Princezna ze mlejna

V Princezně ze mlejna je cítit vůně starých pohádek. Snaha o nástupce staré generace se myslím povedla velmi dobře. Dlouho tu nebyla pohádka, která by nadchla kouzelným příběhem a jednoduchou krásou. Smůla jen, že Troška natočil pohádku stylem, kde vše stojí na postavě bláznivého čertíka v podání Yvetty Blanarovičové. Stejně jako je tato postava hlavním pilířem, tak je i hlavním kamenem úrazu, který celé dílo táhne ke dnu. Kdyby nebyl čertík tak přehráván mohlo být vše jinak. Jen si zkuste pustit pohádku a vnímat jen dialogy a monology. Myslím, že hlavně dětem musí z toho stálého kňourání a křičení bolet do půl hodiny hlava. Ve druhém dílu je vše o to horší. Velká škoda, kdyby vše bylo s mírou....... (09.04.2011)

Kolik kritiky si vyslechla nová norská Popelka kvůli polibku dvou chlapů, že prý se jedná o důkaz úpadku západu, že dřív se točily pohádky úplně jiné... a pak se člověk podívá na tohleto veledílo a jen zírá. Čertík je transvertista, vodník sice né, ale vypadá tak. V podstatě se tu nedá najít normální postava, jen samý úchyl a jako třešničku na dortu režisér obsadil do role Elišky toho nájemného vraha z Když se rozzlobíme, budeme zlí. Akorát mu nasadil paruku. No co to ksakru je? (02.01.2022)

SPOILER: Věřím, že režisér Troška je člověk se srdcem na dlani a snahou oživit tradiční českou pohádku, ale dodnes pořádně nechápu konec této pohádky… Nevýrazná postava, sladký mládenec Jindřich, touží celou dobu po princezně a Elišku ze mlejna jen přehlíží a ponižuje neopětováním jejich citů. Ta již neví co si počít, aby získala krásného chlapce, tak zneužije darů svých nápadníků, aby se převlékla za kouzelnou princeznu a ošálila tak Jindřicha, který zazpívá písničku a má ji…odmítnutí nápadníci, co se celou dobu snažili a dali dary, utřou nos a musí se smutně dívat, jak doposud netečný hejsek slízne smetánku…“TO JE ALE KRÁSNÁ POHÁDKA :-)!!!!!!!!!“ (01.11.2011)

Zde už pomalu začínala vystrkovat růžky novodobá koncepce Troškových pohádek, tedy mylně nabytý dojem, že aby se rozprávka dětem líbila, je třeba do ní vtěsnat co největší množství neustále ječících, křičících a přihlouplých „legračních“ postaviček. První díl Princezny ze mlejna to naštěstí ještě odnesl v poměrně snesitelné normě, kdy tuto charakteristiku obdržely jen čtyři základní postavy, Knížepán, Čert, Vodník a Čarodějnice. Navíc všechny tyto postavy byly zahrány obstojnými herci, tak lze s klidným svědomím říci, že byly snesitelné, což se ovšem Troškovi v pohádce povedlo naposled. Jinak samotná PzM je poctivá pohádka zaměřená především na ty nejmenší, obsahuje prvoplánově vtipné situace založené na tom,že zlý Knížepán spadne do vody , nebo že si Čert připálí ocas. Ústřední dvojici to sluší, „Petře Petříčku“ je líbivá písnička a dobro a zlo je jasné, prostě děti budou nadšené, dospělí ne, ale nudou taky neumřou. (26.01.2007)

Troška točí své osobité pohádky ve stylu svých venkovských komedií, jen je celý děj pohádkový, primárně určený pro děti, k vidění jsou krásné lokace a skvělé kostýmy. Bohužel všechny pohádky, Princeznu ze mlejna nevyjímaje, jsou hrozně ukřičené, vystupují tam postavičky, které se pitvoří, poskakují a dělají všemožné eskapády, které při opakovaném sledování lezou krkem. První Princezna je v tomto ohledu ukázkovým příkladem, zároveň však díky krásnému prostředí a milé postavě dcery mlynáře v podání mladinké Andrei Černé se dá zvládnout. Srovnávat ale tuto Troškovu dnes již klasiku se starými dobrými princeznami ať už pyšnými, zlatovlasými, se zlatou hvězdou či tu umouněnou od popela, se snad ani nedá. Snesitelný průměr. (25.12.2013)