Král Ubu

Devadesátá léta byla přetláskána adaptacemi dříve nesměného a kvalita mnohdy tuto slutečnost potvrzuje velice věrně. Jeden z půměrných počinů, ve kterém zaujali Karel Roden a Marián Labuda a propadli ti ostatní. Výtvarně jasné a svěží, Brabcovo greenawayovské cítění je známé, dějové všelijaké, výkonově průměrné (02.05.2007)

Absurdita neskutečná. Chvílemi je ta absurdita zajímavá a místy i vtipná, jenže tenhle námět naprosto očekávaně musel spadnout do fekálního humoru a ten nefunguje skoro nikde. Zajímavé by bylo natočit to bez něj, nebo ho aspoň omezit, abych neměl chvílemi dojem, že se dívám na pohádku pro děcka, co se snaží být strašně vtipná. Labuda hraje dobře, Bílá překvapivě ujde. Místy je to i nudné. Sice ta myšlenka je zajímavá, ale moc to ten film neutáhne. 3* bohatě postačí. (21.10.2018)

Král Ubu je rozkošně propracovanou hříčkou. Výrazný satirický podtext si s vědomím možností pohrává s absurditou všedního dne. F. A. Brabec patří k nejlepším českým filmovým kameramanům s talentem obrazové poetiky a hravá drzost se valí s nezadržitelnou životní energií přes všechny historické paradoxy extrémismu extravagance. Některé polohy se mohou jevit infantilně a Bílou nepovažuji za herečku, přesto je výsledek uspokojující ve vynalézavosti a občasná obrazová exhibice jen dotváří osobitý styl zpracování. Hlavní postavou neúnavného lidského pletichaření je otec Ubu (vynikající Marián Labuda st.), všehoschopný král intrik, který ve svůj vlastní mocenský prospěch neváhá obětovat kohokoli s bezstarostnou lehkomyslností. Tyran dokáže spojit i ustrašenou masu a eskamotérství všech zúčastněných nemá pevně vymezené hranice. Hlavní ženskou postavou je matka Ubu (snaživá Lucie Bílá). Skryta za majestátní úlisností dodává odvahu a manipuluje ke své cynické lačnosti. Výraznou postavou je vojenský kapitán Obruba (velmi dobrý Karel Roden) ve vytrvalostním závodě osobního zadostiučinění. Standardizovaný postup diktátorských nomenklatur se liší pouze v míře rozsahu krutostí. Rozkošnou postavou je car Nikolaj (dobrý Ivan Vyskočil) v odraze široké ruské duše nedozírných obzorů a neodbytné naléhavosti rozpínajícího se života. Z dalších rolí: nevyzrálý dědic královského trůnu princ Hromoslav (prazvláštní Ivan Zachariáš), zvídavě důvěřivá komtesa Eleutherie (zajímavá Ester Geislerová), svědomitý a zrazený panovník král Václav (dobrý Bolek Polívka), vystrašená královna Rosamunda (dobrá Chantal Poullain-Polívková), opatrná markýza Novohradská (Marie Drahokoupilová), neúnavný posel Renský (příjemný Tomáš Hanák), vycucaný vojvoda Klin (Václav Chalupa), či bezstarostně úplatný žalářník (Lou Fanánek Hagen). Jízlivý nadhled a obrazové hrátky filmovému dílu sluší. Rozverná i důrazná závažnost se vzájemně doplňují a duchaplně vyzdvihují temná zákoutí skutečného stavu lidských duší v opojení moci a bohatství. (27.06.2017)

Patafyzika po česku? Při mém zeleném ptáku, to zhovna ne. Je to spíše eklektické vytáhnutí všeho možného i nemožného, co jen trošku hraničí s absurditou (švankmajerovské výtvarné techniky, např. pianola a vojenské přehlídky, mírně vulgární, ale přesto velmi poetický humor Alfréda Jarryho, slovní přestřelky i sprosťárny jako z českých budovatelských komedií, klauniády á la Polívka atd. atd. ) působí trochu nesourodě, a to i přes geniální herecké výkony prakticky všech představitelů, zejména pak Mariána Labudy coby primitivního a zdegenerovaného Ubu, který kvůli koňským buřtům vyvraždí královskou rodinu a stane se králem, Lucie Bílé v roli jeho intrikánské manželky a především Karla Rodena, který mně jako psychopatický kapitán Obruba překvapil ze všech nejpříjemněji (netušil jsem, že Česko má tak psychopatické herce, IMHO plně překonává třeba Nicholsona v Shining, což je jeden z vrcholů psychopatického herectví). Skvostná patafyzika Jarryho originálu v tom není, ale něco do sebe to přece jen má. Humor je úžasně stylizovaný do mírně pubertální pokleslosti (od hovnajsů a zelených ptáků po sex s medvědem .... ona taky postava otce Ubu a velká část původní hry původně vznikla už na střední škole jako karikatura Jarryho profesora matematiky), ale při bližším pohledu je téměř geniální svou úžasnou jazykovou tvořivostí a inovativností (armrda, hovnajs... opět zdůrazňuji, že to je asi pouze tím, že film vychází ze skvělé hry Alfréda Jarryho v kongeniálním překladu Jiřího Voskovce, který také v pradávné inscenaci Osvobozeného divadla sám hrál roli Obruby, nicméně vím, že Macourek a Brabec také nejsou slintající idioti) - i takhle může vypadat český humor (ne jen jako trapné budovatelské idylky typu Vesničko má středisková). Velmi se mi také líbilo stylizované, napůl divadelní prostředí, velmi podobné tomu v Šaškovi a královně (mním filmovou versi), ale víc pasující. Nadto musím pochválit skvělou hudbu (závěrečná píseň "Ať žiju já" v podání Lucie Bílé je kupodivu výborná, ale přece jen miu tam chybí původní Jarrym napsaný sbor s naprosto kouzelným refrénem: "Hurá, hurá, prdelí zatrubme v tubu - ať žije náš dobrý otec Ubu!") a kameru a úchvatně stylizovanou a skvěle ahistorickou výpravu. Kdyby nebylo Polska - nebylo by Poláků! Hahahahahahahahahahahahahahaha! (29.07.2009)

Ubuovská tématika má v českém postředí zajímavou tradici. Autorem prvního, kongeniálního překladu Jarryho textu byl Jiří Voskovec, hra se ostatně v začátcích Osvobozeného divadla (tehdy zdaleka nejen V+W) objevila v hlavní roli s Janem Werichem. Koncem 40. let vytvořil Josef Kainar zajímavou variaci na ubuovské náměty s názvem Ubu se vrací pro tehdejší Divadlo satiry, hra nicméně v roce 1949 k regulérní premiéře nedospěla a byla pro své společenské narážky jednou z příčin zrušení tohoto divadla. V polovině 60. let sestavili Miloš Macourek a Jan Grossman z několika Jarryho textů scénář pro slavnou inscenaci Divadla Na Zábradlí, která dobyla i jistého mezinárodního věhlasu. Film F. A. Brabce takto vstupuje do dobře zorané brázdy a výsledek? No, není příliš přesvědčivý. Sám o sobě by si snímek zasloužil alespoň 4 hvězdičky, nicméně s přihlédnutím k bohaté tradici a ve srovnání třeba s televizní verzí inscenace ze 60. let s Libíčkem v titulní roli, nelze Brabcovu adaptaci hodnotit jako zdařilou. Spíše se jedná o promarněnou příležitost. Těžko se někdo v dohledné době ke zfilmování tak exkluzívní záležitosti opět odhodlá... (02.03.2008)