Amityville 1992

Zkušený Tony Randel, který totálně zabodoval s 2. Hellraiserem a slušnými Klíšťaty, zde opět prokázal, že prostě umí. Jen si měl prosaditi přesun lokace do onoho domu. Takto jde totiž o stejně nešťastný případ (monsieur Waldemar promine) jako u Halloween III. Pokud by se totiž tento film jmenoval jen It´s About Time a neměl nic společného se sérií Amityville (což v podstatě nemá, když nepočítám hl.jméno a fotku v knize) šlo by o dost slušný nadprůměr a nechal bych si ho. Pár scén alá Hellraiser či Carpenterova the Věc dávají tušiti, že potenciál se mohl rozvinout více. Ona se totiž dost těžko vytváří hororová atmosféra v čistém a úpravném domě jak vystřiženém z Miami beach a interiérem styl Beetlejuice, poté co si ho nechala ´´vylepšit´´ poněkud trhlá matka Lydie. Škoda. A ač to u mě vyzní poněkud nezvykle, ocenil jsem dobrý konec. Který byl sice trochu překvapivý, zato ale skončil tak, jak bych to udělal i já. (03.03.2021)

Dalšího snad nekonečného pokračování série Amityville se zhostil Tony Randel, kterého mám rád od dob béčkovejch Klíšťat. A hned se z tohoto pokračování vyklubalo 3 nejlepší pokračování. Fajn béčková atmosféra. Dick Miller v malé roličce. Je pravda že Randel mohl občas přitlačit na pilu, ale i přes všechny nedostatky se tenhle díl drží aspoň v lehkém nadprůměru. (09.05.2010)

Sérii Amityville nepovažuji za nijak strašidelnou, jelikož duchařiny mě zkrátka tolik nevyděsí, jako třeba pronásledování psychopatem. Tenhle díl je spíše fantastické mysteriózní drama, kdy do domu vstoupí zlo prostřednictvím středně velkých sloupových hodin. Motiv to není špatný a já oceňuji především nápady. Žádné překotné a nekončící práskání dveřmi, ale stačí jen trocha bláta v posteli a už nastupuje tajemno. Netuším sice, jaká dívenka se mění v sadistického vraha (dle obsahu), ale dospívající Andrea si ďábelskou proměnu vychutná - zatočení s chlapcem je čirý surrealismus. Osobně nejděsivější mi přišel útok rozzuřeného vlčáka, který byl velmi věrohodný, A to, co se pak dělo s Jacobovou nohou, byla lahůdková maskérsky perfektní mutace. Vůbec vizuál je to, čeho si u Randela hodně cením. A skoncování s paní Wheelerovou nemělo chybu. Kdysi tolik ne, po letech jsem však spokojen. (05.05.2024)

„Amityville 1992“, ač byl natočen podle knihy, tak bych ani neměl zájem tuto knihu číst, protože si nemyslím, že by mohla být až tak zajímavá a zábavná. Nebo děsivá. On zde potenciál nějakých scén je, ale celkově mi to přišlo slabé. Ty hodiny jako děsivý prvek jsou směšné, protože takhle by se prostě mohlo postupovat celým obývákem a jednotlivé díly by mohly být založeny na tom, že děs způsobuje jiný kus. Série pokračuje ve své slabé linii. (29.01.2015)

Tony Randel je dobrý remeselník, ale nič viac. Kameňom úrazu Amityville 1992 je scenár, ktorý je stručne povedané shit. Opäť sa stretávame s artefaktom z prekliateho domu, ktorý šíri zlo. Budiš. Problém ale je, že to, čo sa deje, nedáva žiaden zmysel. Je to len sled pozliepaných snových absurdít, ktoré spája spomalená kamera a zábery na točiace sa hodiny, buď dopredu alebo dozadu. Vrcholom je komický záver s rádoby drsnou hláškou, ktorá dáva filmu podtitul. (18.05.2013)