Dannyho parťáci 2

Natáčení dvojky Dannyho parťáků musela být ohromná legrace. Mnoho hvězd na place, kanadské žertíky pánů Clooneyho a Pitta, natáčení ve slunné Itálii... prostě atmosféra jako na rodinné dovolené. A na filmu je to znát, na každém záběru je to znát. Lidé, co Parťáky dělali, si to náramně užívali. Nejspíš je to bavilo do té míry, že zapomněli, pro koho to celé vlastně dělají, pokud to ovšem skutečně nedělali jenom pro sebe, o čemž pochybuji, pak by totiž nemohli na diváky ušít takovou boudu. Celý film je rafinovaným podrazem, jehož obětí však není žádná z postav, nýbrž divák sám. Podobné „zapojení do hry“ se mnohým nebude zamlouvat, také já váhám, zda-li z toho být nadšen či naštván. Ono „zapojení“ v podstatě spočívá v tom, že jste ze hry zcela vyeliminováni, dokud vám nedojde, že bez vás by hra postrádala jakýkoliv smysl. Parťáci 2 mají mnoho hluchých míst, převážně dialogových scén snažících se rozvíjet charaktery jednotlivých podrazáků, což – nemohu si pomoci – do svižné krimikomedie nepatří. Chceme přeci hrdiny bezmála dokonalé, bez nějakých mindráků, kteří se po nátlaku slabošského majitele kasin nesesypou jako hromádka kokainu. Psychologie ať si dá oraz. Jenže žánrové zařazení tohoto snímku není tak jednoznačná, čímž se dostáváme do začarovaného kruhu, sloužícího coby solidní štít proti kritice Stevena Soderbergha. Proč nad tím však přemýšlet, jednoduše si užijme výborně natočený „masák“ prozářený hollywoodskými hvězdami a do následujícího dne zapomeňme, že jsme něco podobného vůbec viděli. Vždycky se můžeme ukonejšit tvrzením, že zrovna tohle byl tvůrčí záměr. 70% Zajímavé komentáře: Isherwood, Fabienne, Shaqualyck, PALINO, Bobek15, Indy (23.02.2007)

Tempo. Rychlost. Dynamika. Soderbergh rozhodně neotálí a nezdržuje. Jak by taky mohl, když mu před kamerou stojí ty největší hollywoodské hvězdy současnosti? Čas neúprosně běží - svižně a stylově se seznámíme se starými známými i novými (ale stejně známými) tvářemi a hned vyrážíme do Evropy. Amsterdam, Řím, Francie - Soderbergh střídá místa, že to ani nestačíte postřehnout. Hraje si s časem a flashbacky a jako vždycky vás dostane. Poslední minuty jsou nabyté pointami, nečekanými zvraty a dalšími typickými libůstkami. Poznáte, že každý záběr měl své odůvodnění. Práce s kamerou je naprosto nepředvídatelná a přesto stále svá. Pomalé dlouhé záběry se mísí s eliptickým střihem, rychlou montáží a stop-záběry. Dannyho parťáci 2 chtějí nabídnout divákovi více (hvězd, lokací, překvapení). Podmínka pro dobrou zábavu: První díl nemůžete jen znát, ale musíte ho milovat. Některá vysvětlení jsou příliš rychlá a zmatená, některá zase nečekaně jednoduchá (deus ex machina). Napoprvé není lehké se orientovat - to bych viděla jako jednu z mála chyb. Až to uvidím poněkolikáté, budu moci posoudit celkovou logičnost příběhu. Já mám pro tu Soderberghovu bandu prostě slabost... (12.06.2006)

"AND TELL HIM HE DRESSES LIKE A GIGOLO!" -------- Ako sequel k prvému dielu neobstojné, ako samostatný film možno aj áno. Dej stratil na jednoduchosti a svižnosti, po hodine sa začal moc kombinovať, až sa nakoniec ohromne prekombinoval. Herecké obsadenie však aj naďalej zostáva hviezdne, teraz dokonca ešte viac napakované ako v jednotke. Hudobná zložka má svieže tóny, čo sa veľmi hodí. Zeta-Jones vo filme vypadala absolútne úchvatne, ako nikdy. Film u mňa stratil ťah po tom, ako sa začal zamotávať v polovici a až dokonca sa mu vymotať nepodarilo. Hodnotenie na rozhraní 1-2*. (30.05.2017)

// Tenhle film je opravdu zvláštní. Ne vždycky znamená hvězdnější obsazení lepší kvalitu. Naopak, téměr výhradně to na kvalitě ubírá. Je to smutné ale je to tak. Naštěstí není zase tak moc zle. Situace tu jsou vtipnější a parta uvolněnější, jenom ta zápletka hold nemá šťávu a zlodějny tu jsou tak promyšlené, až to místy bolí a člověk se začíná ztrácet. Nevím zda-li to byl záměr ale mně to moc nesedlo. Celou trilogii jako takovou mám ale rád a po několikátém shlédnutí už mi ani tento nejslabší parťácký zářez tolik nevadí, koneckonců mám tu Bruce Willise, který hraje Bruce Willise. Sláva. (26.11.2011)

Steven Soderbergh dokazuje sobě i nám, že je schopný natočit o tomtéž dva velice odlišné filmy a ještě tím slušně pobavit. Bohužel je tam už jen to "slušně". Povedeně si pohrává s ruční kamerou, která roztřeseně snímá ty elegantní a dobře vypadající herce, kteří už nepůsobí tak sebejistě a pohodově jako tomu bylo při prvním setkání. Ano, je to záměr a je to zajímavý záměr...jenže, kdo o to stojí? Tohle jsou Dannyho parťáci, sakra, ne Guy Ritchie, jehož filmům se až podivuhodně podobá i místní hudba. U toho opravdu člověk neví, co může čekat...skoro:) Ale právě proto, že tohle je "jen" Steven Soderbergh a jsme v žánru v jakém jsme, tenhle tah s temnější atmosférou a pokažením všeho, co jde, moc nevychází. Co ale vychází na sto procent, jsou některé konverzační vtípky, například nezbytný rozhovor Clooney-Pitt mezi čtyřma očima a nějakým tím chlastem, ze kterého pochopíte, že i velká sklenice může být i velkému herci malá. Další skvělá věc a ukázka všemocnosti režiséra je Julia Roberts. Ta samá Julia Roberts, která byla v prvním díle symbolem krásy a tím, zač stojí bojovat do posledního dechu, tady vystupuje jako nenamalované (nebo aspoň namalované tak, aby vypadalo že není namalované) a špatně oblečené křoví a na výsluní září a sexappealem žhne Catherine Zeta-Jones, které mimochodem ty kratší vlasy sluší tak, že by se to mělo v rámci bezpečnosti zakázat. A rozhodně po Bradově boku vypadá líp než Angelina Jolie (zdravíme Tylera;)). Pořádně kvalitní fotky v těch rudých šatech z konce filmu a máme tu novou bohyni....ale to už jsme zase tam, kde nemáme být. Máme být u toho, že ač se druhý díl snaží jak chce, hraje na jinou strunu a kdesi cosi dalšího, aby diváka zaujmul (za což budiž rejžovi chvála aspoň kvůli tomu úmyslu), dějově kombinační frajeřinky je třeba mít v krvi tak jako je tomu třeba u Podfukářů, jinak bude výsledek spíš horší než lepší. A osobně si myslím, že žoviální nadhled slušel Dannyho Parťákům poněkud víc. Hodně těsných 70% a jdu se svou milou na večeři;) PS: Pokud jste to dělal všechno sám, tak hodně velký respekt, monsieur Cassel. (30.11.2006)