Volání rodu

Údajně třetí zfilmovaná kniha ze Štorchovy slavné trilogie, ovšem s knižní předlohou již tento film nemá nic společného. Štorchova kniha Volání rodu je o tom, jak matka putuje se dvěma syny k rodu. jenže zde již máme třetí film o Havranpírkovi a Sokolovi, kteří u Štorcha vystupují jen v Osadě Havranů. A co se týče obsahu, tak ten je úplně mimo. Žádná matka, co by v zimě táhla syny ke svému rodu tu není, nýbrž se tady dva rody hádají o zrní. [1760. hodnocení, 57. komentář, 65%] (09.12.2020)

Do názvu závěrečného dílu trilogie na motivy Štorchova románu narouboval režisér série Jan Schmidt odkaz na počátky osidlování české kotliny slovanským národem. Je to podařené zakončení zidealizovaného pohledu na dobu kamennou, kde tep života dosahuje svého vyvrcholení a otevírá nové možnosti a naději do budoucnosti. Zhoubná moc nakažlivé nemoci a osidlování nového území jsou body, od kterých se rozvíjí dramatická zápletka a vynalézavé atraktivní okénka do prehistorie lidského společenství. Další složkou, která dotvořila osobitou podobu popularizace vědy, je kamera, za kterou stál Jiří Macák. Poetické obrazy panenské přírody se střídají s expresionistickým důrazem a společně se zvukem a hudbou jsou nezaměnitelnou a vytříbenou tváří filmové vzdělávací série. Hlavní postavou je naposledy Havranpírko (dobrý Ludvík Hradilek), který se svým věrným druhem a mentorem Sokolem (velmi dobrý Jiří Bartoška) čelí největší výzvě svého života. V těchto chvílích volá život nejnaléhavěji a nejtvrději. Hlavní ženskou postavou je mladá žena Šťastná chvíle (zajímavá Gabriela Osvaldová s hlasem Jany Andresíkové). Kmenové ústrky nepřestávají a jediná schůdná alternativa se dotýká samotné schopnosti přežití v souladu s přírodou. Důležitou postavou je náčelník kmene pastevců Křikavec (velmi dobrý Miroslav Moravec), nesmlouvavý vůdce a nepříliš ochotný soused nově příchozích pionýrů. Výraznou postavou je Křikavcova mladá dcera Rosnička (zajímavá Milada Janderová-Kratochvílová) v postupném sbližování a v rostoucí náklonosti k Havranpírkovi. Z dalších rolí: nespokojený a neurvalý pastevec Beran (zajímavý Ladislav Křiváček), neústupný náčelník Havran (dobrý Bohumil Vávra), či vlivná žena rybářské osady Tlapa (příjemná Beta Poničanová). Mnoho se toho napovídá o chabé výstižnosti reality dané doby. Ano, je to romantizující pohled na dobrodružství prastarého způsobu života. Ale namakaní svalovci a efektnější berličky nemají s realitou příliš společného. Ve svém popularizačně-vzdělávacím schématu se jedná o nadprůměrné filmové dílo, které vědní obory přibližuje, zpřístupňuje a zlidšťuje k potřebám současného přemýšlivého člověka, pokud je toho schopen. (04.02.2017)

Závěrečná část Štorchovy trilogie ukazuje kruté, ale odpovědné chování lidí, jejichž rod postihla zhoubná epidemie nemoci. Z osady vyhání všechny přeživší, kteří si musí hledat nový domov, protože ostatní rody je z obavy před nákazou odmítají přijmout. Cilem Sokola a jeho přátel je přežít zimu. Rod pastevců je nechal usadit na svém zimovišti, ale nepomohl jim, ani je nepřijal mezi sebe. Zajímavý je ten přerod z lovcú a pastevců v zemědělce, usazené na jednom místě a založení nového rodu. (07.08.2023)

Poslední díl trilogie o Pražácích z doby kamenné. Staří známí z předchozích dílů podniknou poměrně strastiplnou anabázi za úrodnou půdou. Což evidentně nejlépe snáší nejmladší člen neolitní partičky. Mladý Havran poznává Rosničku a zjišťuje, že je načase přestat si hrát se svým pírkem sám. Tak holku zkouší lámat hrou na píšťalku a tak podobně, aby mohl prožít něco podobného jako Sokol Bartoška s Osvaldovou v jejich nejŠťastnějších chvílích. Budeme mu držet palce ať se zadaří, protože to už se nedozvíme. Jan Schmidt se Zdeňkem Liškou vyčarovali pěknou atmosféru na základě dobrodružného příběhu Eduarda Štorcha, která mě zaujme i po tolika letech a navíc filmů z tohoto období se zase tolik netočí. (05.06.2023)

Třetí a poslední návrat do oněch časů, kdy jsme už nebyli jen lovci a sběrači. Nicméně musím konstatovat, že počasí se evidentně neřídí scénářem, poněvadž opravdový třeskutý mráz vyhlíží docela jinak. Tady si bezstarostně zurčí potůček, nemaje ani při březích pražádného ledového krajkoví, a v okolní krajině leží jen něco málo na pohled těžkého, mokrého sněhu. Ani jehňátko, jakožto jedna ze čtyřnohých hereckých hvězd, není v žádném případě něžným, bělounkým, sotva zrozeným mláďátkem - jak je divákovi podsouváno, ale mohutnou, umolousanou, téměř dospělou ovcí. Důvěryhodnost zápletky prakticky kopíruje důvěryhodnost klimatických podmínek i oné kudrnaté hrdinky, která nepotřebuje ondulaci, tudíž nikterak nedbá o svůj vzhled - o to aktivněji zkouší cudně zatajit svůj věk ... v bláhové naději, že jí to projde. Na druhou stranu - poctivá snaha o vyobrazení české kotliny za dob dávno minulých by tu byla, takže v souhrnu opět slabší 3* (30.09.2020)