Strategie pavouka

Syn Athose Magnaniho, Athos Magnani (mladší), přijíždí poprvé v životě do městečka, kde se jeho otec před dlouhými desetiletími stal svou smrtí posvěceným hrdinou protifašistického odboje. Jeho příjezd a pátrání po skutečném příběhu otcova života a smrti roztančí nejednoho kostlivce ve svědomí místních pokryteckých obyvatel. Lež ve jménu odvahy, zbabělost skrytá za hrdinstvím, klanění se falešným modlám (jednou fašistickým, pak antifašistickým), lidé co se v jádru nemění, skrze otce se vypořádat sám se sebou. Itálie vypořádávající se sama se sebou. A závěr nás nesmí mýlit - příběh městečka Tara není jen izolovaným příběhem "na konci světa". Úmyslně přerušované vyprávění s množstvím flashbacků doplňují vizuální hody vytvářené skvělou prací kamery. (11.08.2013)

Každou Borgesovu povídku by se dalo, mohlo, možná i mělo, zfilmovat - na rozdíl id Ernesta Sabata, u něhož by každá kniha mohla vydat i na někollik filmů. Povídku "Tema del traidor y del héroe" (česky asi nejlépe "Téma zrádce a hrdiny") vydal Jorge Luis Borgesv roce 1944 v 112 čísle časopisu Sur. Třístránkovou povídku lze shrnout ve třech větách: . Fergus Kilpatrick había encomendado a James Nolan el descubrimiento del traidor... (volně: Fergus Kilpatrick - zde Athos Magnani - se svěří členům své protibritské - zde protifašistické buňky - že odhalil zrádce. Nolan nezvratně zjistí, že zrádcem je samotný Kilpatrick. Ten to potvrdí, ale chce, aby jeho trest nepoškodil vlast (tj. prospěl hnutí) --- A to je všechno. Ale v podstatě to není nic. Borges, a stejně tak i Bertolucci řeší několik zásadních otázek - některé z nich: Jaký je vztah mezi (zdánlivě) pravdivým popisem události a dogmatem nebo mýtem, zrádcem a hrdinou, pravdou a básní (Goethe)? Vyžaduje demaskování viny vždy trest (Oidipus)? To, co se stalo, je vždy reálné a musí se neustále opakovat (Shakespeare)? Hrdinské i proradné činy mají své nezbadatelné následky (Rigoletto)? (15.09.2016)

Athos Magnani, syn hrdinu z odboja, ktorý bol zabitý fašistami v roku 1936 v rodnej obci Tára v Palerme, prichádza vyšetriť vraždu svojho otca, ktorá doposiaľ nebola objasnená. Obec žije v uctievaní tohto hrdinu, ktorý tu má pomenovanú ulicu, pomník aj kultúrne centrum nesie jeho meno. Ale všade sa stretáva s nepriateľstvom a odhalí sprisahanie s cieľom zakryť pravdu, ako sa všetko odohralo. Film je natočený podľa poviedky Námet o zradcovi a hrdinovi z knihy Zrkadlo a maska od Jorge Luis Borgesa. Jeho méta je klamstvo v mene odvahy alebo zbabelosť skrytá za hrdinstvo. Ľudia sa v podstate nemenia a Taliansko sa musí s touto históriou vysporiadať samo so sebou. (27.03.2015)

,,Toto je mesto bláznov! Bláznov a starcov... a tiež starých bláznov." Aj tento film je plný samých podivných ľudí s rovnako podivnou motiváciou konania. Napriek tomu, že hlavnú dejovú líniu predstavuje vyšetrovanie vraždy (či skôr atentátu) z 2. svetovej vojny. Divák má spolu s Athosom M. mladším zo spoločnosti starých bláznov najprv pocit, že za všetkú tú podivnosť môže vojna, v ktorej si celá jedna generácia vyžiadala veľké množstvo obetí, a tak v malom mestečku prežili len starci a malé deti... aby nakoniec v postupne sa rozbiehajúcich flashbackov objavil, že za vojny s početnejším obyvateľstvom to bolo snáď rovnako absurdné, pokiaľ nie ešte bláznivejšie. Flashbackové scény, kde sa partia fašistov snaží dohodnúť na atentáte v divadle, mi vďaka prejavom hereckých protagonistov prišli doslova ako paródia. Ale prečo nie, pre podobné absurdné "bláznivinky" vo filmoch mám občas slabosť, pokiaľ neprekročia slušnú hranicu slušnosti. Toto bol náhodou veľmi kultivovaný kúsok známého talianskeho režiséra! S návratom do vážnej detektívnej a politickej rovine síce film uberá na vybudovanom spáde, ale rozhodne v rámci žánru pekný kúsok, ku ktorému sa časom vrátim. Rovnako ako v žánrovo príbuznej snímke Případ pro začínajícího kata - názov, ktorý ma dlhšie od filmu odrádzal, nakoniec nemal vôbec nič spoločného s obsahom. ;-) (75%) (52 rokov filmu za 52 týždňov) (10.03.2019)

"Tento film je ukážková podoba europského umeleckého filmu. Rozprávanie je fragmentárné, postavy sa chovajú rozporuplne, je takmer nemožné sledovať časový priebeh a miesto príbehu. V divákoch tak zostáva celkový dojem neistoty. To všetko je tu samozrejme vytvorené celkom zámerne. Bertolucci podobne ako Antonioni, Alain Rasnais a ďalší tvrcovia, mal záujem o to, aby sme museli pochybovať aj o takých prvkoch porozumenia filmu, ktoré bežne berieme ako samozrejmosť : príbeh, zápletka, čas, miesto, akcia. Je to doslova antihollywoodsky film! "- to bol úryvok k filmu z knihy 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete." (13.07.2010)