V rytmu srdce

Eeeeh, příliš povyku pro nic-moc. Když si odmyslíme skvělou neslyšící trojici (hlavně Kotsur) a jejich (ne)začlenění v rybářské komunitě, je příběh naprosto banální, život jednoduchý, protože nepřináší žádné komplikace a až moc se snaží být srdceryvný, i když to kvůli zmíněným neduhům nefunguje. A Oscar za nejlepší film? Dříve vyhrávaly filmy typu LOTR, Schindler´s List nebo Forrest Gump. A teď? Jen další důkaz, že Oscar už nemá pár let absolutně žádnou hodnotu. (19.04.2022)

Moc těm komentářům nedám. Ale tenhle film si to zaslouží. Není to asi žádný zázrak. V podstatě je to běžný teenage příběh. Ale vlastně nejde jen o to. Jde o zpracování. O ten cit. O dojmy, hru na city. Ukázku lidskosti. O neobyčejně obyčejný příběh jedné holky. Holky z rodiny neslyšících. Je to tak krásně citlivě zpracovaný příběh o jedné rodině a holce, která to nemá lehké. Ale není to příběh plný zahořklosti a nespravedlnosti. Ne. Je to ten typ filmu, který chytne základní lidské emoce za koule a nepustí. Možná stárnu, ale tohle chci od moderního filmu. Malého. Nehrajícího si na něco, co není. Bez efektů. Bez hereckých hvězd první kategorie. Prosím, obzvláště v téhle době, chci více takových filmů. Filmů, které vzbudí emoce. Radost, úsměv při sledování, smutek, pochopení a všech základních lidských emocí. Ne těch nucených, ale přirozených. (01.04.2022)

„TY JSI TA HOLKA Z NESLYŠÍCÍ RODINY? SLYŠÍŠ JEN TY? A ZPÍVÁŠ? ZAJÍMAVÝ…“   Hele… a vono to fakt zajímavý je. Příběh o obyčejnejch lidech…. Nebo spíš je to příběh Ruby, plnej svištění rukou a jejích problémů. Je to o sympatiích. Ne k neslyšícím, ne k rybolovu, ale právě k tý holce, týnejdžerce, která nemá čas bejt týnejdžerkou. A vlastně celkem nenápadně ten film vypovídá o těch (VŠECH!) neslyšících strašně moc, takže i za ně třepetám prackama. A toho Oscara jim přeju!     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Baví mě, když se zrodí hvězda. 2.) Vždycky jsem chtěl vidět hluchoněmýho na koncertě. 3.) Neznám tuhle rodinku. ///  Thx za titule „Karel Himmer“.              PŘÍBĚH  ****  HUMOR  *  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ne (30.03.2022)

Emilia Jones si skôr či neskôr pre tú sošku pôjde. Mladá, extrémne talentovaná, už len skutočne dobrý projekt a pár rôčkov skúseností. Otázka ale znie, aj o rok sa môžme tešiť na film s prvkom posunkovej reči? Stane sa z toho nová tradícia ako povinné nominovanie zberačov? CODA vskutku neprináša nič nové. Mladá má ťažký život skrz rodinu, jeblých spolužiakov a musí sa s tým vysporiadať. Celý čas to je o boji, čo chce, čo by mala a čo musí. Postavy sú definované hneď od začiatku, ich posun je len veľmi malý. Nie sú vyslovene protivné, skôr sympatické, aj keď majú svoje oné. Celý príbeh je zasadený do predvídateľnej šablónky, až do konca, čo mi tu konkrétne trochu vadilo. Na úkor inovatívnosti je tu ale veľa emócií, ktoré búchajú z každej strany. Hlavne je tu veľa scén, ktoré nútia diváka k zamysleniu. Plus to má silné posolstvo, čo som u Zvuku metalu minulý rok nezaznamenal. Jednu sošku by som im doprial, nešklbal som si kotlety a keď to budete pozerať v slabšom emočnom rozpoložení, na konci Vám slzička ukápne. 3 z 5 (15.03.2022)

Nesnáším americké slaďárny a hepáče... To jen tak na začátek :D Líbí se mi bezprostřednost, jak rodina žije a nedokážu si představit, jak některé převážně "americké" rodiny fungují, jelikož toto byl další příklad toho, že mladá holka klidně zanechá studia, aby mohla vydělávat a pomoci rodině...To je TAK zvláštní. Zajímavý pohled na rodinku, která se má vlastně hodně ráda, dcera dost vyčnívá, ale vlastně má výhodu, což se zajímavě vysvětlí při rozhovoru s dcerou. Nejzajímavější pro mě byla situace, kdy hluchá rodina jde na hudební koncert své dcery...Dost jsem přemýšlela nad tím, jak se tam asi cítí a jak to vnímají a šup - vypnou zvuk...z toho mě mrazí i teď když si na to vzpomenu...Ale jejich způsob "kontroly", jak si ověří, jaké to je - dívat se kolem sebe na reakce lidí...Tímhle si mě ten film získal na závěr. Je to celkově podle mě film dost k zamyšlení, nenáročný, zábavný a k uvědomění si, zdali se opravdu máme tak špatně jak si sami někdy třeba říkáme.... (13.03.2022)