Putování Jana Amose

Víte, soudruzi, my když natáčíme historickou fresku, musíme si předem uvědomit, že nestačí jenom opakovat známé pravdy a staré fráze... my totiž musíme k tomu našemu Janu Amosovi přistopit tak nějak nově, pokrokově, a revolučně. Soudruzi, my přece musíme našim pracujícím soudruhům, soudružkám i soudruhům žákům základních, ba i středních škol, vysvětlit, že soudruh Komenský ve své pravdě a lásce k lidu, ba i svým novým myšlením směřujícím k pokroku a nikdy zpět, přichystal příchod velké říjnové socialistické revoluce. Ano, soudruzi, přesně podle ideálů souhruha Vé Í Lenina, soudruzi. Že soudruh Komenský tak nějak zapaloval oheň v srdcích soudruhů z české jednoty bratrské, aby si uvědomili, že "niet treba fafárov ni králov"... A že celý svět se může učit od našeho lidově demokratického zřízení, ba dokonce budou škemrat, soudruzi, ti imperalisté, abychom se s nimi podělili o kus té naší moudrosti. A až nastane ta doba, soudruzi, kdy rudá záře zaplane nad Zeměgulí, vedle portrétů našeho milovaného Vladimíra Ilijiče a Josefa Vyseryonoviče, budou viset i portréty našich největších revolucionářů: súdruha Jan Ámose a súdruha Jana Žižky z Trocnova. (29.12.2013)

Neuvěřitelně suchý film, i ve srovnání s husitskou trilogií. Chudík není Štěpánek a navíc mku scénář nedovoluje nijak herecky exelovat. Peníze (a že jich bylo dost, tento snímek totiž patří k nejdražším počinům naší kinematografie) měly jít rovnou do školství, než na tento "opus", který rozhodně neslouží jako učební pomůcka hodna Komenského. (19.05.2008)

Nesporná popisnost díla je dána skutečností, že se o ně Vávra musel s komunistickou cenzurou doslova rvát celé desetiletí. Myšlenka, že by kněz, hluboce věřící křesťan, mohl být nositelem pokroku, byla nevídaná. Kompromisy, ke kterým musel sáhnout režisér, také válcovaný normalizací, a cenzurní škrty, které byl nucen podstoupit (chybí odkaz na Clamores Eliae - Výkřiky Eliášovy, ze kterých zbyl ve filmu jen opakovaný symbol hořícího keře či vypuštění vloženého přístavku "hříchy našimi naše hlavy uvaleného" v Kšaftu umírající Jednoty bratrské, uvedení Komenského do biskupského křesla Jednoty ad.) v podstatě znemožnily v daném rozsahu Vávrovi vytvořit a dotvořit dynamizující a dokreslující scény, ze kterých zbylo jen teatrum mundi ilustrující zrod slavného LABYRINTU SVĚTA. Zejména druhý díl je témto vynuceným krácením podstatně poznamenán. Život osobností tak košaté a přiblížení doby, která je nám svými kulturními souřadnicemi až neskutečně vzdálena, si délku, srovnatelnou s F. L. VĚKEM, nesporně zasloužil. Okamžiky Komeniových pochyb, vložené do filmu a opět "přikrášlené" normalizační cenzurou, jsou nesporné, nedělají však z tohoto evangelického křesťana ateistu, jak naznačuje Komenského setkání s Descartesem. K velkým kladům tohoto pozoruhodného filmu patří důkladné využití a funkční přetlumočení základních myšlenek ROZPRAVY O NÁPRAVĚ, posledního velkého díla velkého Moravana, jejichž citace, vložená do úst umírajícímu optimistovi, muži touhy, je naprosto funkční (rukopis díla, o němž se přes 200 let mělo zato, že se ztratilo, se objevil naprosto nečekaně r. 1931 a do češtiny byl v úplnosti přeložen až r. 1992). Jsou totiž převratné svým ekumenismem, důrazem na altruismus, tvorbou východisek, na která o 200 let později v našem prostředí naváží Palacký, Masaryk, Havlíček a mnozí další, mj. i současná teorie lidských práv. Je velkou škodou, že se natočení díla nedožil Karel Höger, pro kterého to mohla být v jeho původním předpokládaném rozsahu životní úloha. O tom, že toto poslední velké Vávrovo dílo leželo normalizátorům v žaludku, svědčí i recenze v dobovém tisku osmdesátých let. Komenský, převedený do filmové řeči, mimoto vyžaduje a předpokládá diváka poučeného a navíc vzdělaného o základních souvislostech a faktech života tohoto českého velikána, Husova dědice a pokračovatele. Jen pak se duchovní démanty, které nám tento velký muž odkázal, rozzáří ve svém skutečném, opravdu třpytném nadčasovém lesku. (23.07.2012)

Život velkého hravého školastykusa ve výpravných obrazech. Nad kvalitativně rozkolísaným scénářem vítezí výtvarně pestré vermeerovské a rembrandtovské rámečky mistra "cesty světla" Šofra. Krásný Chudíkův výkon, horečkovité scény Labyrintu, vypravěč v podání hlasového kouzelníka Cupáka. (ke genezi filmu: sportovec) (29.12.2013)

Patetické a teatrální scény, deklamace, všechny scény jsou prvoplánově didaktické, plus otřesné politické vidění té doby podle výkladu komuistů - Jan Amos byl věřící, ale musí o Bohu pochybovat, zlí katolíci pálí knihy a rabují domy. Je divné, když Jan Amos a jeho manželka mluví česky s výrazným slovenským přízvukem. Hvězdička za kameru (s výjimkou vizí). (06.10.2010)