Nebeští jezdci

Nemyslím si, že to je koukáním do pozdních nočních hodin. Jsou filmy, které nepustí ani v šest ráno po tahu. Nebeští jezdci jsou totiž další z řady hodně dobře umístěných československých filmů, které mne naprosto míjejí. Absolutní nezáživnost a nuda, neschopná zaujmout, pročísnutá čas od času Prckovým extempore či tragickou angličtinou, která rve uší... 10% (12.10.2012)

Jiří Hrzán (Prcek) ve své životní roli dokázal, že byl sice malý vzrůstem, ale za to velký herec a jeho předčasným úmrtím přišel český film o hodně. Jiří Bednář (Študent) odehrával také svoji životní roli, škoda, že už nikdy podobnou příležitost nedostal. Nejlepší film o československých letcích ve službách Anglie a další z řady nezapomenutelných klasik 60. let. I přes částečné uvolnění společenských poměrů v roce 68 je až s podivem, že se podařilo tohle drama vůbec realizovat. Perla v československé kinematografii, kterou bude těžko nějaký film s podobnou tématikou (RAF) překonávat....... (19.02.2008)

Další z vrcholů filmové vlny šedesátých let si všímá zapovězeného tématu - západní armády a její nejvýraznější jednotky - letců. Ve své době šlo o průlomový čin a o prolomení mnohaletého tabu. Skutečnost, že šlo i o jiná hrdinství než o ta ze Svobodovy plakátové knihy Z BUZULUKU DO PRAHY, byla tehdy pro společnost objevná. Další konstatovaný rys - věcnost a střízlivost líčení bojového i specifického civilního života našich letců během druhé světové války - zapůsobila jako další novum knihy. Po poúnorové záplavě patetických propagandistických děl sovětského střihu se objevilo dílo, jdoucí téměř programově opačným směrem ze zcela odlišných východisek. Tehdy to znamenalo mnoho. Prakticky vše. Pokud bychom měli hledat pro JEZDCE v naší kinematografii ústrojná srovnání, platí, že je rozhodně jen obtížně lze srovnávat se svěrákovským TMAVOMDRÝM SVĚTEM. Mnohem víc společných rysů najdeme např. s filmy jako SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN, rovněž usilujícími záměrně o odpatetizovaný pohled a spravedlivé vyrovnání s nesnadnou érou německé nacistické okupace. Tváře Pražského jara byly různorodě rozmanité. Rozhodně ne vnitrokomunistické. Převážně občanské. A otevíraly dveře a okna. Do všech stran. Aby tu znovu proudil volný a čerstvý vzduch. Volný a čerstvý "frišný" vzduch vane jak z díla tehdy 45letého Richarda Husmanna (občanského jméno scénáristy Filipa Jánského), tak z odkazu, který po sobě zanechali nejen tito naši národní hrdinové. (23.09.2007)

Z filmu nepochybne cítiť kvalitu príbehu, originálnosť scenára, hereckú dominanciu a spracovateľskú vynaliezavosť, stále som však mal pocit, že ide o pomerne lacnú televíznu záležitosť. Za daných pomerov a prostriedkov ale klobúk dole, z núdze cnosť, takto sa točí, keď poriadne ani nemáte kameru. 80%. (01.03.2009)

Takhle nějak měl vypadat mladší brácha Tmavomodrý svět. Kdyby se tam nemluvilo česky, ani bych nepoznal že je to náš film. Emoce a nadsázka je na tak vysoké úrovni, že chlapci na Mounth Everestu si musej připadat proti ní jak na kopečku někde na vrchovině. Jde o vynikající válečný film co se drží své předlohy a jak režijně tak herecky jest vše zvládnuto na vysoké úrovni. Scény soubojů jsou naprosto přesvědčivé, takže jsem si v křesle občas připadal jako stíhač RAF. A pasáž, ve které je hlavní hrdina Študák poprvé sestřelen společně se svým týmem a jest nucen ležet na lůžku v nemocnici je opravdu emotivně hodně silná. Viděl jsem desítky válečných filmů z období let 60týchh a 70tých a klidně bych se vsadil, že tenhle za americkou a britskou produkcí příliš (nebo spíš vůbec) nezaostává. Takže až pan Svěrák bude zase chtít praštit do válečného filmu, nechť si promítne podobnou instruktáž a příští Tmavomodrý svět Oscar stopro nemine. (13.05.2004)