Král Ubu

Snímek, který mi svým pojetím a celkovou "barvitostí" hodně připomíná filmy zahraničních tvůrců typu Julie Taymor, Jean-Pierrea Jeuneta nebo Baze Luhrmanna. Pořád se nemůžu zbavit dojmu, že tito jsou vnímání jako "umělci a avantgardisté" a ač jejich dílo třeba úplně nevyhovuje osobnímu vkusu diváka, tak je jim ponecháván respekt k jejich odlišnému filmovému vidění a také přiřknut nárok na uznání kvality. Zato podobné snahy F. A. Brabce jsou odsuzovány úzkoprse ihned za to, že se v řícce vytékající z českého rybníku představovaného kousky typu Chalupáři nebo S tebou mě baví svět pokouší vybudovat slepé koryto, ve kterém teče voda na opačnou stranu nebo meandruje. Tím nechci napadat jmenovaná díla, jenom chci říct, že u jejich konzumace se přemýšlet musí jen málo nebo spíš vůbec, což taky není důvod k zavržení, ale ani ne k vyvyšování nad ostatní styly a žánry. Vždyť v tomto filmu podává Marián Labuda možná nejlepší výkon své kariéry a o Lucce Bílé by se to dalo možná říct taky, nehledě na další schematicky přesné představitele svérázných figurek, kterými je film zalidněn. Kostýmní stránka zcela podporuje nadčasovost myšlenky o lidské omezenosti a opulentní a jaksi citově chladné exteriéry klasicistních a pseudoantických staveb dodávají celému dílu působivě škrobeně ironickou frizuru. - Ale už jsem myslím vyjmenovala dost šroubovaných frází a magorsky intelektuálních slov, tak to radši utnu, než se do těch chytráren zamotám, mně se to prostě líbilo. ♥♥♥ (13.06.2009)

Brabcův "Král Ubu" rozhodně není bezchybný. Ke kladům jistě patří dosti neuvěřitelná stylizace celého filmu, která je konzistentní a v rámci možností vcelku vystihuje kvality divadelní předlohy. Rozhodně skvělý je také Macourkův scénář a to i přesto, že z něho ve výsledné realizaci asi opravdu zůstalo méně než by bylo zdrávo. I tak funguje rytmus a pointování příběhu téměř na výbornou. Rozporuplné dojmy může působit herectví, přičemž herecké výkony některých zúčastněných jsou i dosti špatné. Brabec zkrátka nezapře, že je kameramanem a nikoli režisérem. Celý film je proto především navýsost estetickým dílkem... Jednotlivé scény lze vnímat podobně jako obrazy v galerii... Nechat se naplnit tvary, zvuky, barvami, pohybem, kompozicí, rytmem... Zatímco ovšem kamera, kostýmy, výběr lokalit, či použitá hudba jsou mistrovskou ukázkou filmového umění, herecké výkony nikoli. Brabec Evidentně příliš nedokáže herce vést. Neumí v nich vybudit ty správné emoce, protože sám je spíše plachý pozorovatel. Neumí předat vztek, strach, napětí. Dobří herci (především Labuda v titulní roli) hrají výborně, protože režijní vedení ke slušnému výkonu až tak nepotřebují, mnozí jiní ovšem působí notně prkenně a především podivně unyle. (Tak mě tedy zabijte, no) Mnohé scény působí nechtěnou trapností. To všechno přesto, že i herecké role podléhají velké stylizaci, která mnohé nedostatky zakryje a omluví. Zajímavý je herecký výkon Lucie Bílé. Chyby Brabcovy (ne)režie Bílá vynahrazuje svojí obrovskou energií, živelností a vrozeným komediálním talentem. Rozhodně je její výkon tím nejlepším, jaký kdy před kamerou podala... Celkový dojem: 70% Zajímavé komentáře: Oskar, Morien, Ruut, Adman (16.12.2006)

Sám jsme se tomuto filmu vyhýbal nic jsme od něj nečekal, ale kamarád doporučil tak jsem se na to podíval. No byla zde fůra vtipných scének, ale alespoň stejně tak velká fůra braku a zbytečností či věcí nad kterými nezbývá nic jiného, než jen nevěřícně kroutit hlavou.. Dávám průměrné 3z5 ač jsme zvažoval i 2z5 (17.04.2011)

Rozetnout český televizní gordický uzel zvaný KRÁL UBU není snadné. Určitým východiskem může být v tomto ohledu záměrné pozvednutí dna-fekálie do svébytné estetické kategorie. Fekálno-dada (Voskovec s Werichem překládali toto prastaré slovo avantgardy, které zanedlouho dovrší století svého duchovního bytí, jako hovadno) je přitom nejen tvárným kompozičním principem díla, ale současně i jeho dějovým východiskem. Věci i vrcholně estetické a působivé, krásné nejen výtvarně, ale i duchovně, se tu doslova lámou jako odraz naší tváře v zkřiveném zrcadle. Omezenost, spoléhající na poněkud soudněji vyvedenou vlastní sociální inteligenci, má za těchto okolností pré. V takto vzniklém grotesknu doslova nahmatáme i prvky další: absurdno šedesátých let (pojetí královy postavy) i ponurost postmoderny (asi nejvíce v pojetí matky Ubu v strhujícím podání Lucie Bílé, které tato postava zřejmě byla šita opravdu na tělo.) Nuda náhle dostává koncept a nosné herecké výkony ztrácejí poslání svorníku, ale naopak získávají oporu, základ, z nějž jejich kvalita vynikne o to náležitěji (vedle dominantního Labudy na sebe upozorňují bezchybným výkonem i Polívka s Poullainovou, car Ivana Vyskočila, ale i důstojník Karla Rodena). Estetické kvality kamery i režijní promyšlenost tohoto aspektu KRÁLE se tak nevymykají z kompozičního celku, ale ústrojně ho doplňují a rozvíjejí. Postmoderní vývojová polistopadová tendence až okatě si libující v opaku krásna tu nachází, zdá se, svůj nesporný i umělecký vrchol. Je na divákovi, aby si v této vesměs "ze vzduchu" zvládané spleti našel svůj koutek vrcholného vlastního důvěrného zážitku. V tomto případě určitě nebude ochuzen. (06.08.2009)

Otce Ubu jsem poprvé četl, v českém překladu, když mi bylo 16. Samozřejmě jsem se okamžitě stal patafyzikem. Můj o pět let starší kamarád vyřezal krásné loutky otce a matky Ubu, s kterými jsme hráli nejen Jarryho, ale i svoje verze ubuovských her (z nich si pamatuji už jen na "Ubu létavec"). Patafyzická literatura, doplněná pak především díly Raymond Queneaua a Borise Viana, se stala neodmyslitelnou četbou citlivých a přemýšlivých lidí. Později se Jarrym inspirovali i "absurdisté", "existencialisté" a "jiní umělci", třeba Marcel Duchamp nebo John Cage (jeho knihu Silence jsem přeložil v roce 2010) ... To, o čem píšu, však ve filmu F. A. Brabce nenajdete. Nedá se říct, že mu podstata unikla, když nikdy nebyla zcela přítomna. Jadrné "merde" se rozplynulo do stoky nechutností... A kdo je tedy Père Ubu v kontextu naší doby? Není to zrůdný prototyp dnešního homo consumens?... S jeho interpretací si ale nebyli jistí ani mnozí jiní. Myslím, že ani Jan Werich (podle jeho vlastního komentáře bych řekl, že pochyboval o srozumitelnosti této hry v českém prostředí), který ovšem vždy správně vyslovoval "pér übü"... Pro nás však pořád zůstává a platí jadrná počeštěná varianta "otec ubu"... A tak nakonec ani nevím, za co ty dvě hvězdy dávám. (09.04.2016)