejich straně. A samozřejmě zařvou i ti, kteří jsou jejich opakem. (01.08.2007)

Western ... takže přestřelky by patrně měly být tím nejlepším ... nebo - když trošku slevím, alespoň by neměly být tím nejhorším, co lze v průběhu stopáže potkat. Pro tentokrát je to ale naopak - akční scénky obstarožních pistolníků poněkud shazují vcelku vydařenou dramatickou linii. A jen tak mezi námi: Pokud budete prakticky při každé příležitosti roztrubovat do široširého světa, že hodláte přes hory a doly převážet ZLATO vykoupené přímo od zlatokopů, nevsadím si na váš život ani zlámanou grešli. (18.05.2017)

Po Divoké bandě můj druhý nejoblíbenější Peckinpahův western. Je to western, ve srovnání s jeho pozdějšími, určitě více klasický, což je jasné i z obsazení dvou hlavních rolí dvěma velikány tohoto žánru. Celý příběh je velmi konzistentní, ale přeto z něj ční nezapomenutelné scény svatby v táboře zlatokopů, či závěrečné přetřelky mezi slepicemi. Bohužel nemůžeme plně docenit oba herce, kteří jsou ikonami (hlavně Scott) amerického westernu. (31.05.2006)