The Coffin House
VOD (1)
Obsahy(2)
Maňásková hříčka Jana Švankmajera na staré téma: když se dva hádají, třetí se směje. Jan Švankmajer využil tradiční lidové maňáskové hříčky k tomu, aby natočil v roce 1966 první autorský film na staré známé téma, že když se dva hádají, třetí se směje. Ve filmu vystupují tradiční loutky Kašpara a Paňáci, nechybí zde ani živé morče a nezbytné rekvizity jako palička a rakev. Závěr filmu přerůstá tradiční pouťový rámec, zobecňuje vztah Kašpara a Paňáci na vztah lidí vůbec a z maňáskového divadla se náhle stává tento svět. (Česká televize)
(více)Recenze (52)
Nejprve rozpohybovaný betlém či netradiční orloj se svojí násilnou mechanizací, posléze pohled do autonomního života loutek. Krmící se morče (zneužitý Smetana jako potisk obilného kornoutku, z nějž se sype žrádlo lhostejně konzumované netečnou bytostí). Probuzené vlastnické pudy a vzájemná nevraživost, jež nemůže skončit než absolutní negací. Vše se nakonec vrací ke své spoutané nepřirozenosti. ()
Převod maňáskového divadla do filmu. Není to "jen" podobenství o hlouposti a zhoubném vlivu zla, které se přenáší jako mor z člověka na člověka; je to onen pradávný konflikt mezi lidmi, dialog, komunikační blok. Vzájemná destrukce obou aktérů. Švankmajer zde použil filmově-výtvarnou techniku s kombinací marionet a reálného prostředí, kterou dovedl k dokonalosti ve svém celovečerním filmu Lekce Faust (1994). K zhlédnutí a k vlastnímu posouzení zde: http://www.youtube.com/watch?v=Z1orgv9WKn4 ()
Morčata moc nemusím a doma bych je určitě nechtěl, ale prý „dobře chutnaj…“. No nicméně hašteření těch dvou jsem si zpočátku užíval. Mělo to zajímavý děj, lehce morbidní humorné situace taky dokázaly rozesmát, ale ke konci už jsem se už tolik nebavil. Stupňující vzájemná nevraživost však měla něco do sebe. Znám lepší kousky tohoto autora, takže zůstanu u průměrného ohodnocení… ()
Stručná Švankmajerova sonda do lidských vztahů vedoucích k oboustrané destrukci. Vše vyjádřeno formou loutkového divadla, prodchnuto jednotlivými odkazy (zvíře jako němý pozorovatel; samotná ničivost slov, kdy hřebík tlučený do rakve prochází nejdříve neživými ústy ženy na papíře a následně "živými" ústy šaška.....). Dovedené k absurdnosti. ()
Dvě loutky se nemilosrdně řežou a morče pod nimi poklidně pojídá granule. Vlastním morčata a nedokážu si představit krásnější vystižení povahy těchto úžasných apatických tvorů, i když má ve filmu dost malou úlohu :) Švankmajer tentokrát využívá výtvarnou poetiku starých betlémů, kolotočů a loutkových divadel. Atmosféra jarmarku z toho kape, Kašpárka bych nechtěl potkat ve tmě. Švankmajerovská infantilní morbidita v nejčistší možné podobě a navíc asi vrchol všeho loutkářství. Snad jen vlastní příběh o kupcích byl trošku zdlouhavý a málo zajímavý, k tématu by se mi snad víc hodila jednoduchá nedějová animace (ke které má příběh ostatně blízko), určité nevýhody se ale dají odpustit díky brilantní výtvarné stránce, silně připomínající tématicky podobného a o něco méně zajímavého Žvahlava. ()
Galerie (6)
Photo © Krátký film Praha
Reklama