Na titulní straně

Scénář s velkým S, který reprezentuje ideu, že slova nemusí být jen vata nebo akustická výplň mezi zvukovými efekty a hudbou. Děj, který se většinou odehrává v jediné kanceláři a je poměrně jednoduchý, je právě díky parádním vtipným konverzačkám Jacka Lemmona a Waltera Matthau - kamarádů, kteří buď vrtají jeden do druhého nebo společně do někoho dalšího a přitom se snaží osvobodit na smrt odsouzeného - radost sledovat. (05.03.2005)

"Leopard nezmění skvrny na své kůži, bejk nezačne dávat mlíko, jen bude jako ryba vyhozená na břeh." Jsem velký fanda šéfů, pro které je nejdůležitější štěstí jejich zaměstnanců. Třeba takový šéfredaktor Examineru Walter Burns si je naprosto jist tím, že jeho novinářské eso Hildy Johnson to se svým odchodem na venkov, tedy do Philadelphie, trošku uspěchalo a nebude šťastné. Od toho je však nadřízený, aby svými vychytralými fintami překazil chystanou svatbu a jen tak mimochodem připravil nejlepší titulní stranu své kariéry. Já jsem si přitom vychutnal spoustu cynických poznámek, mnoho úhlů investigativních pohledů na stejnou informaci i profesionální deformace všech zúčastněných novinářů. (28.11.2013)

Ve snímku Na titulní straně se sešli dva kvalitní komediální herci, kteří, ať už z rozhodnutí producentů nebo na základě vlastního směřování vytvořili úspěšnou komediální dvojici v řadě dalších snímků. V tomto případě šlo o jeden z jejich nejlepších počinů, protože Wilderův film se opíral o chytrý scénář s vybroušenými dialogy a dobře vypointovanými scénami. Příběh nás zavádí do zlatého období nezávislé novinařiny, kterou ještě neválcoval internet a bláboly blogerů. Soupeření party novinářů a jejich konfrontace se zkorumpovaným světem politiků a státních úředníků spolu se snahou jednoho nešťastníka uniknout oprátce vytváří nekonečnou řadu kvalitních gagů a bláznivých situací. Celkový dojem: 90 %. (06.04.2010)

Zatím ojediněle jsem tu zachytil poznání, že TITULNÍ STRÁNKA je zdařilým remakem Hawksova filmu JEHO DÍVKA PÁTEK. Pochopit Wilderův film tedy znamená oživit si feministického ducha originálu z pozdních třicátých let, který vznikl v době, kdy v Evropě již naplno zuřila druhá světová válka, jenž ale ještě hluboko tkví v iluzích amerického předpearlharborovského izolacionismu. Zatímco originál je viditelně poznamenán sladkým snovým oparem tehdejšího Hollywoodu, remake se plně soustředí na důslednější prokreslení prostředí, viditelně naráží na maccarthyovské třeštění padesátých let, které originál nezná, a Matthauův Burns postrádá šarm a boj o srdce milované ženy, které naopak charakterizuje Grantovo pojetí. Zřejmě fiktivní jsou životopisné dodatky, které provázejí závěr STRÁNKY; myšlenka, že v roce 1940 by se hlavním hrdinou filmu mohly stát živé chicagské noviny, je krajně nepravděpodobná, i když zcela vyloučit ji nelze. Je jen pochopitelné, že za těchto okolností důsledné dodržení zřejmě výchozího divadelního tvaru-předlohy dnes ruší stejně tak jako důsledně divadelně pojaté Mathauovy a Lemmonovy kreace. Ale i tak je nutno zdůraznit skutečnost, že TITULNÍ STRANA, začínající skvělým dynamickým motivem zrodu novinového čísla od prvního pohybu sazečovy ruky pracující na hlavním titulku titulní strany až po kontrolu lavinovitě přibývajících čerstvých hotových výtisků přímo z rotačky, je víc než důstojným a funkčním posunem svého originálu, který právě tak ční z tehdejší americké filmové produkce a rovněž patří do tehdejší soudobé špičky světového hraného filmu. Pieta, která je u Wildera patrná, mu nebrání v tvůrčím rozvíjení vlastních pohledů (akcenty tehdy počínající aféry Watergate tu rovněž nelze přehlédnout; v tomto ohledu je TITULNÍ STRÁNKA filmem žhavě aktuálním). Chuť, kterou tvůrci nabízejí svému divákovi, je sice navenek prostá, ale je to prostota, která nejenže má daleko do dilentatismu, ale naopak je výsledkem velkého, mimořádného filmového umění. Umění téměř nehollywoodského, které připomene svým rukopisem i pojetím o téměř dvě desetiletí starší geniální další retrokomedii NĚKDO TO RÁD HORKÉ. (20.09.2011)

Billy Wilder opätovne stavil na "bláznivý pár" Jacka Lemmona a Waltera Matthaua, známych z jeho predchádzajúceho filmu Šťastíčko. Lemmon hrá slávneho reportéra a Matthau šéfredaktora, ktorý ho nechce pustiť. Hollywoodsky špecialista na komédie znova neprestrelil a The Front Page je svieža satira s množstvom brilantných dialógov a bláznivých gagov. (21.01.2007)