Jules a Jim

Peklo v raji priateľstva a lásky troch ľudí, ktorí sa majú navzájom radi, no k spokojnosti v citovej oblasti majú veľmi ďaleko. Nerozluční kamaráti z titulu a osudová žena Catherine medzi nimi v svižne plynúcom príbehu s ťažko odhadnuteľným vývinom. Vždy je niekto nazvyš. Situácia sa mení podľa vrtochov nevyspytateľnej ženy, schopnej nekompromisne konať podľa hesla "ako ty mne, tak ja tebe". Komentár živo popisuje dianie, dobové zábery a hravo uvoľnené scény raz v štýle secesie, inokedy impresionizmu, neumožnia trúchliť napriek smutnému vyzneniu. Poeticko -filozofické rozprávanie, spestrené vizuálnymi nápadmi a odkazmi na rôzne literárne, filmové alebo výtvarné diela. (22.10.2005)

Aj v Európe, resp. v európskom umení museli drogy hrať prim. Ináč si neviem predstaviť, v akom rozpoložení bol pán Truffaut pri adaptovaní diela Henri-Pierre Rochého. To, že bol talentovaným režisérom, v tomto prípade niet pochýb. Ale iba po vizuálnej stránke. Film zobrazuje trojicu čudesne sa správajúcich ľudí, ktorý u mňa nezískali sympatie ani za mak, ich činy, ich reči, všetko je to na hranici trápnosti, arogantnosti a nelogického chovania. A to je riadna do držky pre toto dielo. (20.04.2017)

Není to tak silné a tak zajímavé, jak by to chtělo (a mělo) být, ale jinak jsem spokojený. Sofistikovanější romantický příběh (který i bez psychologie postav drží dostatečně pohromadě) vyčnívající především svojí nápaditou filmařskou stránkou, díky které je Jules a Jim jedním z nejstěžejnějších filmů francouzské nové vlny, je na celém filmu rozhodně tím nejlepším a i mě zde spousta scén dokázala svojí stylizací opravdu dost zaujmout. A i když to stojí hlavně na formě, neměl jsem pocit, že by ten obsah tolik přebíjela, takže nemám problém ani v tomhle směru. A celkem se mi líbilo i to použití voiceoverů, které tu naštěstí má smysl a skoro vůbec nekomentují události probíhající jasně i v obraze (jako to dělá Bresson). Akorát jsem měl pocit, že jich tam stejně bylo krapet příliš a o něco víc než dialogů, což tomu lehce ubíralo na funkčnosti. Ale jinak je to opravdu dobrý film, jen mým favoritem v rámci Truffautovy tvorby opravdu nebude. Nebo aspoň ne teď. Slabé 4* (22.05.2022)

Stylem spíše rozhlasová hra, kterou doprovází film, jehož síla je v okouzlující kameře. Truffaut rád zpracovával něčím potřísněné vztahy. Byť film začíná před první světovou válkou a končí před tou druhou, neklade na ně příliš velký důraz. Ale i ten krátký úsek věnovaný první světové je výstižným poselstvím o nesmyslnosti války. Středobodem celého snímku je osudová žena Jeanne Moreau, která si umně vydobývá své postavení krutou hrou se všemi muži ve svém dosahu. (16.07.2011)

Film mě otrávil stejně jako kniha: rozmazlená semetrika a údajná femme fatale Katty mě neskutečně dráždí a ač je snímek z objektivnějšího pohledu snad celkem dobře natočený, nedokážu pro zbytečné vztahové eskapády jeho protagonistů nalézt sympatii. Proč vlastně všechny ty milostné mnohoúhelníky, v nichž všechno je strašně vážné a přitom zároveň jako ve hře? Nebyl jsem vůbec schopen empatie, díval jsem se na příběh s ledovým odstupem jako by to bylo nějaké vyprávění o stém a sto prvním milenci znuděné Marie Antoinetty. (14.07.2007)