Po zavírací době

Náhodné seznámení se s krásnou dívkou, spontánní večerní schůzka, pohoda nočního New Yorku a přesto se z této noci vyklube hotová noční můra. Souhra nešťastných náhod dává vzniknout perfektnímu spletenci navzájem propojených událostí, které do hlavního hrdiny zatnou drápy a už ho nepustí. Všudypřítomné absurdity připomínají to nejlepší z tvorby bratrů Coenů, nicméně Scorsese preferuje větší lehkost a nadsázku. Výsledkem je vskutku vynikající, origiální a tedy velice zábavný film, který si ještě někdy rád užiju znova a dost možná zvýším hodnocení... 8/10 (22.03.2014)

Scorseseho bravurně podaná absurdita, která mě od začátku až do závěrečného konce nenechala klidným a také v podstatě nenudila, divákovi by se skoro až mohlo zdát, že se patrně jedná o snový příběh, což by podle nelogičnosti chování postav mnohé napovídalo. Po skvělém Mysu hrůzy druhý film, který mě od Scorsese skutečně zaujal. (08.03.2010)

Ha! Objevil jsem novou filmovou škatulku - Yuppie Nightmare Cycle . Já mám pro tohle ještě svoji vlastní - filmy, kde údajně svobodný jedinec zjišťuje, že z bizarních důvodů se není schopný dostat na zdánlivě jednoduše dostupné místo, jsou mým koníčkem (a bohužel často i realitou), viz Calamari Union, Dark City, Kontroll. After Hours nedosahuje sice bizarnosti zmíněných, ale zato se zde většinou protagonista nemůže tentokrát hnout z místa kvůli vlastnímu egu, chtíči či slabosti, jakkoli kafkovských prodejců lístků i klubových vyhazovačů se pochopitelně dočkáme též. Griffin Dunne je zde totální předobraz Jamese McAvoye. (30.09.2023)

Majstrovská forma majstrovského režiséra, a to od začiatku zoznámenia sa s jedným newyorským úradníkom Paulom Hackettom, až po samý jeho koniec, keď ho dodávka skoro ráno vyhodí, pred firmu, kde pracuje. Má to svoj trademark, a je to opodstatnené. Paul si totiž prežil extrémne vyčerpávajúcu noc, v newyorskej štvrti SoHo, na ktorú nikdy v živote, len tak nezabudne, pretože, to nie je možné ! Začalo to tým, že sa v kaviarni zoznámil s peknou babou. Zavolal jej, a zamieril taxíkom, práve do tejto lukratívnej štvrti, ktorú som už spomínal. Áno, tu býva u jednej sochárky. Počas tejto jazdy, mu uletí 20 dolárová bankovka, ktorú v peňaženke mal, a tak, je veľmi pravdepodobné, že toto bude následný spúšťač jednotlivých reakcii na jeho osobu. Sled šialených udalostí, na seba nenechá dlho čakať, a je to extrémne fascinujúce !!! Taxikár, ako prvý, odíde naprázdno, to by bolo ešte v poriadku, pretože sa za Paulom nerozbehol, a nestrelil mu facku. Duševné facky schytá od okolia, ktoré si naň prichystalo niekoľko prekvapení, ktoré sa mu nebudú asi páčiť ? Za všetkými : SURPRISES, budú stáť rôzne ženy, s divnými komplexmi. Miesi sa tu tak divoký, až občas sugestívne čierny humor, že som bol normálne vo svojom živle, lebo som sa nad tým nijako zvlášť nepohoršoval, prišlo mi to úplne prirodzené, normálne, reálne, že by sa to mohlo, trebárs stať aj mne ! Od okamihu, keď pôjde do nočného SoHo, tak odvtedy si nedokáže ani vo svojej najdivokejšej MORE predstaviť, čo sa bude diať. Na úvod bude síce so sexy kočkou Marcy, ale postupne, ako naschvál, sa zaplieta s takými ľuďmi, ktorí mu chcú viac škody, ako úžitku. Pritom tento strhaný nešťastník potrebuje ešte pár centov na METRO, aby vzal nohy na plecia, a odišiel, odkiaľ prišiel, ale zisťuje, čo to bude ťažký vykonateľný, nadľudský oriešok... Neuveriteľné presvedčivý Griffin Dunne, ktorý postretá toľko všelijakých exemplárov, že medzi nimi budú aj rodičia nezbedníka Kevina McCallistera, z kultového ALONE HOME, čiže John Heard a Catherine O'Hara, sa v krátkom zábere obidvaja stretnú na pár sekúnd. K tomuto filmu, už nemám viac, čo doplniť, to je tak nádherne zrežírovaný film, že mi bolo smutno po jeho skončení... (17.02.2017)

Duchem dílu Franze Kafky natolik blízký film jsem dosud neviděl. Slovo „blízký“ už snad ani není na místě, vystřižení atmosféry a údělu hlavního hrdiny je dokonalé a některé scény (dveřník u baru) pocházejí přímo z Kafkova pera. Jen absurdita zde má více humorný podtext, to ale vůbec nevadí. Ústřední postavou je rovněž uředník, ovšem pracující v srdci New Yorku, a během noci, již s ním prožijeme, poznáme – jak je u Scorseseho zvykem - jeho temnější a v tomto případě i neobvyklejší tváře, protože „po zavírací době platí jiná pravidla“. Paul má jediný – a na první pohled snadno dosažitelný – cíl: dostat se domů. V New Yorku 80. let přece nemůže být žádný problém dostat se ve 2 ráno do svého bytu. Jenže na zdánlivě přímou cestu padá kámen za kamenem a sotva Paul jeden obejde, objeví se před ním další. Už mnohokrát to vypadá, že konečně našel záchranu a vše se v dobré obrátí, ale chvíli naděje okamžitě vystřídá obrat, který jeho postavení ještě zhorší (v tomto nacházím největší podobnost s Nezvěstným, jenž se ostatně ztratil ve stejném městě). Nikdy nedospěje až do stavu úplné bezradnosti, jeho dům je vzdušnou čarou stále nedaleko, stačilo by nasednout na taxík nebo na metro a musel by přece být doma hned... ale jakmile něco podnikne, vždy se přihodí – ať už náhodou nebo přičiněním někoho jiného - něco, co jeho úsilí zhatí. Důležité je, že se v každé situaci chová a rozhoduje víceméně racionálně (jak by divák očekával) a nepředstavuje pouze panáka vláčeného scénářem. Jeho jednotlivé příhody jsou navíc navzájem provázány a míru absurdity tak ještě zvyšují, až si člověk říká, jak je i ten New York vlastně malý. Plus nádherná hudba. (19.02.2008)