Podezřelá

Detektívka a podivná romance v jednom. Hlavným hnacím motívom príbehu je stalking. Bavili ma tie vizualizácie predstáv a presuny v priestore. Fajn osvieženie. Bohužiaľ od určitého momentu sa rieši už vyriešené. Záverečná tretina pôsobí ako zbytočne nadstavovaná kaša. Potiahnuť dojmy niekam vyššie nedokážu ani postavy samotné. Najviac mi v pamäti zostali veľmi príjemne pôsobiace interiéry bytov a domov. Sklamanie z dielne značky Čchan-uk Pak (Old Boy, Komorná). (13.12.2023)

Čakal som trocha viac zvratov, inak dobré a hudobne precízne štylizované. A niekedy aj spolu s počasím to dodáva tú správnu atmosféru. Chemická reakcia medzi dvomi protagonistami bola ale taká kyslá a príbeh je taký dlhý, že nájdu sa aj nudnejšie pasáže. Možno viac než by bolo nutné. Milostný príbeh obalený v tajomnej vražde ale určite na šoky z Oldboya nemá. (19.09.2022)

Nejslabší Park co jsem doposud viděl. Vizuální nápady to má jako vždy. Příběh by byl možná taky fajn, ale to by to nesmělo trvat tak úmorně dlouho ( pocitově ještě déle ) a co je pak opravdu úmorné je zbytečná, ale zcela zbytečná zmatečnost. Mohla to být netradiční romance, říznutá detektivkou, nebo naopak. Není to ani jedno bohužel. (14.11.2022)

Pokud máte v rámci tohoto žánru trochu nakoukáno, nemá vás u Podezřelé moc co překvapit. Mě docela mrzelo, že jsem vůbec nevěřila romanci mezi hlavním hrdinou a jeho femme fatale (kterou jsem skoro nebyla schopná vizuálně rozeznat od detektivovy manželky, což mohlo být zapříčiněno pozdně večerní projekcí). Dvě a čtvrt hodiny tenhle příběh vážně mít nemusel... (16.08.2022)

Chan-wook Park si u mě drží pozici nejlepšího jihokorejského režiséra už řadu let, ačkoliv nemůžu tvrdit, že znám mnoho dalších. Nicméně, jeho filmy jsou vždy zvláštně podmanivé, vrstvením a prohlubováním dané zápletky. Poslední roky se jeho tvorbě už sice nedaří dosáhnout výšin Old Boye, nicméně jde pořád o vypulírované a poutavé záležitosti (Komorná), které si rád pustím a skrze ně připomenu jeho autorské unikum. Po cca půl dekádě se tak Park vrací s příběhem o detektivovi a vdově, uprostřed vyšetřování vraždy se hlavní hrdina ocitne v milostném vzplanutí s hlavní podezřelou... jak je zvykem, jihokorejský žánrový blend vás nenechá sedět a nudit se a tak se noříte do vyšetřování, stejně jako do vzájemné posedlosti. Moc celovečerních snímků už si poslední dobou nepouštím a tak už to obvykle nechávám jen na jisté karty, TV přebírá štafetu, jak prorokoval Cronenberg, myslím, delší investice do postav, která je dost obtížná u filmů s maximálně třetinovým rozpětím. Filmy začínají být víc na efekt, ploché, jednovrstvé... i přesto se pořád nacházejí filmaři hodní investice. 'Decision To Leave' je vizuálně, jak jinak, ladné, scény tak nějak jedou jedna za druhou, ale nedočkáte se něčeho, co by nějak extrémně utkvělo v paměti (tady právě možná ona stopáž, kdyby tohle bylo možno roztáhnout a hlouběji poznat postavy, ale právě zde Park kouzlí se svými detaily, které skoro vybízejí k opakovaným projekcím). I přesto, motivace ženy, která spáchá vraždy neideálních partnerů. jen proto, aby si ji ten "ideální vůbec všiml", je romantický motiv, spadající, a jako vystřižený, zpět skoro až jak z Parkovy klasické vengeance trilogie (2002-2005), stejně jako to drásající rozhodnutí mezi morálkou (vyšetřování) a láskou (vztah s hlavní podezřelou), které se mísí do jeho klasicky emocionálně rozštěpeného závěru, který vás nechává tápat, na rozcestí, ale ne mezi volbou, nebo tím, jak příběh končí, protože to je vždy dáno, ale spíš, mezi realitou toho, co se stane po posledním záběru (skoro jako převrácená parafráze na "a žili šťastně až do smrti"). Užití Mahlerovy páté symfonie, i mé oblíbené skladby, je pak cherry on top. (24.08.2022)