Suburra

.......netrvalo to dlouho a máme tu kandidáta na film roku. Koukáš na film a chce se ti blejt, ne z toho filmu, ale z toho, že sleduješ realitu, že máš dojem, že takhle to přesně chodí, mafie + politici nad zákon, v Itálli, u nás, všude. Tvrdá bez servítek servírovaná mafiánka z reality dnešní doby. Výrazná hudební složka dává filmu takovej správnej drogovej opar, herci vedení "gomorovským" režisérem jsou přirozenost sama. Scény neslyšely o cenzuře ani z rychlíku, ale jejich smyslem není šokovat a uměle provokovat jediný jejich smysl je dokreslení asociálnosti lidí a krutosti světa ve kterým se pohybují. Tady není co vytknout, takže na film můžu s klidným svědomím aplikovat pětihvězdičkovou rovnici:,celková profesionální práce + vysoký emotivní zážitek = 5* (07.03.2016)

Lze říct, že gangsterský film má jedny z těch konzervativnějších recipientů a o to víc lze obdivovat fatální lyrický přístup Sollimi, který vykresluje zkorumpované a zločinem prorostlé prostředí jako bezvýchodný mikrosvět, kde se setkávají lidé ze všech společenských žebříčků, které spojuje rezignace na morální a etické hodnoty. Kladné hrdiny zde nevedeme, v zásadě téměř každému zde přejeme zasloužený trest a tedy film vstupuje do diváka primárně svou náladou. K tomu využívá poměrně atypické postupy, kdy mnoho scén nemá například prostorové expozice. Často je zde scéna zahájena záběry na s dějem zdánlivě nesouvisející činnosti, které postupně budují prostor, v němž se daná sekvence bude odehrávat. Což funguje hlavně z toho důvodu, že ony scény jsou podstatně delší než je zvykem a navzdory právě té náladotvorné atmosféře jsou poměrně procedurální. Ideálním příkladem je přestřelka v supermarketu, což je epizoda, která se odehraje ve čtyřech patrech obchodního domu, ačkoli její protagonisté se setkají pouze v jednom z obchodů na jejím počátku. Velké celky, zabírající obecně povědomé interiéry obchoďáku a civilní oběti zde proráží právě onu hranici zločineckého světa a světa civilního. Výslednému tvaru se pak daří udržovat i přes revenge finále zkrachovalou náladu, protože jakkoli mnoho zla bylo potrestáno, jednalo se stejně jen v kolečka stále se točícího soukolí, které jen s drobnými obměnami bude fungovat na věky dál. (27.06.2016)

"Majú pred tebou rešpekt, ale akonáhle sa k nim otočíš chrbtom, si pre nich len smradľavý cigán..." Taliansky film Suburra ma svojou kvalitou a reálnosťou veľmi prekvapil. Ako píše Enšpígl máte skutočne pocit, že takto to v živote chodí a hlavne z tohto dôvodu chválim reálnosť. Nie je to typický mafiánsky film o vybavovaní účtov, aj keď i na to dôjde, ale ide skôr o dokonalú ukážku pozadia a prepletení podsvetia a politiky. Cigánsky mafián zapadol veľmi dobre, ale kráľom bol stále pokojný a všetkými rešpektovaný mafián - Samuraj. Skvelý príbeh síce potrebuje nejaký čas na rozbeh, ale kvalitné obsadenie i réžia z neho robia film takmer bez slabého miesta. Kľudne mohol byť nominovaný na Oscara v kategórii naj. zahraničný film. 90%. (03.08.2016)

Některé filmy je skutečně lepší vidět více než jednou a ve správné náladě. Když jsem viděl Suburru poprvé, bral jsem to jako slušný film, ale po více než roce jsem si dal repete a film vidím úplně jinak. Vynikající, nekompromisní pohled na italskou mafii v profesionální režii, s perfektními hereckými výkony a skoro dokonalou hudbou. Parádní film (24.05.2016)

Zvláštní film. Pěkná stylizace, úžasný soundtrack( nejlepší roku!), divoký sex i zajímavý styl vyprávění, ale bylo zde pár věcí, které mi vadily. Stopáž je přepálená, není zde žádný hlavní hrdina, pouze vedlejší postavy a pokud nemám komu fandit, tak mě film nedokáže přikovat ke křeslu. Násilí i akce zde bylo také poskrovnu. Slušně vyhajpovaná gangsterka. Zřejmě not my cup of tea. 60% (28.12.2015)