The Front Page
Na titulnej strane
Na titulnej stránke
The Front Page
The Front Page
The Front Page
Režie:
Billy WilderKamera:
Jordan CronenwethHrají:
Jack Lemmon, Walter Matthau, Susan Sarandon, Vincent Gardenia, David Wayne, Allen Garfield, Austin Pendleton, Charles Durning, Herb Edelman, Martin Gabel (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Poprava nebo svatba? Jack Lemmon a Walter Matthau v hlavních rolích americké komedie o zlatých časech novinářského řemesla. Divadelní hra Bena Hechta a Charlese MacArthura Na titulní straně (1929) je známá i z našich jevišť a už několikrát byla předmětem filmového zpracování (Titulní stránka – 1931; Jeho dívka Pátek – 1940; nepodařená modernizace Přeladit na život – 1987). Známý hollywoodský tvůrce Billy Wilder (1906–2003) se k prověřené předloze obrátil v roce 1974 a v duchu tehdejší vlny retrofilmů (Podraz aj.) její děj ponechal ve dvacátých letech, tedy v době, kdy sám byl ještě aktivním novinářem. Příběh je velmi dobře známý. Přední reportér chicagského Examineru Hildy Johnson (Jack Lemmon) hodlá pověsit své řemeslo na hřebík a vzít si svoji vyvolenou Peggy (Susan Sarandonová). Jeho nelítostný šéf Walter Burns (Walter Matthau) má však o Hildyho budoucnosti zcela jiné představy a nehodlá svého nejlepšího koně jen tak nechat odejít. A jako na zavolanou se objeví případ, který nemůže popsat nikdo jiný než Hildy, protože patří právě na titulní stranu. Tím případem je chystaná poprava odsouzence Earla Williamse (Austin Pendleton), jejíž protagonista však s nechtěnou pomocí úředních osob uniká oprátce. Wilder se svým stálým spolupracovníkem I.A.L. Diamondem udělali drobné úpravy v textu (především vzhledem k hereckému obsazení – Lemmon byl přece jen o dost starší než má být postava Hildyho), ale zachovali jednotu místa, a tak se většina akce odehrává v místnosti pro novináře v chicagské soudní budově. Vedle ústřední herecké dvojice, již Wilder společně využil už podruhé (předtím ve Štístkovi – 1966), se ve filmu objevuje plejáda předních charakterních herců, Vincent Gardenia jako šerif, Harold Gould jako starosta, Carol Burnettová jako prostitutka Mollie a v rolích novinářů Charles Durning, Herb Edelman a další. Lemmon a Matthau byli za své výkony nominováni na Zlatý glóbus. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (171)
Divadlo na plátně mám většinou rád ale zde přenesení hry do filmu působilo trochu křečovitě a scénář byl dost rozporuplný. Přitom celý film startuje perfektní rozverná melodie, která určitě nálaká na velkou jízdu. A někdy je to fakt dobře rozehráná zábava, někdy ubíjející nuda, kde jsem klidně 10 minut čekál na nějakou dobrou hláškou místo toho planého kecání (scény s prostitutkou a řadovými novináři u stolu a telefonů). Hlavně prostřední čast je slabší. Tohle vrchol Billyho Wildera vážně není. Ale koukat se na to dá, závěrečná pointa je vážně vtipná a hlavní dvojka funguje dle očekávání dobře. Ale chtělo by to pro ně víc prostoru, i ona sama se ve filmu tolik nevynikne. Zkrátka komedie na půl plynu. Vyzdvihnout ale samozřejmě musím původní dabing ČST s mladým panem Brabcem, který se opět do Lemmona skvěle položil. O to více to opět chtělo lepší film, kde by nebylo tolik hluchých míst. Těšil jsem se na pokračování prozkoumávání amerických retro komedií, ale tohle bylo průměrné s hluchýmí místy. ()
Velmistři remaku Diamond a Wilder se zachovali jako praví rabiáti a udělali zásadní změnu proti hře i ostatním filmovým verzím - z Hildy Jonesové udělali Hildyho Jonese. Tím zadupali do země romantickou linii příběhu (vztah Lemmona s Matthauem by asi nevyslal ty správné vibrace ;-) a soustředili se na satirickou rovinu. Ale prostoru pro humor je naštěstí dost. Ve vedlejších rolích excelují Burnettová, Pendleton a další dělníci komedie. Příběh má rychlý spád (je třeba stihnout popravu do novinové uzávěrky) a skoro si ani neuvědomíte, že tahle napínavá groteska se až na pár minut odehrává v jediném prostředí. 90 % ()
Jedna z nejpovedenějších komedií Billyho Wildera, která dodnes vyvolává záchvaty smíchu u mnoha diváků. Skvělé vtipy a fórky, a také úžasně vymýšlené schválnosti, které šéfredaktor dělá svému čerstvě ženatému novináři, jen aby jej udržel v branži. Pamatuju si zvláště docela drsný vtípek s exhibicionistickým pláštěm. :) ()
║Rozpočet $4milióny║Tržby USA $15,000,000║Tržby Celosvetovo $15,000,000║ Už viem kde sa inšpirovali tvorcovia Simpsonovcov postavami, taký starosta a šerif, ako by im z oka vypadli, dokonca tu je spomenutý aj Springfield. Úvod filmu mierne krkolomný, keď sledujeme dobieračky novinárov ale v druhej polovičke sa to konečne rozbehne a začne baviť. /70%/ ()
Neuvěřitelná komediální konverzačka plná nečekaných zvratů, vtipná, sžíravá a nevybíravě si střílející prakticky ze všeho a ze všech. Přesto dřímá pod tímhle "nactiutrhačným obalem" plným neuvěřitelné nadsázky pravdivé jádro. Už jen proto, že všechny ve filmu zachycené a geniálně zkarikované postavy a postavičky jsou odpozorované z reálného života. Pak tu je samozřejmě i ono okřídlené a mnohdy vysmívané tvrzení, že noviny a novináři vskutku jsou tím hlídacím psem demokracie a když svou práci nedělají dobře, je ohrožena demokracie sama... Někdy jsou zjevně hlídacími psy dokonce proti své vůli. To by ale bylo spíš na filosofický esej než na komentář na CSFD... Celkový dojem: 90% ()
Galerie (76)
Zajímavosti (10)
- Na začátku filmu se Hildy (Jack Lemmon) zmíní, že byl mimo město kvůli reportáži z opičího procesu. V roce 1999 si Jack Lemmon zahrál v televizním filmu Kdo seje vítr (1999), jež je založený právě na procesu státu Tennessee vs. Scope, lépe známý jako tzv. „Opičí proces“. (mi-ib)
- Jedná se o třetí filmové setkání Jacka Lemmona a Waltera Matthaua, kteří si společně zahráli v celkem 10 filmech. (mi-ib)
- Nápad Waltera Burnse (Walter Matthau), aby Hildy Johnson (Jack Lemmon) vyfotografoval oběšeného Earla Williamse (Austin Pendleton) pomocí fotoaparátu připevněného na kotníku své nohy, se v minulosti skutečně odehrál. 12. ledna 1928 - 18 měsíců před premiérou divadelní hry Bena Hechta a Charlese MacArthura „The Front Page“ – byli vražedkyně Ruth Brown Snyderová a její milenec Henry Judd Gray popraveni na elektrickém křesle za rok starou vraždu Ruthiina manžela Alberta Snydera. V momentě, kdy byla popravována Ruth Snyderová, pořídil reportér novin Chicago Tribune Tom Howard pomocí fotoaparátu připevněného na noze dnes již notoricky známý snímek "Ruth v křesle". Tento fotoaparát je dnes součástí sbírky Smithsonian's National Museum of American History. Ironií je, že případem Ruth Snyderové a Henryho Graye byla inspirovaná novela spisovatele Jamese M. Caina, která se stala základem pro film Pojistka smrti (1944), který režíroval také Billy Wilder. (mi-ib)
Reklama