Tajuplný ostrov

Verne, to je moje dětství a mládí a dodnes občas rád sáhnu po nějaký verneovce. Tak jako jeho romány nesmí chybět v mojí knihovně, tak ani filmové adaptace jeho děl nesmí chybět v mé diskotéce. Bohužel se ale o filmových adaptacích jeho románů většinou nedá říct nic pozitivního s výjimkou výborných českých adaptacích např. Vynález skázy nebo Ocelové město. Ocenění jistě zaslouží i vynikající parodie Tajemství hradu v Karpatech. Tajuplný ostrov patří k jeho nejlepším románům, ale tento filmový přepis za moc nestojí. Nepochopil jsem, proč ze začátku se autor poměrně věrně drží předlohy, aby pak sklouzl do naprostých nesmyslů, kdy např. kapitán Nemo společně se svými lidmi v podmořské bedně zachraňují Cyruse. Mimochodem podle románu byl kapitán Nemo v tu dobu na ostrově už naprosto sám, zbyl jako jediný z posádky Nautila. Román je zajímavý právě proto, že společně s romány Dvacettisíc mil pod mořem a Děti kapitána Granta tvoří jakousi trilogii, která se uzavírá právě na Tajuplném ostrově. To však režisérovi asi nic neříká, když si začínal vymýšlet ptákoviny a tím seriál naprosto znehodnotil. Robbiho, který psal obsah v úvodu musím upřesnit. Nejedná se o šestici mužů, kteří uprchli balónem, nýbrž jich bylo pouze pět, pokud za muže nepočítá i psa. Šestý přibyl až po nějaké době na ostrově. Takže celkový dojem ze seriálu je spíše rozpačitý, někdy až směšný. To když např. v závěru seriálu při zpovědi kapitána Nema ukazuje obrázky z bojů v Indii. Jsou to totiž ilustrace k francouzskému románu Hrdinnný kapitán Korkorán od Alfréda Assolanta. To bylo hodně směšné a hodně ubohé. (09.07.2012)

Protože jsem holka, tak mě verneovky moc nenadchly. Tohle je ale jediný seriál podle předlohy Julese Verna, který jsem viděla ještě na základce a utkvěl mi v mysli. Ještě dnes cítím mrazení v zádech, když trosečníci zahlédli třpytící se body. Napětím jsem tenkrát ani nedýchala. Odměna za sledování jejich putování byl okouzlující kapitán Nemo. (25.03.2009)

Dle mého názoru dosud nejzdařilejší filmová verze stejnojmenného Verneova románu i když jako nejpřesnější zpracování příběhu bych hodnotila stařičký ruský film z roku 1941. Obsazení Omara Šarifa jako kapitána Nema byla skvělá volba. Je to velmi charismatická osobnost a dodala seriálu, který jako velkou vadu na kráse postrádá tajemnost knižní předlohy, heroický rozměr. Některá přidaná technická vylepšení a novinky spíše posunuly příběh do modernější doby, ale ubraly mu na atmosféře dobrodružnosti a na kouzlu klukovské robinsonády. Možná, že tento film přiměje některé diváky k přečtení skvělé knihy. Snad se příběhu jednou ujme nějaký schopný tvůrce a natočí kvalitní dílo více odpovídající odkazu tohoto vizionáře. (06.03.2021)

Jen poznámku k dialogům a rekvizitám trosečníků. Dialogy, zvláště u vedlejších rolí poněkud nepromyšlené (především úsměvná mluva pirátů a jejich velitele na konci seriálu). Rekvizity - zbraně s krátkou hlavní schopné opakovaných výstřelů bezprostředně po sobě podle mého nepatří do období poloviny 19. století, dále obrovské množství lan, kterými trosečníci svazovali kde co (kde je tak náhle vzali?), obrovské množství nábojů do střelných zbraní (to si všechny dokázali vyrobit?) atd. atd.... - že by vše dodala vyplavená bedna? Jistě, technické vybavení kapitána Nema bylo nadčasové, ale součastníci by měli používat věci dobové. V tomto ohledu nás scénář vede "pěkně za nos". Buďme ale schovívaví a s nostalgií a přivřeným okem sledujme seriál, kterému Omar Sharif dodává jako vždy zvláštní charisma. (15.06.2008)

Verneovky vždy patřily mezi mé nej.. Jako kluk jsem je louskal dokonce pod peřinou s baterkou, abych nedostal vylágoš, že nespím. Tahle splácanina má k původnímu románu asi tak daleko, jak já k roli chirurga při operaci tumoru. Z knihy nezůstal kámen na kameni, naopak došlo k vylepšením, nad nimiž by zbledl závistí i Létající Čestmír. Hora nesmyslů, ze které přebíjí jeden druhý v předtuše, že vše se nějak na konci vyřeší samo. Odporující si dialogy, rekvizity, které samy na plátně vznikají a zanikají, neúměrně natahovaný, samoúčelný děj, není třeba pokračovat ve výčtu, je toho plný pytel. Připadal jsem si po shlédnutí jak prase, vytažené z necek čerstvě oškrábané zvonem. Je mi jasné, že děti vidí tyto ptákoviny jinak - já chovám také ke spoustě filmů vypěstovaný kladný vztah, kdyby to šunka měla být sebevětší. I když jsem v pozdějších letech zjistil, o jakou nebeskou hovadinu se jedná. Snaha prosadit v hodnocení tento pietní vztah je zde naprosto zřejmá. Proto dávám tu jednu *. (07.10.2008)