O myších a lidech

Mám teď období divokého západu, tak sjíždím co se dá. Hraju si RDR2, sjel jsem Westworld no a přečetl jsem si Steinbeckovo O myších a lidech. Jelikož je to útlá knížka, měl jsem ji za dva dny přečtenou a hned si pustil tuhle první filmovou adaptaci. Byla v 95% stejná, dokonce dialogy byly úplně jako z knížky až mě to překvapilo. Dneska si každý scénárista bere z knížek jen něco a půlku přetvoří k obrazu svému. Ano i tady byly určité odchylky od předlohy, ale budiž, pro určitou dramatičnost to nevadí. No a jelikož jsem vlastně četl tu knížku znova, tak jsem se tak trošku nudil :-) Takže za mě takový průměr, ale možná se jedná o nejstarší film, jaký jsem kdy viděl, tak mám aspoň nějakou prvotinu. Dám si asi ještě tu adaptaci z roku 1992 a pak půjdu zase o dům dál :-) (14.10.2022)

3,5  Pekné to bolo, ak to tak môžem o tomto filme napísať, aspoň tak dobré ako remake z 1992. roku, ktorý som videl ako prvý. Hlavne koniec, ten je úplne zdrvujúci. Mnohí herci sú trochu teatrálni, ale to už ide s danou dobou, až tak veľmi to nevadí. Hudba je žiaľ trochu slabšia, zhoršuje celkový dojem. (14.08.2021)

Spracovanie Steinbeckovho slávneho románu z roku 1992 som videl viackrát, preto som náležite musel obe verzie navzájom porovnávať a hľadať odlišnosti. Kedže obe spracovania obsahujú väčšinu identických scén a mnohokrát aj identické dialógy, ťažko určiť, ktorá verzia je lepšia. Prikláňam sa k tej novšej, pretože tá sa mi zdá po všetkých stránkach dokonalejšia (oxymoron, áno, ja viem). Ale aj táto, natočená veľmi skoro po uvedení knihy, je skvelá, s veľmi dobrým obsadením (v jednej z hlavných úloch asi každý spozná Rockyho trénera), možno však v niektorých chvíľach veľmi tlačiaca na pílu čo sa týka dojímavosti, pátosu a prilíšným vysvetlovaním. Ale vzhľadom na rok výroby sú to všetko maličkosti. (11.11.2016)

Pokud ne lepší, tak rozhodně ani horší verze než nám všem tak známá Sinisova z roku 1992 (nepoměr v počtu hlasování je propastný). Lon Chaney Jr., to je Steinbeckův Otík Rákosník jedna báseň. Filmu, ostatně jak bývá pro tuto dobu typické, dominuje silná hudba i skvělé herecké výkony. Neprávem, ano neprávem zapomenutý film, nespravedlivě se před zmiňovaným remakem krčící do pomyslného filmového kouta, kam rozhodně nepatří. (30.03.2009)

Jako malá jsem na konci filmu strašně plakala. Vlastně ve mně tenkrát zanechaly silný a trvalý dojem téměř všechny filmy, kde to s lidskými (i zvířecími) hrdiny neskončilo happy endem. Proto si je tak dobře pamatuji dodnes. Narozdíl od filmu Bílý Bim, Černé ucho, kde moje frustrace dosáhla úplného maxima a který už nechci nikdy vidět, jsem se se zvědavostí na téměř 85 let starý snímek podívala znova. Pravda, už jsem nebulela a i přes omluvitelný nános patosu se mi film pořád moc líbí. Remake z r.92 jsem neviděla. (16.05.2023)