Režie:
Jan P. MatuszyńskiScénář:
Kaja Krawczyk-WnukKamera:
Kacper FertaczHudba:
Ibrahim MaaloufHrají:
Tomasz Ziętek, Sandra Korzeniak, Jacek Braciak, Agnieszka Grochowska, Robert Więckiewicz, Tomasz Kot, Aleksandra Konieczna, Adam Bobik, Łukasz Gawroński (více)Obsahy(2)
Polsko, 1983. Zemí otřásá případ Grzegorze Przemyka, středoškoláka, kterého policie ubila k smrti. Film založený na skutečných událostech sleduje příběh Jurka, jediného svědka, který se přes noc stal nepřítelem státu číslo jedna. Represivní režim se snaží využít celý svůj aparát, včetně tajné služby, policie, médií a soudů, aby Jurka a Grzegorzovu matku umlčel. Druhý film Jana Matuszyńského (Poslední rodina), který soutěžil o Zlatého lva na festivalu v Benátkách, autenticky zachycuje náladu předrevolučního Polska a události, které vedly k pádu totalitního režimu. (Aerofilms)
(více)Videa (3)
Recenze (47)
Poľská nominácia na Oscara a právom. Poukazovať na hrôzy boľševizmu, kedy bol právny štát potopený v stoke, treba nepretržite. Najmä v tejto dobe a tu musím vyzdvihnúť trefnú poznámku verbala. Pokiaľ sa nič nezmení, zažijeme to celé znova. Neomarxistická pliaga v rúšku progresivizmu a lepších zajtrajškov indoktrinuje už deti v školských laviciach. Už teraz sa nastoľuje cenzúra, trestá sa názor, je nemysliteľné nejaké veci, čo i len vysloviť, inak vás len tak vytlačia mimo spoločnosti. A ovce zatiaľ bekajú a súhlasia. Mysliac si, že "co bolí druhé, nás přece nebolí." Lenže revolúcia vždy požiera aj svoje deti. A dejiny sa opakujú. Aj tento film môže byť mementom a tí čo pľujú na boľševizmus by si mali uvedomiť, aké dejiny začíname žiť my teraz. Nezačínajú sa nejak podobať na diktát jedného názoru? ()
Filmárska extraliga, vo forme niet čo vytknúť. Predkladám ale inú otázku, kvôli ktorej mi Matuszynskeho druhý film nepríde ako rovnaká rana do čierneho, akou pre mňa bola Posledná rodina (za mňa jeden z najsilnejších európskych filmov poslednej dekády). Nie je kopanie do zločinov komunistického režimu v roku 2022 príliš ľahkým terčom? Má nám takýto film dnes čo povedať? Neabsentuje tu presah do súčasnosti? Nie je to hra na istotu? ()
Zlatý polský renčičky. Co říci? Film po všech stránkách v rámci řemesla v pořádku. Hudba jasně dokresluje atmosféru syrového dramatu s tématem spravedlnosti se skvělými hereckými výkony. Ta délka filmů nad dvě hodiny začíná být dnes v celku úmorná, ale nemohu mluvit s tím, že by film neřekl nic, co by nebylo důležité. ()
Po skončení tohoto filmu jsem si znovu připomenula, jak plytké a hloupé jsou ty české agitační protikomunistické slátaniny, až má člověk dojem, že si je financují sami komunisté. Nezanechat stopy je depresivní snímek o boji vnitřní touhy po pravdě a spravedlnosti se systémem založeným na lži. Film je to nadčasový, mohl by klidně vyprávět o jakékoliv diktatuře a v tom je jeho obrovská síla. Film se nebojí ostrých hran protikladů, řeči ministra vnitra vyvolají smích před Jaruzelskim, ten sám posvětí vznik vyšetřovací komise, leč přesto i nadále ministr hraje prim. Krásná ukázka toho, jak vlastně stačí jeden zmetek v důležité funkci, aby si dokázal stát zorganizovat podle svého. ()
Retrodrama, které se divákovi snaží vsugerovat, že tohle bylo možné jen před čtyřiceti lety. Je vlastně s podivem, kolik práce měl všehoschopný systém s umlčením jediného nepohodlného svědka. Jasně, když otec spolupracuje s tajnou policií proti svému synovi, je špatně úplně všechno, ale třeba v Rusku, Bělorusku, Číně... je to stále denní realita. Skoro se tomu nedá nic vytknout, jen tu není cokoliv nového, co bychom nečekali. (Proč to koprodukovala ČT? Už neví co s penězi? Proč radši nenatáčí české filmy?) ()
Galerie (19)
Photo © Kino Świat / Łukasz Bąk
Zajímavosti (4)
- Film vznikol na základe knihy "Nezanechať stopy – prípad Grzegorza Przemyka" novinára Cezaryho Łazarewicza. Neskôr sa snažil odhaliť verejnosti pravdu a mená tých, ktorí boli zodpovední za smrť Grzegorza Przemyka. (Stillborn83)
- Film sa natáčal vo Varšave, Jadwisine, Ostrołęke a Konstancin-Jeziorna (Poľsko). (Arsenal83)
- V roku 2022 bol film poľským kandidátom na Oscara v kategórii najlepší medzinárodný film. (Arsenal83)
Reklama