1492: Dobytí ráje

Rok 1992 byl stejně rozporuplný jako moderní evropské objevení Nového světa o pět set let dříve . Ve srovnání s jinými obdobnými díly s podobným obsahovým zaměřením (napadá mne REVOLUCE nebo MISSION) je tu více autorského fandovství na straně bílých objevitelů. Zkusili-li bychom aplikovat podobný přístup v indiánském prostředí, odezva, které by se nám dostalo, by v lepším případě byla rezervovaná, v horším výrazně odmítavá. Není divu: součástí evropského kulturního dědictví v obou - nebo vlastně ve všech třech - Amerikách je etnocida původního obyvatelstva, barbarské vraždění válečníků, kteří v přímých konfrontacích s evropskou vojenskou silou byli všestranně bez šance, ničení původních kultur, zavlékání pandemických chorob, proti nimž imunitní indiánské systémy byly bezmocné, neskrývaná hamižnost a posléze zavlečení afrických a zčásti i indických obyvatel, když Indiáni byli i pracovně "absorbováni" (srv. nádherné Sládkovy verše jeho proslulého básňového cyklu NA HROBECH INDIÁNSKÝCH). Až do konce XIX. století lze na evropské počínání položit spíše mongolská než občanská měřítka. Pojetí Kolumbovy postavy, atmosféra na jeho lodích i první kontakty s domorodým autochtonním obyvatelstvem nesou znaky těchto budoucích forem "multikulturních" vazeb svého druhu, v mnoha ohledech připomínajících holokaust, které zcela nevymizely ani dnes (etnocida amazonských Indiánů). Z hereckých výkonů se i mně vybavují skvělý Depardieu a Weaverová. Rozporuplnost obrazů, které jsem mohl načrtnout, má pochopitelně i nečerná místa a převažující "vícebarevný" ráz. Konstatovanou rozporuplnost to ovšem nepotlačuje; naopak jí to dává až příliš velké oprávnění. Nejsilnějším pocitem, který se zmocňuje současných i někdejších čtenářů VINNETOUA nebo POSLEDNÍHO MOHYKÁNA, jsou lítost, stud, soucit a pokora. Oprávněně. (30.03.2008)

Ridley Scott ma na toto nos. Jasné, na Gérardov nos samozrejme nemá, ale Ridley je fakt doma v tomto historickom žánri. Skutočne radosť pozerať na tie zábery, výpravu, kostnými, ostrov, slizkého Michaela Wincotta a do toho skvelá hudba od Vangelisa. Zaujal ma príbeh, bavili ma postavy a ľúbil sa mi celý film, len by to chcelo v závere väčšie tempo a nie tak mierne to ukončiť. Obľúbený soundtrack: Conquest of Paradise. 75% - 4* (10.03.2016)

Z tohto filmu som mal pocit ako keby bol z 80. rokov. Veľmi ho pretiahli a vizuálne bol podivný, ale predsa je to veľká téma a tá by si zaslúžila presvedčivejšie spracovanie. Ľudia ako Ridley Scott, Vangelis, Depardieu a Weaver sú silná kombinácia, najmä Gérard, ktorého vývoj prebehol od tohto "objaviteľa" Ameriky po ruské dejiny, je zaujímavým prvkom. Tento film mal dať do povedomia verejnosti nie až tak idylický príbeh, ktorý vtedy prebehol, avšak aj skutočnosti ako viera a pokrok dali fatálny úder dogmám a ľuďom, čo si o svojich myšlienkach mysleli, že sú viac než tých druhých a dávali im to pocítiť. Dnes ľudia tiež ubíjajú kreativitu a nádeje ľudí, ktorí chcú svet posunúť ďalej od kapitalizmu, zosmiešňovaním, urážkami, podkopávaním, bojom proti ním, ale svet a dejiny zastaviť nejdú a tí, ktorí sú počas svojej doby často nedocenení, či ubití si v budúcnosti nájdu miesto v histórii za svoje príspevky a na tých druhých si naopak už nikto nespomenie. Kolumbus to tiež nemal jednoduché, ale mal odhodlanie, bol odvážny a pasoval sa s problémami svojsky, tak ako tvorcovia tohto filmu. Myslím si, že takáto téma by sa dalo poňať aj inak. Taký Master and Commander nemal tak monumentálnu tému a bol očarujúci, tu sa spojilo viac krajín a výsledný efekt bol pomerne jednoduchý, nič výnimočné. (21.02.2013)

Mělo to být monumentální pětihvězdičkové a Oscary ověnčené veledílo. Ale skutek utek. Není to sice vyložený propadák, ovšem žádný velký hit se nekonal. Film je snad až příliš dlouhý, místy se divák dokonce nevyvaruje ani nudy a nemůže to zachránit ani standardně dobrý Depardieu v hlavní roli. Mimochodem, Michael Wincott je coby hlavní padouch skutečně působivý. Absolutně dokonalá je ale jen Vangelisova hudba. Je to tak na 70%. (17.07.2002)

Nebol to najlepší Ridleyho film, ale určite sme tu zažili jedno z najlepších a najlegendárnejších hudobných diel v rámci filmu. Vangelisovu melódiu pozná snáď každý. Depardieu super a páčila sa mi aj tá sústredenosť režiséra na to, ako námorníci po dlhom súžení konečne vstúpili na pevnú zem v Novom svete. Tam z toho sálala energia ako keď Bullock v úplne inom žánri takisto vstúpila konečne na pevnú plochu vo filme Gravitácia. Symbolika tá istá. Dejovo ma film a celkovo Kolumbus až tak nezaujal. Je až príliš orientovaný na katolizáciu nových zemí. Hoci je známe, že Krištof tento cieľ naozaj vo veľkom sledoval, predsa len toho na svojich výpravách zažil ďaleko viac než len to, čo nám Scott ponúkol. (14.12.2021)