Zabijte krále

Takovéto filmy si zaslouží velké plátno a velký rozpočet. Minimálně ovšem ten rozpočet. A ne-li tedy velký, alespoň přiměřený. Je totiž očividné, že v případě To Kill a King sahaly ambice výše, než k výpravnější televizní incenaci. A v tomto ohledu je tristní, nahlédnout do ležení Cromwellovy New Model Army a zjistit, že tato se skládá z padesáti vojáků, kterým zřejmě chcíply koně. I když, možná je zrovna zahnali na pastvu. Body film získává díky hereckému obsazení, přestože fyzická podoba herců s historickými postavami je minimální. Roth zahrál Cromwella naprosto skvěle - inteligentní, nepřístupný, chladný, nedávající najevo své city - dokonalý puritán. (21.05.2007)

Skoro až dokumentárne popisná historická dráma z čias, ked Anglia bola jediný krát republikou mapuje osudy človeka, ktorý sa o to najviac "pričinil" až tak horlivo, že Karol I. z neho nadobro stratil hlavu. Ničmenej pán Oliwer Cromwell (príslušník nižšej šľachty) sa nakoniec tiež pekne "vyfarbil", rozpichal škótov aj írov, zmákol prevrat, takže mu nič nebránilo menovať sa "Lord protektorom" (pozor, nemýliť si s Reichsprotektorom :)) a už to nejak pár rôčkov do smrti doklepal. Po zhliadnutí filmu sa nemôžem ubrániť dojmu, že ideály revolucionárov sú nie vždy až také vznešené ako by sa zdalo. (25.08.2009)

Film byl mrzákem už od narození, ale díky dabingu mu byl amputován i poslední zdravý úd. Převyprávět 15 let dějin za hodinu a půl bylo příliš ambiciozní, a proto žádná scéna (ani poprava) ve mě nevyvolávala žádné emoce (kromě pocitu trapnosti ovšem). Nezabíjejte krále, větších zločinů se tu dopustil režisér. (08.01.2007)

Ak už niečo z tohto obdobia, potom film s Rufusom Sewellom – Karol II. Moc a vášeň – teda film o synovi popraveného kráľa. Anglická revolúcia je naozaj niečo, čo je dosť nudné, už na strednej škole to bola moja neobľúbená téma. Ten večný boj parlament vs kráľ o moc, nuž v podstate zaujímavá je len tá poprava, inak je to len o politikárčení, niečo čo našinca určite zaujímať nebude. A tak si dovolím povedať aspoň jednu pikošku ohľadom toho, aký je rozdiel medzi smrťami Karla I. a jeho syna Karla II. Karol I. bol v roku 1649 ako jediný anglický kráľ popravený, a to dokonalým sťatím jedným sekom, čo nebolo vždy bežné. Filmová predstava o katoch ako urastených chlapoch s chirurgicky presnou sekerou sa prirodzene nezakladá na pravde. Väčšina popravcov boli delikventi, ktorí sa sami vyhli trestu smrti výmenou za službu spoločnosti. Svoje povolanie vykonávali však často opití a s tupou sekerou. Niektoré boli tak tupé, že dielo po niekoľkých seknutiach musel dokončiť nožom, keďže hlava sa nie a nie oddeliť od hlavy. Našťastie pre Karla I. bol jeho život ukončený „jedným úderom, po ktorom mu hlava z ramien spadla“. Koľkokrát by si jeho syn želal takú dobrú smrť! Keď sa vo februári 1685 u neho objavili zdravotné ťažkosti, nevedelo sa o čo presne ide, dnes sa predpokladá, že mu vypovedali obličky (urémia). Konzorcium lekárov muselo urobiť všetko pre jeho záchranu. Najprv vyskúšali púšťanie žilou, aby mu z tela vypudili takmer liter krvi. Potom aplikovali sériu klystírov a nechali ho skonzumovať antimón, toxický kov. Následne vyvolali zvracanie, no stále nič nepomáhalo. Aby si boli úplne istí, že kráľa vyliečia, naplnili mu nos šňupacím tabakom a nechali opäť vypustiť trocha krvi. Úspech sa stále nedostavil a tak mu na čelo začali klásť žeravé železo, aby vylúčil všetky chorobné tekutiny. Potom si na chvíľu oddýchol od bolesti, keď mu začal natierať nohy holubím trusom. Na údiv všetkých nepomohli ani vtáčie výkaly, prešlo sa teda na trepanáciu. Kráľovi do lebky vyvŕtali dieru a na dôvažok mu na pokožku liali horúcu vodu, ktorá mu spôsobovala pľuzgiere. Vo finále ho ešte primäli k prehltnutiu rozdrvených kameňov z čriev východoindickej kozy. A hoci to môže znieť skôr ako snaha panovníka zo sveta odpratať, títo lekári sa mu naozaj podľa svojich najlepších vedomostí snažili zachrániť život. Karlovi prišlo bezradných lekárov ešte ľúto: „Gentlemani, ospravedlňujem sa vám, že mi umieranie trvá tak dlho.“ Jeho odchod z tohto sveta spoločne so snahou o záchranu trval 5 dní. (07.06.2021)

Až do svých třiceti let musel čekat Karel Stuart, syn popraveného krále, než mohl jako Karel II. usednout na anglický trůn. Víc než deset let žil ve vyhnanství. Země je rozvrácená občanskou válkou, lidé unaveni vládou puritánů, a tak se nakonec všichni rádi vrací ke staré, dobré monarchii. Parlament, který se už nikdy nechtěl vzdát pravomocí, získaných za deset let republiky, se spokojuje s tím, že na trůn usedne protestantský král. Spolkne dokonce i to, že se jeho manželkou stane katolická, španělská princezna Kateřina. Ani Karel, ani jeho rádcové však netuší, že tahle volba, i když podložená velikým Kateřininým věnem, nebude pro krále a jeho zemi tím správným a šťastným řešením, protože hlavní cíl tohoto spojení – zplození zákonného dědice - se zdá být problémem. Přitom o králově schopnosti plodit děti nemůže být naprosto nic zpochybněno - jak dokazuje stále vzrůstající počet jeho levobočků ... (13.02.2007)