Le Fleuve
The River
Režie:
Jean RenoirKamera:
Claude RenoirHrají:
Esmond Knight, Arthur Shields, Adrienne Corri, Nora Swinburne, Suprova Mukerjee, Radha, Thomas E. Breen, Patricia Walters, Trilak JetleyObsahy(1)
Harriet (Patricia Walters) je členkou rodiny patriacej do vyššej strednej triedy s bydliskom pri brehu rieky Ganga. Spolu so svojimi piatimi sestrami a o desať rokov mladším bratom, ktorý sa flautou učí krotiť kobry, žijú akýsi spirituálny život a sú priamo spätí s prírodou a tradíciami. Jedného dňa na odľahlé miesto, kde bývajú, zavíta John (Thomas E. Breen), bývalý kapitán vo výslužbe, ktorý prišiel o nohu. Zaraz spoznáva pôvab tamojšieho života a bližšie i samotné sestry. O nejaký čas sa však z veľmi závažného dôvodu odhodlá z Indie odísť. (MikO_NR_1909)
(více)Recenze (16)
Zamyšlení nad životními hodnotami v podmanivém vyprávění, na němž je jasně patrné, proč ho tak obdivuje Martin Scorsese - ta práce s úlohou vypravěče, který seznamuje diváka s postavami, prostředím i jeho mytologickou náturou, je příkladná a osvěžující. Sdělení filmu, který je víceméně jednoduchou morální pohádkou, je dost jednostranné a omezené, ale radost ze sledování a přilnutí k indickým tradicím rozhodně zůstává. ()
Zlatý Lev - výběr ()
Dětství, láska, dospívání, smrt, život, řeka. Renoir. Pěkný komentář od fragre. ()
Zrovna táto, podotýkam filmová - Rieka, je zložená z nasledujúcich vlastností: A) najprv z prameňa, ktorý je v tomto prípade nikto iný, ako francúzsky režisér Jean Renoir. B) Tok predstavuje predovšetkým to britské, herecké osadenstvo. C) A nakoniec tu máme i ústie, na čo sa vzťahuje najmä bengálska časť Indie, v ktorej sa nachádzajú tieto krásne exteriéry, a do toho si napokon primiešajte aj - surovinu, na ktorú je natočená (Technicolor), no rovnako sa do popredia tlačí aj konkrétny príbeh, v ktorom hrajú zase asi najväčší prim - tri protagonistky - Valerie, Melanie a Harriet, pričom posledne menovaná, je zároveň rozprávačkou i sprievodkyňou tohto diania, ktoré "poznačilo" príchod amerického kapitána Johna, ktorý buď pobláznil tieto dievčatá, alebo skrátka ony pobláznili jeho, či dokonca je to úplne narovnako? • A jedno z tých dievčat, mimochodom, sa o rovných dvadsať rokov neskôr "preslávi" i v Mechanickom pomaranči pod taktovkou Stanleyho Kubricka, ak to takto môžem vôbec nazvať, a teraz práve intenzívne premýšľate, ktorá z nich je to vlastne? Áno, predsa vám trochu naznačím jej občianske meno - Adrienne Corriová, ktorá mala následne mimoriadne ťažkú úlohu, ktorej by sa niektoré jej kolegyne rozhodne vzdali, čo ale našťastie nebol jej prípad. • To je ale hudba (ďalekej) budúcnosti, pritom o tomto hudobnom doprovode, sa skrátka nedá napísať asi nič iné, ako iba to, že je to pre diváka - nepredstaviteľným relaxom a oddychom, vďaka čomu som ani proste nemohol lepšie ukončiť tento filmový rok - a vzápätí sa pozitívne naladiť hneď na ten nasledujúci, ktorý by mohol ešte vo veľa veciach prekvapiť, ale nekrič hop, kým nepreskočíš... • Minimálne, čo sa týka celkovej vyváženosti tohto filmového diela, patrí k tomu najlepšiemu, aké som v tomto kalendárnom roku videl, i keď som mu ani tentoraz neudelil päť hviezdičiek, ktoré by si kľudne zaslúžilo. ()
Indie pro věčně nepokročilé... Nádherný film, po výtvarné stránce nekonečně pestrý s jakousi blíže nespecifikovatelnou živelností a optimismem navzdory. V profilu visící plakát krajně mate, z několika důvodů ani náznakem nekoresponduje s Renoirovým chápavým líčením. Předně, snímek není exkurzí po jednotlivých kulturních zvycích daleké entity, podobá se Ejzenštejnově přístupu při jeho filmování v Mexiku – subjektivně posbírané informace, zjednodušení, ale taky nadšení a úcta k nepoznanému. Vizuálně Řeka rozhodně nepůsobí asketicky, v občasných intencích upomíná na barvitý styl Douglase Sirka či Vincence Minelliho (autorů té doby za oceánem), možná je to mírně usedlá režie prostá experimentů, ovšem staré Renoirovy zásluhy ve vývoji stylu přenesl i sem (hloubka pole, další aktivní mizanscéna ukrytá za rámem hlavního plánu v úchvatném poslední záběru). Ten vhled do cizí kultury je výhradně pro naši obec, vypravěčka až intimním způsobem popisuje prosté dojmy, čímž připomene křehkou vazbu Karen Blixen ze Vzpomínek na Afriku. Vzpomíná však výhradně na dívčí léta, trampoty rodinou a láskou motivované. Není dvakrát atraktivní a ani za mák příjemná (zlé dvojče Shirley Temple), přesto v ní Renoir rozeznal takové vnitřní fluidum, že jsem z ní nespustil oči. Indie její optikou se nepodobá bollywodskému běsnění, tanců pomálu, zpěv dokonce jen asynchronní. Je příznačné, že „nejindičtější“ moment celého filmu je vyprávění příběhu, který si malá Harriet vymyslela. Mě to nevadí, melodramatičnost a nepochopení už napáchaly velké škody, ale Řeka netrpí dvojakými úmysly, okouzlení prostředím je zjevné. ()
Krásný příběh z daleké Indie se spoustou poezie i moudrosti. Mladý americký kapitán přijíždí za svým bratrancem, který s rozvětvenou rodinou žije ve vesnici blízko velké indické řeky. Poznává tam odlišný život místních, zpočátku pro něj cizí, ale postupem času odhaluje krásu tamějšího života i lidí. ()
Indie, viděná ve vzpomínkách na první lásku - tedy barvitá, bájná, podmanivá a snivá (a to i navzdory smrti v ní skryté). Věru, takhle nějak si našinec Indii maloval, když čítával příběhy páně Kiplingovy. Renoir byl kouzelník, jinak si nedovedu vysvětlit, že jsem sledoval příběh, jehož synopse mohla sloužit i jako podklad pro příběh z červené knihovny. Dokonce i té dle běžných měřítel neatraktivní hlavní hrdince vdechl kouzlo. Více než film je to sen. ()
Jsme na krátké návštěvě dvou anglických rodin, které si zřídily své živobytí a residence u Řeky. Krátce poté se tu objevuje i kapitán John; po jeho odjezdu opouštíme Řeku i my. Mezitím jsme svědky vesměs poklidného koexistenčního života Angličanů a Indů, vzrušeného jednou tragédií a emocemi dospívajících dívek. Nebo přímo Renoirovými slovy: "Koupil jsem si knížku a byl jsem oslněn nejen půvabem vyprávění, ale také proto, že by ten příběh, jak se mi zdálo, mohl hollywoodský průmysl zajímat." Renoir producenta (Kenneth McEldowney) našel, ale musel si vymínit, že v něm nebude lov na slony a tygry. Pozn.: V rámci kurzu "Indie pro věčně nepokročilé" (viz sinp ****), Renoir dodává: "Pro Hindy neexistuje tvoření bez ničení. Kálí se zobrazuje celá černá s šarlatově rudým jazykem až po kolena. To znamená: 'Lituji, že jsem zabila manžela.' Na počest této bohyně jsme uspořádali malou púdžá, kterou jsem nafilmoval ve velkém salonu." ()
ocenenia : MFF Benátky 1951 - Medzinárodná cena ()
Moc hezky film, ktery minimalne v te dobe musel zasahnout jak romanticke duse, tak i ty, ktere touzily po poznani... Pro takove divaky to musela byt bomba, ale i mnohy dnesni divak si prijde na sve. Neopakovatelna atmosfera. ()
Ani nie tak štandartný film s uceleným príbehom ako skôr polodokumentárny pohľad na život v Indii blízko rieky so svojskou a nezameniteľnou atmosférou. Samozrejme, dominuje línia dospievania dievčat očarených prvou platonickou láskou. Ďalej sa dotýka hinduistickej kultúry a filozofie, stavu prispôsobovania sa okolnostiam, ako je aj záverečná tragédia, z ktorej sa nerobí divadlo so histerickými scénami. Z tohoto pohľadu pekný film, aj keď celkovo ma hlbšie nezasiahol a občas trošku nudil. ()
Buďto trpím narkolepsií, nebo ten film byl pekelně nudný. Možná oboje. Dvě kafe před promítáním byly evidentně nedostačující. ()
Romantický snímek z prostředí Indie, o kterém se dá se říci, že takových je skutečně jako šafránu. Indická exotika, britská dospívající dívka a její příběh první lásky, který sama vypráví. Názvosloví -řeka- je použito ve smyslu prožitku života lidí. Ano, řeka života je tažným lanem objektivní myšlenky lásky spojené z představivostí, nedosažitelnosti svého snu a slz. Řeka jako symbol nekonečnosti plynoucího života a nástrah. Postavy příběhu zažívají trvalost řeky v kontrastu povahy své existence. Bolest a radost tří žen, které jsou odlišné a ve svém smyslu přesto podobné. Podobné touhy, zmatené emoce, nedosažitelnosti svých snů a zklamání. Avšak stejně jako plyne řeka, i dál plyne lidský život. Cyklus života pokračuje. Sedět u břehu a dívat se se slzou v oku jak voda v řece proudí dál naznačuje, že i život proudí dál a že nic není ztraceno. Prostředí indického venkova jen z části poukazuje na indickou kulturu, ale to je jen jako takový menší doplněk místa dění. Klasický film o lásce tří dívek k jednomu muži s hlubokou filozofickou myšlenkou, který má co říct i dnes. ()
Film oplývá krásnými barvami a exotické prostředí Indie má své nepopiratelné kouzlo. Napoprvé jsem byl trochu zklamaný z dost prostého děje, napodruhé už mohu hodnotit celkem kladně. Možná mi pomohlo, že jsem v mezičase zkouknul dva Rájovy filmy. Z pamětí Jeana Renoira cituji, jak vybíral herce pro roli kapitána Johna : "Zkoušel jsem několik hollywoodských herců a jejich kulhání mi připadalo moc přehnané. Měl jsem dokonce schůzku s Marlonem Brandem. U něho šlo o něco jiného. Jeho umělecká síla tenkrát už právě propukala, změnil by film svou pouhou přítomností. Spolupráce s tímto velkým hercem jsem se s lítostí vzdal a rozhodl jsem se pro Toma Breena, který skutečně přišel o nohu ve válce." A závěrem slova André Bazina, který film nazval "nanejvýš vytříbeným, nadčasovým dílem. Příběhem, v němž hrdinové podvědomě a sotva postřehnutelně podléhají zákonům věčnosti." ()
#276 The Criterion Collection - http://www.criterion.com/films/679-the-river ()