Věci života

Romy Schneider pod svým oblíbeným Claudem Sautetem ztvárnila několik skutečných "hrdinek života" - Hélène patří k nejlepším. Snímek se setkal i s příznivým přijetím v zahraničí - kolik je taky nesentimentálních dramat o životě a smrti? Jen škoda, že většina z českých diváků viděla dříve patrně americkou Křižovatku, kterou bych s tímto filmem jen nerad srovnával. (16.07.2005)

Vyborny namet a jeste lepsi zpracovani. Divak doslova umira s hlavnim hrdinou a postupne se louci se svymi nejblizsimi. Krome toho ma film vynikajici a bohuzel uz zapomenutou atmosferu. Francie plna Francouzu, cigareta v kazdem druhem zaberu, hezka auta a neuveritelne krasnou Romy Schneider. Filmu nejde nic vytknout. (23.11.2022)

Podľa mňa sa zrovna v tomto ojedinelom prípade, jednalo nielen o mierne roztržitý, ale zároveň aj poriadne zadymený počin, aby som bol teda naprosto presným v samotných charakteristikách tohto filmu, keď vzápätí ihneď vysvetlím, čo mám tým vlastne na mysli: V prvej veci sa pomerne častejšie skákalo po časovej osi - sem a tam, čiže z aktuálnej prítomnosti ohľadom istej, zlomovej udalosti, ktorú v podstate sledujem už v úvodných záberoch, kde očividne došlo k nejakej určitej autonehode, ktorú ale nateraz nebudem bližšie charakterizovať, kto bol toho účastníkom, pričom od tohto kľúčového momentu, sa táto konkrétna situácia, akoby znovu vracala na začiatok, v danej retrospektíve, čo všetko jej skrátka ešte predtým predchádzalo, čiže by sa dalo povedať, že sa to bude okolo nej proste neustále krútiť, a to navrch i s množstvom spomienok naprieč celým týmto dianím. • V druhej veci som si rýchlo uvedomil, že predstaviteľ Pierreho Bérarda, t.j. Michel Piccoli, zrejme tie cigarety len tak chytro z ruky nespustí, tým pádom fajčil jednu od druhej, ako povedzme fabrický komín, až som mal miestami taký veľmi čudný pocit, že mi ten „fajčiarsky smrad”, skrz obrazovku, prelieza rovno až do obývačky, vôbec, väčšina postáv fajčili, ako Turci, čo by napokon predstavovalo neuveriteľnú, dymovú clonu! • No, súčasne sa jednalo o akýsi, módny trend, ktorý bol v tých časoch absolútnym štandardom, pritom v tejto možnosti ho bolo asi až príliš. • Ďalej k merítku veci. Nebudem popierať, že mi obidve eventuality nadmieru prekážali, predovšetkým, čo sa teda týka samotnej štruktúry tohto filmu, čo nielenže mňa ako diváka, čím ďalej, tým viac začínalo pomaličky otupovať, keďže som ani zvlášť nevedel, na ktorý časový úsek, sa mám začať viacej sústrediť, čo by som nakoniec okomentoval úplne prostými slovami: „Režisérovi sa forma totálne vymkla spod kontroly!?” • Našťastie to aspoň zachraňujú kvalitné, herecké výkony, keď hlavnej postave v podaní Michela Piccoliho, obstojne, i keď nie s dostatočným hereckým priestorom, zručne sekundovala postava Hélèny Haltigovej v podaní Romy Schneiderovej, ktorej dialógy som si rád vypočul v pôvodnom znení s jej typickým, rakúskym prízvukom, to sú plusové body - extra naviac. • Vskutku, mal som oveľa väčšie očakávania ohľadne Vecí života, ktoré na mňa pôsobili akosi neživotne. PS: Aspoňže filmová dĺžka bola celkom ideálna, lebo v opačnom prípade by som za pridanie ďalších minút, snáď automaticky strhával percentá, čo by som naozaj dosť nerád. (16.06.2023)

Ze všeho nejdříve bych chtěla poděkovat distributorovi, že zcela výjimečně film viděl. Bohužel se o to s námi chtěl podělit tak vehementně, že rovnou prozradil pointu. Stále více tíhnu k tomu, že by se autorům obsahů distributorů měly lámat hnáty, pokud to nepomůže, měli by být postaveni rovnou ke zdi. Ale k filmu. Sautet ze začátku své kariéry točil krimi v akčním hávu. Pak se názorově ustálil u dramat a tohle bylo první, které začalo sedmdesátá léta. A přerod z divokých rvaček a střílení ke komornímu dramatu zvládl na výbornou. Hlavního hrdinu nechal lehce tápat mezi dvěma ženami, jedna Schneider, druhá Massari. Pánové určitě pochopí, že to hlavní hrdina neměl snadné, když si musel vybrat. Vybral si a tím začíná i končí celý příběh. Sedmdesátá léta byla u Sauteta ve znamení Romy Schneider, proto doplním, že dle mého se jim nejvíce povedl Docela obyčejný příběh. (20.05.2013)

Romy Schneider, Michel Piccoli a Claude Sautet. Trojice umělců, která v 70. letech přiváděla do kin filmy, které se dnes už nevidí. Věci života... věci všedního dne pojaté tak, že se vám tají dech. Automobilová nehoda, na jejímž konci leží v trávě muž, který si právě uvědomil, že umí milovat. Na jejímž konci je zdrcená žena, která do poslední chvíle věří v jeho lásku. Na jejímž konci je jeho manželka, která ukazuje svoji velkou lidskost. Silné, pravdivé, neobyčejné. (07.07.2010)