Svatba

Wojciech Smarzowski zvolil takový nevinný název filmu zřejmě proto, aby ten šok z celého příběhu byl ještě intenzivnější. Prolínání dvou časových linií mi sice moc nesedělo, ale přimělo mě to přemýšlet o tom, kterou dobu lze považovat za horší. Většina lidí nejspíš žije v domění, že tu válečnou, ale já si tím teď nejsem tak úplně jistá. Tenkrát totiž byly karty jasně rozdané, dnes pořádně nikdo neví, co od koho může čekat. Nic si nenalhávejme. Vždyť pokrytectví, posedlost penězi, závislost na mamonu, bezohledná honba za kariérou a v neposlední řadě i nenávist k menšinám vládnou nejenom Polsku. (75%) (30.05.2023)

Balada o nadnárodním hrdinovi, který se jím stal jen proto, že si chtěl prostě zaprcat. Vyhlášený zarputilý šťoural v citlivých pšontkovských tabuizovaných stigmatech a trefný hanobitel vlastního národa přišel po 18 letech se svou druhou Svatbou, dalším nastaveným zrcadlem, kde si tentokrát bere na nekompromisní paškál tehdy všeobecně nadšené polsko - ukrajinské podkarpatské židobraní, které doplňuje genetickým přesahem do současnosti, polemizujícím o tom, že pokud je předek vypatlaná bezskrupulózní maloměšťácká kunda, je vcelku velká šance, že vypatlaná bezskrupulózní maloměšťácká kunda bude i zadek, byť třeba adoptovaný žid. Čili se dle dnešní jednotně štvavé a pečlivě cenzurované západní mediální rétoriky v podstatě jedná o odpornou ruskou propagandu s podprahovým sdělením, že řádnou denacifikaci (a dedebilizaci) by potřebovala nejen Ukrajina. No fuj, fuj! Ač se Vojta snažil, seč mu wyborowka stačila a hýřil spoustou novátorských filmařských nápadů a vyfikundací, Wołyń 2 – Powrót do Wolynia se nekoná a tolik intenzivní bestiální tíseň z lidského zmrdství se mu tentokrát navodit až tolik nepovedlo. Možná i proto, že je celuloid za ta léta povinného audiovizuálního lkaní již poněkud přežidovaný, přičemž technicky vskutku originální prolínání obrazů minulosti a současnosti mě místy až sralo. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „působilo rušivě“. Plejádu jeho dvorních kašparů včele s dokonale slizkým Więckiewiczem je opět sice radost pozorovat při bezprecedentním hraní, ovšem místy se to vleče jako žid do transportu a spousta zbytečně ubíjející vaty nejen z nekonečných svatebních videí to nabobtnala do prdeli vskutku hostilní stopáže. (02.05.2022)

Podľa popisu a na základe mnohých chvályhodných recenzií som sa vcelku tešil, ale napokon mám z toho skôr zmiešané pocity. Kompozícia dvoch časových rovín s početnou retrospektívou bola nádejná, ale priznám sa, že ani jedna z nich ma akosi nebavila :( Prišlo mi to celé také prepchaté, akoby ten film chcel mať príliš veľký záber, a napokon z toho vzišiel dosť nekonzistentný dej, v ktorom sa navyše ťažko orientovalo a občas som strácal prehľad, že komu vlastne o čo v tomto deji išlo. Navyše, začínam mať pocit, že Poliaci (ale aj iné okolité štáty) sa kinematograficky až príliš často točia v židovských pogromoch, ktoré samozrejme treba odsúdiť, ale už je toho proste veľa... 2* (04.07.2022)

Smarzowski, tvůrce snímků jako Klér či Volyň, si u mě nastavil laťku pekelně vysoko. Svatba stavěla ve své linii z minulosti na podobných základech jako právě Volyň, ať už blízkým tématem nenávistné etnické segregace, drsnými scénami (odkaz na Jdi a dívej se) či historickou exkurzí. Dějová linka ze současnosti je už však jiné kafe. Spojení černohumorné tragikomedie s říznou satirou funguje velmi dobře, a svým vyzněním (včetně praní rodinného špinavého prádla) může vzdáleně připomenout i severskou Rodinnou oslavu a jí podobné (i zde se jde totiž na dřeň). Film staví už od začátku na prolínání těchto 2 časových linií. Trend navíc postupně zesiluje, a to až do té míry, kdy se ohraničování dvou světů (postavy z obou dějových linií spolu působí v rámci 1 scény či spolu dokonce interagují) dost stírá. Na bujaré veselce se nakonec pokazí vše, co může, a svou emocionální vyhroceností působí snímek na diváka až agresivně. 1* strhávám za výše zmíněné stírání dějových linek, které mě postupně začalo spíš rušit, jinak ale velká spokojenost. (02.08.2022)

Smarzowski sa vraj pokúsil nastaviť poľskej spoločnosti zrkadlo. Nepoliak tak získa pocit, že všetci Poliaci sú antisemiti, rasisti, homofóbovia, primitívi, ignoranti, zadubení národovci, vyslovene prasačia povaha, ktorú tu necháva ako paralelu. Film to bol dozaista zaujímavý, ale urobiť znamienko rovná sa medzi nenávisťou k židom a dnešnou kritikou LGBT, to je prehnaný konštrukt. Nenávisť na rasovom či etnickom základe nie je to isté ako zhnusenie z toho, že deti učia kreatúry s pedofilnými sklonmi alebo z toho, že by sme mali 5-ročným deťom meniť pohlavie. Ani z toho, ako to dnes vidíme na dúhových festivaloch, že pred malými deťmi tancujú starí buzeranti s prašivými lofásmi vytiahnutými z trenírok. Ja tam rovnítko či paralelu s antisemitizmom spred 100 rokov nevidím. Smarzowski to teda trochu prehnal, správne poukázal na niektoré veci minulé i súčasné, ale v rámci tých neduhov nepoukázal na to, že sú v spoločnosti normálni ľudia so zdravým rozumom a nie každý kričí každú minútu zabi žida alebo černocha. Už len to slovo žid v hanobnom význame sa tu objavilo desiatky ak nie stovky krát, ako by Poliaci nemali nič iné na práci len hľadať nepriateľa. Smarzowski neukázal svetlé príklady okrem 100 ročného dedka, ktorý tu  o chvíľu aj tak nebude. Akoby chcel naznačiť, že aj tie posledné zbytky dobra odchádzajú. Smarzowski v podstate zhanobil svoj vlastný národ. (18.06.2022)