The Crazies

Romero ma po svojej zombieovskej prvotine pomerne dosť sklamal. Výberom tohto filmu nenadviazal na zábavnú stránku horrorových filmov, skôr sa snaží diváka upútať na serióznosť celej situácie, znepokojiť a rozladiť. Dej je však pomerne zmátený, za všetko hovorí zbesilý prestrih scén vo vypätých situáciách, ktorý mi prišiel navyše dosť komický. Hercov však musím pochváliť, jediné tí si svoju robotu odviedli stopercentne, pretože hudba, kamera ani celková atmosféra nesplnili moje očakávania. 55%. (16.03.2010)

George A. Romero a jeho tvorba, to je kapitola sama o sobě. Jedni jeho filmy milují, druzí nenávidí. Ačkoliv zombie žánr moc nemusím, většinu jeho kousků považuji vůbec za to nejlepší, co nám zombie subžánr nabídl (budu si je muset v nejbližší době povinně zopakovat – pustit). The Crazies se vezou na podobné vlně a i zde je patrná snaha o sociální a především armádní kritiku – čemuž se ani nedivím, zvláště u Američanů. Všechny ty jejich ideály čas od času utrpí citelné rány, zvláště po nezvládnutých válkách, které vyprovokovali. Tady se vsází především na vytvoření pořádného chaosu, kdy se do sebe pustí zoufalí obyvatelé hledající odpovědi, zfanatizování vojáci v bílých mundúrech, poslouchající slepě a bez námitek každý rozkaz (i když mu mnozí ani moc nerozumí) a nakažení lidé, jenž díky zvýšené agresivitě ztrácí veškeré zábrany. Samozřejmě nechyběly ani emoční a soucitné chvilky, proložené zvýšenou brutalitou a smrtí desítek nevinných. Rovněž zoufalství tu potkáme téměř na každém kroku. Trochu ale zamrzí, že je zde upřednostňována spíše dramatická podstata filmu před tou hororovou. Nečekejte žádné pořádné gore scény – většina úmrtí se odehraje zastřelením, jen sem tam se někdo upálí. V tomto případě jsem byl poněkud zklamán. Po režisérské stránce to ale bylo zvládnuto vcelku slušně. O něco horší už to bylo s hereckými výkony. (28.12.2020)

Velmi dobře vymyšlený sociálně-kritický horor. Chaos, paranoia. Jednotlivé skupiny (obyvatelé městečka, řadoví vojáci-maskáči, vedení) bojující proti sobě, často aniž by znali důvod. Vlastně přesný důvod ví jen málokdo. A ještě ke všemu v případě těch "kladných" hrdinů, tedy nakažených obyvatel v městě, nejde úplně lehce říct, jaký jejich čin je racionální, respektive normálně emocionálně impulzivní, a jaký už je projevem jejich nemoci zešílení. Je to chytřejší film, než by se na první pohled mohlo zdát. Člověk se až diví, kolik těch zajímavých linek se v remaku ztratilo. (03.12.2014)

Doboví diváci museli v The Crazies vidieť jasnú odozvu na šialenstvo vo Vietname a je to cítiť dokonca aj dnes. Film je však obecnejší, nadčasovejší a je originálny v tom, že neponúka vyčíňanie vírom nakazeného obyvateľstva ako metaforu nejakého spoločenského neduhu, ale pýta sa, kde končí "normálnosť" a začína šialenstvo v ľudskom chovaní. Odpoveď na túto otázku je veľmi neutešená, oná hranica je totiž veľmi nejednoznačná. The Crazies by som snáď vytkol iba to, že spočiatku síce vidíme všadeprítomný chaos pri organizovaní karantény, avšak šialenstvo nakazených sa dostáva poriadne k slovu až neskôr. Stojí ale za to. (16.09.2023)

Ač často plivu na hororové remaky, tady jsem upřímně moc rád. Noví Crazies jsou oproti svému předchůdci mnohem mnohem lepší. Tato původní romerova klasika je zaměřená dvěmi směry, zaprvé máme zde vojáky, kteří přijeli zajistit jedno malé městečko a s nimi zde dostáváme pohled i na tým vědců, kteří se snaží nalézt lék. Druhá linie je skupinka 5 lidí, kteří se snaží dostat z obklíčeného města. Herci za moc nestojí a film postrádá jakékoliv napínavé scény. Jako jednoznačného vítěze tedy volím snímek z roku 2010. (18.12.2010)