Rabbits

ÚVAHA NAD INTERPRETACÍ: Kdo tuhle experimentální bizarnost absolvuje, musí být slušně na holičkách. Spatřuji v tom jakési mysteriozní podobenství na sociální vztahy mezi lidmi. Věty zdánlivě nedávají smysl, protože se lidé obecně ani navzájem neposlouchají a jen tak vedle sebe konzumně žijí - jako zvířata (králíčci). Nic proti krásám přírody samozřejmě, je to spíš symbolické vyjádření. Ten všudypřítomný mrtvý a strojený smích odkazující na sitcomy, je pro tyto vztahy jako výsměch a potrhuje grotesknost situace. Nicméně jsem trochu pátral přes strýce Gůgla a našla se tu jedna velmi zajímavá interpretace, ač jich lze objevit hned několik a je i možné, že Králíčci žádný význam mít nemusí. Já se ale většinou s tímhle nespokojím, takže zde je můj překlad. Dle ní příběh pojednává o třech duších v Očistci. Teoreticky řečeno je o třech lidech, co zemřeli a nacházejí se momentálně v Předpeklí přesně mezi naším světem a Peklem. Jejich věty jdoucí za sebou nedávají smysl a zdá se, že pojednávají o jakémsi příběhu o vraždě. Popisují něco o ostrých zubech, běžících psech a ostatních zvláštních obrazech, které mají nejspíše souvislost s loveckým výletem. Z toho plyne, že ty tři osoby byly pravděpodobně lovci, co zemřeli během akce a byly poslány do Pekla a jsou v procesu reinkarnace na králíky. Což je žvíře, které se běžně loví, patrně to mohou mít jako formu trestu. Je tu i zmínka o podivném muži v zeleném obleku, jehož návštěvu očekávají a stále se na něj vyptávají. Mohl by být jejich "šéfem" nebo někým, kdo je vězní v této světské bezživotní existenci. Ta hlava démona může být poskok pána pekel, co je přišla informovat o jejich přebývání a ten všudypřítomný smích by mohli být ostatní duše v Pekle, co se jim vysmívají. Například když slyšíme smích po dotazu "Kolik je hodin?" je to proto, protože se ty tři duše nacházejí v jiné dimenzi, kde čas vůbec nehraje roli, tudíž dotaz je absolutně bezpředmětný. Také slyšíme namátkově Jane říkat "Přála bych si, aby odešli." a později řekne "Celý den...". Z toho vychází, že "králičci" ví, že jsou sledováni a že se obávají toho, co se kolem nich děje. O to víc očekávají příchod "šéfa" v naději, že jim příjde říct dobré zprávy, že mohou odejít. Také v závěrečné děsivé scéně, kde se otevírají dveře a slyšíme řev ženy, se může jednat o vyjádření, že jde další duše do Pekla a poprvé "králičky" spatří. Všimněte si, že křáličci tím nejsou vyvedení z míry, což znamená, že jsou na to zvyklí. Posiluje to právě onu teorii, že touží opustit tohle místo (Předpeklí)... Dále je neméně zajímavé mrknout na význam "králíka" do snáře. V přírodě patří tento živočich mezi velmi zranitelné, ale také plodné jedince, přičemž zaječí brloh anebo hnízdo je synonymum pro teplo i hojnost. Jeho dlouhé uši způsobili, že v lidském světě patří k oblíbeným zvířatům, které parodují život. Ve snech značí bezbrannost, strach a citlivější stránku duše, ale i bohatství, rozvoj, sexualitu a schopnost si udělat ze života srandu. A také třeba: Králící ve snech mohou symbolizovat znovuzrození, nový život, který vzniká po smrti z předešlého života. Což by docela dávalo smysl s interpretací o Očistci... (27.11.2013) (méně) (více)

Jedno zhlédnutí je na pochopení a vysvětlení si všech těch symbolů poněkud málo. Nevím, co se tímto filmem snažil mistr Lynch říct a zde se snažil vůbec něco říct, každopádně nelze tomuto projektu upřít ani originalitu a ani jistou kvalitu. Nebudu se rozepisovat nad kompozicí snímku, protože o té se můžete dočíst všude možně, třeba i ve většině komentářů. Spíš zkusím nastínit, jak jsem si jednotlivé symboly vyložil já. Začal bych zřejmě u toho, že mi snímek obrovsky evokoval pohled do zrcadla. Když vezmete v potaz rozložení bytu a stíny na zdi za nimi, tak je jisté, že před králíky musí být nějaký zdroj světla. V běžném obývacím pokoji bývá obvykle televize, takže zdrojem světla může být televize, ve které jsem si připadal, že jsem já sám. Tudíž nastala moc hezká situace. Sledoval jsem já králíky v televizi přede mnou, nebo sledovali králíci mě? Kdo byl komu zrcadlem? Celé to na mě působilo, že se Lynch snaží formou sitcomu zaplout hluboko do lidské psychiky a představit divákům během 42 minut (stopáž není jistě náhodná) svůj pohled na život, na jeho jistou stereotypnost, na mezilidské vztahy, na vnitřní svět každého člověka, na uvěznění ve vlastním životě. Králíci sice mluví, ale přitom nic neříkají. Vedou totiž jen jakýsi vyplňující dialog o věcech, o kterých mezi sebou lidé mluví jen proto, protože je děsí ticho. Probírá se stále dokola počasí, probírá se kolik je hodin, probírá se kdo kdy volal. Nic z toho není do konce filmu nijak vypointované, tudíž to není ani důležité. Tím, že si králíci přímo neodpovídají, nýbrž tyhle věty jen tak vypouštějí do éteru, chtěl podle mě autor zdůraznit právě jistou odosobněnost a to, že každý žije ve svém vlastním světě. Mnohokrát jsem byl svědkem toho, že dva lidé spolu zdánlivě vedli dialog, ale takovou formou, že jeden vyprávěl druhému, co měl včera na oběd a druhý mluvil o počasí. Přičemž jeden vždy dokončil svoji větu o obědu a druhý navázal počasím. Vzájemně se neposlouchali. Stejné pocity ve mně evokoval tento film. Taktéž jsem si na filmu všiml jisté automoatičnosti. Po chvíli každý divák pochopil jistý stereotyp. Kdykoli vstoupil králík na scénu, spustil se aplaus. Na podobných stereotypech funguje i náš běžný život. Existují u nás spouštěcí události, které dokonale spustí určitou reakci, která je předem známá. Podobnou roli měl i nucený smích. Myslím si, že v tomto filmu vůbec nešlo o jakoukoli kritiku sitcomů. David Lynch podle mě využil pouze pravidla sitcomů a jejich schéma k tomu, aby je připodobnil k lidským životům většiny běžného obyvatelstva. Také vidím krásnou paralelu mezi chovem králíků v králíkárně a životem lidí v králikárnách, které jsme si pro sebe sami vyrobili. Ze snímku cítím obrovskou odcizenost, a to dokonce od sebe samotných, jako by člověk nebyl pánem svého jednání ani svých myšlenek, ale pouze se nechával životem vláčet a manipulovat na místa, kde si ho přeje někdo mít. Jako bychom byli také chováni v určité králikárně někým nadřazeným. Když jsem tuhle větu napsal, tak mi vyvstanul na mysl obraz a hlas "dábla", který se ve snímku 2x objevil. Nejvíce se mi ovšem líbila paralela v samotném závěru, kdy se za děsivého výkřiku otevřely dveře do děsivého světa tam venku. Králíci je ovšem bez nějaké zvědavosti znovu zavřeli a neopustili své doupě, své místo, které jim dává falešný pocit bezpečí a jistoty. Je úžasné, že si každý divák odnese z filmu něco jiného. Někomu se snímek líbí, přestože uznává, že mu absolutně nerozumí. Lynch totiž rozehrál hru, která se divákům zaručeně zaryje hodně hluboko do podvědomí. Člověk který nemá moc zkušeností s meditacemi a cestami hluboko do vlastního podvědomí, tak zkrátka nebude schopný definovat, proč se mu vlastně tento film tolik líbí a proč na něj tolik působí. Zkrátka v podvědomí ucítí pocit, který na vědomé úrovni ovšem nebude umět pojmenovat. Je známo, že sám David Lynch se oddává transcendentální meditaci, takže odtud zřejmě pramení všechny jeho myšlenky a nápady, které já osobně stále nejsem schopný naprosto vstřebat, naladit se na ně a pochopit je. Každopádně každým další filmem je mi ten člověk bližší. Králíky si v budoucnu rozhodně pustím znovu, protože mi toho mnoho uniklo. Prozatím lepší tři kousky. (30.04.2019) (méně) (více)