Režie:
Helena TřeštíkováScénář:
Helena TřeštíkováKamera:
Vlastimil Hamerník, Martin Kubala, Ivan Vojnár, Stano Slušný, Jan Šuster, Hynek Ciboch (více)Obsahy(1)
Sledujeme třicet let ze života ženy, kterou si v roce 1989 režisérka Helena Třeštíková vybrala ve zdravotnické škole v Praze do svého časosběrného dokumentu Sestřičky. Optimistická a aktivní Karolína se nikdy nevzdává, ani když vše vypadá téměř beznadějně... Karolína je jako studentka dost divoká. Miluje rock a škola jí nebaví. Začne si s drogami, ocitne se v protidrogové léčebně a přeruší studium. Ale své závislosti se zbaví, do školy se vrátí a maturuje o rok později. Hned po maturitě se Karolína rozhodne, že zdravotnictví není její parketa, a stane se asistentkou v realitní kanceláři. Je výmluvná a empatická, a tak se jí daří. Méně se jí ovšem vede v partnerských vztazích. Po rozchodu s kolegou z realitky se musí na čas vzdát podnikání v oboru a prodává v obchodě s bytovými doplňky. Po čase se do realitního podnikání vrátí. Opět je úspěšná. Zařídí si vlastní byt v centru a obklopí se psy a kočkami. Protože se touží odstěhovat z Prahy, s přítelem si koupí ruinu za městem a plánuje její rekonstrukci. Snaží se otěhotnět, ale dozví se, že je neplodná. Vrhne se na opravy venkovského domu. Když spadne střecha a přítel zmizí, Karolína je na všechno sama. Po krátkém vztahu nečekaně otěhotní, přítele však opouští. Narodí se jí dcerka. Svobodná matka s ruinou na krku se nevzdává a horečně a nadšeně buduje dál. Mezi řemeslníky pracujícími na domě se objeví truhlář Pavel a Karolína nachází muže svých snů. Společně definitivně opouštějí Prahu a stěhují se do částečně opraveného domu. Přestože lékaři tvrdili, že další otěhotnění je nepravděpodobné, Karolíně se narodí ještě jedna dcera a nakonec i Pavlův vytoužený syn. Do domácnosti přibývají další psi a kočky, dům se stále dodělává. Pavel a Karolína se berou. Karolína je příklad optimistické a aktivní ženy, která se nevzdává, ani když vše vypadá téměř beznadějně. (Česká televize)
(více)Recenze (72)
Život každého ľudského jedinca sa nezadržateľne rúti od narodenia k smrti. Preto časozberné dokumenty zaznamenávajú skôr regres ako progres. Vysvetlenie je jednoduché - jednoducho doba života sa kráti. Vitálne životné funkcie vekom oslabujú, niekedy kolabujú a partnerský život (ak nejaký je) čelí náporom dlhoročnej rutiny. Preto je veľmi pozitívne, ak sa časozberu podarí opak: od regresu k progresu. Presne tak to má bojovníčka Karolína. Od pubertálneho experimentovania s liekmi a blbnutiami v meste k tvorivému prerobeniu ruiny na vidieku na parádny dom pre neustále sa rozrastajúcu rodinu. Aj keď bola občas v priebehu všetkých tých rokov v totálnych sračkách, nikdy sa nevzdávala. Ako sama v jednom z takých období poznamenala, zistila, že sa sama o seba postarať dokáže. Dielo nalievajúce nádej a optimizmus, že život má zmysel, stačí len vôľa urobiť niečo pre uskutočnenie svojich snov. Dokumentárna rozprávka. Pritom nie až taká raritná a nereálna. Námet aj vyústenie fajn. Spracovanie je ale extra zdĺhavé. Napríklad pri zaznamenávaní rekonštrukcie domu, som mal pocit, že viem o každom zbúranom múriku, každej novej priečke a každom spálenom starom tráme. 70%. ()
Opět výborný časosběrný dokument. byl jsem zvědavý, jestli hyperaktivní pracovitá, schopná žena, chovající se jako chlap může mít úspěch v životě a nalézt životní spokojenost a zdá se, že ano. Mnoho věcí si divák musí jen domýšlet. Zajímalo by mě v jaké oblasti ruinu koupila kdy "je to tady tak krásné". Bylo příjemné sledovat, že jako jedna z mála žen se fyzicky moc neměnila ani netloustla. Když v šestnácti hrdinka říká „Můj největší problém momentálně je, že nemám 165 korun na vstupenku na koncert kapely Erasure.“, zcela ji chápu. V dalším střihu se Karolína zase octne bez partnera, je těhotná, má šest zvířat, dvě hypotéky, čeká ji rekonstrukce vyhořelého domu a umanutě a nezdolně říká, že vše zvládne. Přitom nemá feministické výrazy. Během celého dokumentu se neobjeví nikdo z jejích příbuzných. ()
Česká královna časosběru je zpátky, tentokrát s osudy Sestřiček po 30-ti letech. Čím Třeštíková znovu vítězí, to je opravdu nebývale šťastná ruka při prvotním výběru kandidátů pro náhled do jejich světa. Má talent zvolit lidi zdánlivě typově všední, kteří ale obvykle překvapí, a jejich obyčejný reálný život diváka zasáhne. Karolína je prototyp nezdolné optimistky, kterou ani nejrůznější překážky nezlomí, a ona stále pokračuje s úsměvem na rtech. Dlouhá etapa její cesty, kterou sledujeme, je nakonec snad opravdu korunována happyendem. Nebudu proto zbytečně rýpat, některé úseky příliš rychle skáčou, některé by naopak šlo vynechat, ale to tentokrát není pro celkové vyznění podstatné. Nechci ani vyčítat technickou stránku, která by jistě snesla vylepšení, a půjdu do vyššího hodnocení. ()
Ty jo, Karolína je normálně superhrdinka. To, co všechno zvládá, to mi hlava nebere. Navíc bez toho, aniž by kdykoliv podléhala sebelítosti, nebo si stěžovala. Zaujal mě i její osobnostní vývoj. Od z počátku (alespoň na první dojem) trochu povrchní punkerky po úplně normální vyrovnanou ženskou s nadhledem (a nenormální výdrží:-) ). Byl to inspirativní dokument. Mimo vše nejpodstatnější například i tím, jak opravdu vkusně zrekonstruovat a zabydlet starou chalupu. Možná jen trochu škoda, že film vznikal s opravdu velkými časovými rozestupy. V případě Karolíny by ani delší stopáž nejspíš nebyla vyplněna vatou. ()
Karolína je hustá.....naučila se brát věci, jak přicházejí a poprat se s nimi. Rozhodla se nevzdávat....její energie a odhodlání k tomu všemu v životě je skoro k neuvěření....a možná právě proto, se jí daří........i proto jí přeju, aby se jim, celé její lidské a zvířecí rodině, dařilo i nadále (a třeba se dočkáme nějakého pokračování po dalších 30ti letech) :)...85% ()
Galerie (16)
Photo © Česká televize
Reklama