Maestro

Když filmu chybí konflikt, je to často nuda. U životopisů to bývá často zásadní věc. Bradley Cooper jinak svou úlohu zvládnul, ale v mých očích měl obří kus štěstí že si k ruce vzal opět skvělou Carey Mulligan. K produkci asi tolik, že je to vlastně typický roztahaný Netflix. První polovina je k uzoufání, v té druhé se už konečně něco začne dít. 40% s odřenýma ušima. (31.03.2024)

Maestro je vizuálně strhující, kdy se ukazuje, že šlo pro Coopera o vášnivý projekt. Cooperovi nechybí ambice před kamerou ani za ní, výsledek tak zvládá být v několika momentech strhující a proto zamrzí, že forma vítězí nad obsahem. Solidní záležitost, která ovšem bude po právu na nejrůznějších předáváních filmových cen spíše do počtu.... (21.12.2023)

Strnulá křeč. Maškarní plná nepřesvědčivých prostetik, falešných přízvuků a neorganické imitace klasického Hollywoodu. Exhibice člověka, který chce zoufale uznání a respekt, ale není maestro a podle tohohle filmu si ani neumí doopravdy představit, jaké to je jím být. Tedy nad rámec dalšího příběhu o ztrápeném géniovi, jehož morální transgrese je třeba tolerovat, protože to v jádru nemyslí špatně a je zmítán svými múzami. (20.12.2023)

Jo, je evidentní, že Bradley cílí na Oscary, což by ale ještě samo o sobě nemuselo vadit, kdyby mě za ty dvě hodiny byl schopen přesvědčit alespoň o tom, proč by mě Bernsteinův životní příběh měl vlastně zajímat. Je to načančaný, místy teatrální a hudebně pompézní (což je zásluha Bernsteina, ne filmu) a přesto nudou prozívaný. Vedle Barbie nejhorší Oscarovka. (01.03.2024)

(6/10). Rozmohl se nám tady takový nešvar. Plno známých režisérů točí své vysněné projekty, do kterých vkládají kus sama sebe. Ovšem divákům jejich díla nic neříkají. Maestro je po vzoru mnoha dalších projektů, snovým dílem režiséra Bradleyho Coopera, který zároveň ztvárnil jednu z hlavních rolí. Nicméně výrazně doporučuju fanouškům jeho předchozího projektu Zrodila se hvězda, aby si tento snímek nepouštěli, protože tohle je něco úplně jiného, než jeho debutový snímek. Stačí se poohlédnout krapet do minulosti a objevíme plno sourozenců podobného ražení. Někteří z nich byli dokonce stejně jako Maestro nominováni na Oscara - zdravíme Manka. Ovšem v případě Manka to neskončilo až takovou nezáživnou katastrofou. Maestra bych zařadil někde na úroveň Belfastu od Kennetha Branagha. Stává se to už takovým nepsaným pravidlem, že v takovýchto případech zvítězí forma nad obsahem a u Maestra to platí dvojnásob. Máme tady opravdu překrásné záběry kamery, která poletuje okolo hlavních představitelů a dělá všemožné piruety, jako dirigentská taktovka. Je z toho doslova kamerová symfonie. Po stránce audiovizuální se snímku nedá moc co vytknout. Kde to ovšem patřičně skřípe je scénář. Osobně jsem velkým fanouškem filmové hudby a občas přičichnu i k té klasické, takže jsem se na snímek vlastně i těšil. Moje očekávaní směřovala především k hudebním vystoupením, které slibovaly heroický výkon Bradleyho Coopera. To jsme skutečně dostali, protože jde vidět, že tomu herec obětoval skutečně moře času. Ovšem těch hudebních čísel je zde trestuhodně málo a místo toho se utápíme v rodinném pletichaření. Ten film vlastně není tak úplně o Leonardu Bersteinovi, jako spíše o jeho manželce. Tu ztvárnila perfektní Carey Mulligan, která se stala hlavním středobodem celého snímku. Její herecký výkon místy dokonce zastínil i samotného Coopera, což je obdivuhodné. O to víc, když jsem zjistil, že byla během natáčení těhotná. Divák se tedy ve většině stopáže namáčen v depresi s ostatními postavami a ke kráse hudebního řemesla ani moc nepřičichne. V konečném důsledku je Maestro velice líbivých snímkem, do kterého režisér vložil kus sebe sama a na obrazovce to jde opravdu poznat. Snímek však vrcholí až ve svém třetím aktu, kde dostane utrápený divák konečně nějakou uspokojující náplast. Dostane opojné jedno záběrové dirigentské představení, které je nejen hereckým koncertem samotného herce, ale také všem zúčastněných. Respekt již několikrát zmiňovanému herci, že se vůbec do takového filmu pouštěl a NETFLIXU, že umožní tvůrcům dělat jejich vysněné projekty bez většího dozoru. "There's a saying in Chile about never standing under a bird that's full of shit. And I've just been living under that fucking bird for so long, it's actually become comedic." (02.03.2024)