Psanci a andělé

Já mám rád westerny, mám rád pomalé westerny, ale to, co s nimi dokázal udělat Leone, tomu se snímek "Outlaws and Angels" ani nepřibližuje. Ve skutečnosti je to jen pomalé drama o vývoji jedné holky, kterou nijak překvapivě hraje dcera Clinta Eastwooda. Ten její vývoj je dobrý, ale ten film je prostě nudný, samolibý a strašně prvoplánový v zobrazení násilí. (22.07.2016)

Že ale Blonďákovic potěr umí nasrat tatíkovi na pončo! Nejdřív mladej, který cválá americkými hvozdy ve smaženici, kterou označit za kurevsky neortodoxní by ani zdaleka nepostihovalo podstatu onoho lejna, a nyní senior zřejmě držel pětačtyřicítku producentovi u hlavy též kvůli dcérence. A ač se to zdá nemožné, výsledek je mnohonásobně horší, než v případě synátorova experimentování s halucinogeny, protože Františka se zjevně jala ještě o poznání odvážněji prošlapávat cestičku subsubžánru, tentokrát funghi westernu broskvovému, díky čemuž jsem byl zděšen něčím, co by se dalo přirovnat snad jen k několikanásobnému znásilnění Zane Greye Í El Džejmsovou a Pasolinim. Dále bojleruji, ale z vysoce humanitárních pohnutek, takže pokud nechcete trpět jako já, rozhodně nepřestávejte číst! Z ponejprv vkusně se jevící záležitosti, která ve mně budila naději na zhlédnutí konečně standardních zámořských proklatě nízko visících koltů, se záhy vyklubala balada pro banditu pěná během jeho honění muži zákona, jež ovšem velmi prudce metastázovala do honění jeho psaneckého kolegy, tentokrát ohavnými rudokrkými a černochrupými vidlemi poté, co jim onen manuálně rozvodnil švába, přičemž tyto hrůzy jsou pod netečným dohledem incestně pedofilního černoprdelnického tatíka a za doprovodu piána (nenáladové naserenády gay-moll) protahovány na úmorných několik minut hrozících zdravému heterosexuálovi nenávratnou ztrátou libida, a aby toho nebylo dost, následuje uzemňující atak záběrem na z pelechu hrdlořezova se vykutálevší Františku v gatích a s koltem, která, byvší patrně při nočním odvěnčení natržena svým sličným Vilémem, při tom kroutí rachitickou prdelí jak zloděj zámkem. Následně režisér & scénárista v jednom debilovi zprudka rozbalí toho mnohými kokomentátory zde avizovaného QT, pročež nadchází Sedm jebnutých, jejichž do senkruvny ústící mílodlouhé dialogy působí dojmem, že je sepsala krutým svrběním stižená Jane Austinová na opiátech. A když už si jeden myslí, že hůř být nemůže, nechává můzou od hlavy k patě posraný tvůrce pantátu poznat středověk prostřednictvím klády sulcovitého jenkího důdl mongoloida. Vrozený stud, prožité trauma a smysl pro logiku mi následující události nedovolí podrobněji rozvádět, čili již jen stručně poznamenávám, že nejen z uvedených důvodů z toho nakonec vylezly ty nejpřiškvařenější a nejtoxičtější „tex-mex“ halušky, kterými jsem kdy byl týrán – a to naprosto nehumánní dvě hodiny! Upřímně se děsím toho, že bych někdy v reálném světě potkal kohokoliv, kdo tomu zde dal více než dvě. (19.05.2017)

Inspiraci Tarantinem vidím jako plus a že to nedosahuje jeho kvalit, to je mi jedno. Mě tenhle špinavý,brutální a místy i bizarní western bavil po všech stránkách, příběhem počínaje a herci konče a i tady se potvrdilo, že Eastwoodovic famílii to s šestiraňákem a kobylou pod zadkem sedne jako málo komu. Jediná výtka míří ke stopáži, která byla minimálně o dvacet minut přetažená a děj trochu rozmělnila. Nebýt toho, mohlo se jednat o kultovku. Ale i tak se jedná z mého pohledu o parádní debut a vůbec bych se nezlobil, kdyby Mollner zůstal v žánru i příště. 80% (06.11.2016)

To bolo tak hlúpe, až som to skoro nedopozeral. Snažilo sa to hrať na brutalitu a všeobecné násilie kde je normálne zastreliť svoju matku alebo sestru, no jediné čo tým autori dosiahli bolo zdvihnuté obočie a odpornú pachuť na jazyku. Opäť raz premárnený čas pred niečím, čo by malo byť dávno v odpadkovom koši. Jediné čo sa ako tak dalo boli herci a výprava. 20/100 (18.07.2020)

Asi jediné, co mě na tomto westernu oslovilo, bylo téma proměnlivosti života a lidských priorit a hodnot. Například scéna, kdy zlomená opuštěná matka upustí Bibli a obejme pytel zlaťáků, je opravdu působivá. Jinak ale šlo většinou jen o neustálé násilí a výstřiky krve. Dlouhodobě to na mě jako celek moc nezapůsobilo - na rozdíl od Tarantina, který podle mě umí lépe balancovat na hranici vážnosti a nadsázky. (26.07.2019)