Volání rodu

K celé trilogii z jedné vody načisto: báječná a nestárnoucí klasika mého dětství. Jednak je to originální nápad, pročež člověk "promine nedostatek moderních audiovizuálních efektů" (jen trouba by tohle bral jako určující měřítko), druhak to má atmosféru (a hudební, resp. zvukový doprovod je skutečně skvostný), třeťak je to komorně natočeno a přitom to i odsejpá (nejde o superoriginální zápletku, resp. že by ji to mělo mít - odehrává se to, sakra, V PRAVĚKU!) Zkrátka je to něco, co člověk v klidu pustí dětem, nemusí se (jako u spousty jiných, mládeži určených děl) bát, že by zblbly, a přitom i sám po očku kouká :-) (25.01.2011)

Třetí a poslední návrat do oněch časů, kdy jsme už nebyli jen lovci a sběrači. Nicméně musím konstatovat, že počasí se evidentně neřídí scénářem, poněvadž opravdový třeskutý mráz vyhlíží docela jinak. Tady si bezstarostně zurčí potůček, nemaje ani při březích pražádného ledového krajkoví, a v okolní krajině leží jen něco málo na pohled těžkého, mokrého sněhu. Ani jehňátko, jakožto jedna ze čtyřnohých hereckých hvězd, není v žádném případě něžným, bělounkým, sotva zrozeným mláďátkem - jak je divákovi podsouváno, ale mohutnou, umolousanou, téměř dospělou ovcí. Důvěryhodnost zápletky prakticky kopíruje důvěryhodnost klimatických podmínek i oné kudrnaté hrdinky, která nepotřebuje ondulaci, tudíž nikterak nedbá o svůj vzhled - o to aktivněji zkouší cudně zatajit svůj věk ... v bláhové naději, že jí to projde. Na druhou stranu - poctivá snaha o vyobrazení české kotliny za dob dávno minulých by tu byla, takže v souhrnu opět slabší 3* (30.09.2020)

No jo. Další z těch v mém dětství oblíbených filmů, které zub času ohlodal jako pes kost, další z mých vžitých představ z dětství, které čas rozdrtil na prach. Štorchovy knížky mám rád dodnes, ale tahle Schmidtova adaptace, která se psanou předlohou má společné snad jen jméno hlavního hrdiny Havranpírka :o), nemá dnes už co nabídnout. Výprava zejména v tomto posledním díle působí velmi stroze, záběry na jednu chýši se tu střídají se záběry na herce v kožešinách, křepčících po krajině na Šumavě a v okolo Mělníka a navození pocitu atmosféry doby kamenné bylo zcela nulové. Celé to zpracování působilo tak nějak vyumělkovaně a nepřirozeně, o znázornění syrovosti a divokosti té doby si filmaři mohli jenom zdát. Ani scenář se moc nepovedl a herci neměli co hrát. Z celé trilogie byla nejkoukatelnější první Osada havranů, poté kvalita silně upadala. Případné diváky bych varoval, tato filmová adaptace nic nevypovídá o kvalitě Štorchových knížek, ty se naopak čtou moc hezky. Ale i pokus se cení, zvlášť s přihlédnutím k době vzniku. Ty dvě* jsou hlavně za odvahu se pustit do něčeho tak odvážného, jako přiblížit filmovým jazykem život doby kamenné. (29.12.2004)

Liška chvalitebně přibrzdil se syntetickým bubláním, takže jsme se z paluby Ikarie XB1 vrátili zpátky do pravěku, a hlavní hybnou silou děje už zaplaťpánbu nejsou Barťákovy milostné trampoty, ale soupeření zaostalých pastevců s pokrokovými zemědělci. Atmosférický neotesaný minimalismus prvního dílu se ovšem až na pár míst („V bažině jsem silnější já, zapomněls'?“) vytratil definitivně – za mě škoda. (03.06.2015)

A do třetice všeho podobného. Závěrečný díl trilogie je ale přece jenom trochu lepší než jeho mladší bráškové. Jan Schmidt dostal k ruce nosnější scénář a na Volání Rodu je to vidět. Film je napínavý, svým způsobem temný a syrový. Ten trochu mimózní hudební podkres krásně dotváří atmosféru tajemna a přísahám, že mi tu a tam přeběhl mráz po zádech. Velkoryse jsem přehlídl hysterické herce a nakonec jsem mávl rukou i nad tou nikdy neopuštěnou snahou brát se zbytečně vážně. Slabší čtyři hvězdičky. (08.04.2014)