Karty na stole (S10E02)

Jeden ze silnějších dílů. Zaprvé, první účast madame Oliverové v Poirotovkách- podle mě, spolu s Viděla jsem vraždu, nejlépe využit její charakter. Zadruhé, netradiční oběť- rozuměj zcela originální- nic podobného jsme v Poirotovkách neviděli, a za třetí- využití flashbacků a celkové provázání s minulostí je zde větší než obvykle. Spokojenost. (19.01.2014)

Tohle je jeden z nejhorších scenáristických zásahů do původního knižního příběhu. Nejen výměna osobností a viny u obou spolubydlících, aby se objevilo téma homolimerence (chorobná závislost na druhé osobě stejného pohlaví), ale také nespecifikovaná perverze inspektora Battla a především homosexualita jedné z hlavních postav jsou účelově přidány, aby se adaptace vešla do moderní obsese sexismem. To vše čpí takovou touhou po senzaci a hlásáním novodobých paradigmat, že i ve srovnání s jiným účelově přidaným homosexuálním motivem je tentokrát adaptace Agathy přes čáru. Ponechme stranou, že koncentrace i způsob hry bridžových hráčů byly odsunuty na druhou kolej (byť název byl zachován). Ponechme stranou, že autorčin úhel pohledu byl označen za rasismus a z Shaitany je teď milý podivín. Problém je, že krom těchto účelových změn novodobé etiky (či náboženství) nebylo nejen nic žánrově podnětného přidáno, ale navíc byla zprzněna i samotná detektivní zápletka původní. Nemusíte porovnávat s předlohou, abyste seznali, že toto ztvárnění je nudné, zmatené a nelogické. Už při šmudlání injekční stříkačky v krvavém obinadle člověka zákonitě napadne, který pitomec tohle mohl myslet vážně. A když Poirotovi stačí zamávat před vrahem obálkou (obálka supluje falešného svědka knižní předlohy), litujete nejen ztraceného času, ale i autorku předlohy samé. (06.03.2021)

průměrný, ale rozhodně nej4procentnější díl :-) SPOILERY a nelogičnosti: - opravdu by se takto chovala matka s dcerou, které se vidí po dlouhé době? - asi je to tím, že neumím bridge, ale ta hláška byla nakonec hlavní důkaz, přišlo mi, že při odhalení to Poirot na vraha spíše jen zkusil a ten se přiznal, nevím, jak přesně přišel na to, že to byl on - scéna s infikací stříkačky a motivací k tomu byla dost úsměvná, věděla oběť nakonec, že to udělal on, aby to řekla v Egyptě? a proč to s doktorem vlastně spojovala sestřička, aby to řekla Poirotovi? (24.11.2016)

S10E02. Opravdu karetni dil. Az me to trochu mrzelo, protoze v bridzi se opravdu nevyznam, takze vubec netusim, k cemu jsou ty papirky na zapisovani a co hraci neustale licituji. Ale nastesti je to natoceno tak, ze to pro pochopeni a uziti si zapletky neni tak podstatne. Dalo by se rict, ze pribeh je tak trochu "osekanych" "Deset malych cernousku" - hostitel pozve do domu lidi, kteri maji nejake tajemstvi (vrazdu) z minulosti. Tedy jen nekteri. Rozdeli hosty do dvou skupin u karet - jednu tvori "cmuchalove" v cele s Poirotem, dale pak inspektor z Yardu (Japp to bohuzel neni), plukovnik tajne sluzby a madam Oliverova, spisovatelka detektivek, ktera se zde objevuje v serii poprve a nikoliv naposled (a slouzi jako jakasi nahrada Hastingse/Lemonove). Druhou skupinu pak tvori dve zeny a dva muzi, z nichz vsichni maji prave nejakeho toho kostlivce ve skrini. A mezi temito skupinami hostitel Shaitana, ktery je nalezen probodnuty. Je to ponekud zvlastni, jelikoz si divak rika, jaktoze nikdo nic neslysel, kdyz je mrtvy v te same mistnosti. Na veskera vysvetleni se ale dostane a odkryvani minulosti zucastnenych je vkusne zakomponovano, takze nezdrzuje. Zajimave je take sledovat, co vsechno si podezreli z dane mistnosti pamatuji, cimz je Poirot psychol. testuje. [spoiler! trochu bych mel vytku k tomu zpusobu, jak "zaridit" nekomu sepsi, protoze tak jak to bylo znazorneno, by to zrejme neslo - uz jen proto, ze ockovani je podkozni a ne nitrozilni, kazdopadne trochu neprijemny pobyt v Egypte by to zpusobit mohlo] (27.01.2016)

Když jsem Karty na stole četl, nenapadal mě žádný způsob, jak to natočit, aniž by před zhlédnutím člověk musel vypít šedesát litrů kafe, aby vůbec v čilém stavu vydržel do konce. Ne že by kniha byla nudná, to vůbec! Jenže je prostě málo akční a spíš hodně komorní. Okruh podezřelých je zde omezen víc než jindy a nikdo tam (až na závěrečné ,,topení na loďce") nic nedělá. Všichni jen sedí a Poirot chodí od jednoho k druhému a ptá se, jaký nábytek si z místnosti zavražděného pamatují, jak si pamatují průběh karetní hry... Byl jsem tedy mile překvapen, že tým kolem Sucheta zase vyvázl s čistým štítem. A i když podívaná ve stylu Kill Billa nebo Vetřelců se z toho samože vykřesat nedala, aspoň neunudili. ,,Nuže, zahráli jsme si. A já jsem opět vyhrál." (12.02.2007)