Nezanechat stopy

V Nezanechať stopy divák pozoruje sled nekonečných vyšetrovaní, ktoré idú ruka v rukáve s čírou absurditou v inak krištáľovo jasnom prípade. Vyhrážky, vyvíjanie nátlaku a hrabanie špiny na nevinných, zahladzovanie potrebných dôkazov či hyenická manipulácia s informáciami. Matuszyński zachytáva dôsledne rozohranú hru milície, lojálnej prokuratúry, médií, ministerstva vnútra a tajnej služby, ktorí ťahajúc za tie správne nitky vytvárajú nový obraz o pravde prinášajúcej aj nových vinníkov. Kompletná recenzia . (19.11.2022)

Po skončení tohoto filmu jsem si znovu připomenula, jak plytké a hloupé jsou ty české agitační protikomunistické slátaniny, až má člověk dojem, že si je financují sami komunisté. Nezanechat stopy je depresivní snímek o boji vnitřní touhy po pravdě a spravedlnosti se systémem založeným na lži. Film je to nadčasový, mohl by klidně vyprávět o jakékoliv diktatuře a v tom je jeho obrovská síla. Film se nebojí ostrých hran protikladů, řeči ministra vnitra vyvolají smích před Jaruzelskim, ten sám posvětí vznik vyšetřovací komise, leč přesto i nadále ministr hraje prim. Krásná ukázka toho, jak vlastně stačí jeden zmetek v důležité funkci, aby si dokázal stát zorganizovat podle svého. (28.12.2023)

na reálném základu postavená, téměř tříhodinová, intenzivně nepříjemná polská trefa do černého (další), která mě na začátku vcucla a postupně ze mě ždímala jednu negativní emoci za druhou. Komouši byly, jsou a budou vždycky a všude svině.Faktem je, že příběh Grzeszka a toho co se dělo po jeho smrti nemá moc čím překvapit a dějí se v něm vlastně dost očekávané věci, ale na jeho síle to vůbec nic nemění a upřímně mě udivuje, že se dnes najdou lidé, co by tohle uvítali zpátky...90% (26.11.2022)

Poľská nominácia na Oscara a právom. Poukazovať na hrôzy boľševizmu, kedy bol právny štát potopený v stoke, treba nepretržite. Najmä v tejto dobe a tu musím vyzdvihnúť trefnú poznámku verbala. Pokiaľ sa nič nezmení, zažijeme to celé znova. Neomarxistická pliaga v rúšku progresivizmu a lepších zajtrajškov indoktrinuje už deti v školských laviciach. Už teraz sa nastoľuje cenzúra, trestá sa názor, je nemysliteľné nejaké veci, čo i len vysloviť, inak vás len tak vytlačia mimo spoločnosti. A ovce zatiaľ bekajú a súhlasia. Mysliac si, že "co bolí druhé, nás přece nebolí." Lenže revolúcia vždy požiera aj svoje deti. A dejiny sa opakujú. Aj tento film môže byť mementom a tí čo pľujú na boľševizmus by si mali uvedomiť, aké dejiny začíname žiť my teraz. Nezačínajú sa nejak podobať na diktát jedného názoru? (13.05.2022)

Retrodrama, které se divákovi snaží vsugerovat, že tohle bylo možné jen před čtyřiceti lety. Je vlastně s podivem, kolik práce měl všehoschopný systém s umlčením jediného nepohodlného svědka. Jasně, když otec spolupracuje s tajnou policií proti svému synovi, je špatně úplně všechno, ale třeba v Rusku, Bělorusku, Číně... je to stále denní realita. Skoro se tomu nedá nic vytknout, jen tu není cokoliv nového, co bychom nečekali. (Proč to koprodukovala ČT? Už neví co s penězi? Proč radši nenatáčí české filmy?) (11.05.2022)